Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 31/2023-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 11 254,14 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 212 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 212 Kč od 10.2.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co od částky 2 042,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 165,61 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9 538,59 Kč od 25.10.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 380,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 254,14 Kč od 25.10.2022 do 9.2.2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 042,14 Kč od 10.2.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 834 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 212 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 212 Kč od 10.2.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co od částky 2 042,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 165,61 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9 538,59 Kč od 25.10.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 380,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 254,14 Kč od 25.10.2022 do 9.2.2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 042,14 Kč od 10.2.2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 834 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.10.2022, doplněnou podáním ze dne 8.2.2023, ze dne 31.3.2023 a ze dne 6.4.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 254,14 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 27.1.2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem byl sjednaný úvěrový rámec 11 000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroků, poplatků. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy žalovaný celkem načerpal peněžní prostředky ve výši 10 302 Kč a vrátil žalobkyni pouze částku 1 090 Kč. Zbytek i přes výzvu žalovaný nevrátil a dluží celkem částku 11 254,14 Kč sestávající se z jistiny 9 538,59 Kč, poplatků za pojištění 115,55 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 21.4.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 27.1.2022 plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr v limitu 11 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Zároveň se žalovaný zavázal platit měsíční úhradu za pojištění jméno ve výši 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Žalovaný vyslovil souhlas s převodem peněžních prostředků ve výši 10 302 Kč (první čerpání úvěru) přímo ve prospěch prodávajícího právnická osoba, a.s., IČO, za koupi Elektrické koloběžky zn. Sencor a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 24 splátkách po 515 Kč, počínaje dnem 20.2.2022. Úroková sazba činila 18,54 % ročně. Žalovaný žil v družském poměru, měl jedno vyživované dítě, bydlel v podnájmu, měl základní vzdělání. Od 3/2021 pracoval u společnosti právnická osoba s příjmem 30 000 Kč měsíčně čistého. Příjem ostatních členů domácnosti činil 18 000 Kč Smlouva je opatřena podpisem žalovaného.
6. Z Potvrzení o provedení bonity klienta ze dne 24.10.2022 plyne, že žalobkyně sama sobě potvrdila, že provedla před uzavřením předmětné smlouvy ověřená bonity klienta s tím, že žalovaný byl ve družském poměru, bydlel v podnájmu, měl jedno dítě, byl zaměstnán s výdělkem 30 000 Kč, příjem partnera činil 18 000 Kč a splátky jiným společnostem činily 7 200 Kč. Žalovaný nebyl nalezen v externím systému ISIR, SOLUS – OK, MVČ – ověřeno, CEE – OK, NRKI – OK.
7. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovanému byly odmítnuty tři splátkové kontrakty, čtyři byly odvolány, měl čtyři existující splátkové kontrakty. Měl jednu žádost o splátkový kontrakt a jednu žádost o kreditní kartu.
8. Z Pravidel programu anonymizováno plyne úprava podmínek věrnostního programu žalobkyně. Z Rámcové pojistné smlouvy č. anonymizováno číslo plyne úprava pravidel o pojištění schopnosti splácet k revolvingovému úvěru.
9. Z Výzvy ze dne 19.7.2022 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 806,54 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 20.7.2022, jak plyne z poštovního podacího archu.
10. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 27.1.2022 žalovaný načerpal částku 10 302 Kč a vrátil žalobkyni celkem 1 090 Kč.
11. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že dne 28.1.2022 žalovaný načerpal částku 10 302 Kč převodem na účet č. bankovní účet s variabilní symbol.
12. Z Předžalobní upomínky ze dne 16.8.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 17.8.2022, jak plyne z poštovního podacího archu.
13. Skutkový závěr: Dne 27.1.2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru. Následujícího dne žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 10 302 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 1 090 Kč. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 17.8.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27.1.2022 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu 11 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
23. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila od žalovaného, že měl žít v době uzavření smlouvy v družském poměru, v podnájmu, měl jedno vyživované dítě a základní vzdělání. Od března 2021 měl pracovat u společnosti právnická osoba s příjmem 30 000 Kč měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 18 000 Kč.
24. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (k ověření délky trvání jeho pracovní poměru, zaměstnavatele a výši mzdy), dále nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě však žalobkyně neoznačila žádný důkaz, že by před uzavřením smlouvy ověřila výši dosahovaného příjmu žalovaného, jeho zaměstnavatele, délku pracovního poměru, rovněž nedoložila ověření dalšího přijmu člena domácnosti. Rovněž nepředložila, že by ověřovala výdajové poměry žalovaného, tj. náklady na bydlení (jejich zcela konkrétní výši ani netvrdila). Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo, aby řádně zjistila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, a zároveň tato svá zjištění také řádně ověřila. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 302 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Opis výpisu proplacení smlouvy ke dni 28.1.2022 a Výpis čerpání úvěru, z nichž má soud za prokázané, že dne 28.1.2022 žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 10 302 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 1 090 Kč, jak plyne z Výpisu splátek. Zbytek dosud nevrátil.
28. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 9 212 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 2 042,14 Kč, spolu se smluveným úrokem z úvěru, poplatky a smluvní pokutou, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.8.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 8.2.2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 9.2.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 10.2.2023, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v odpovídající sazbě, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 212 Kč od 10.2.2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 9 450,50 Kč (tj. jistina 9 212 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 238,50 Kč; 67 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 4 665,29 Kč (tj. jistina 2 042,14 Kč + kapitalizovaného úroky z prodlení a úroky; 33 %). Žalobkyni tak náleží pouze poměrná část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 34 % (67 % - 33 % = 34 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 834 Kč, jež se rovnají 34 % z celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
32. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 8.2.2023, ze dne 31.3.2023 a ze dne 6.4.2023, neboť je nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
33. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.