Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 205/2022-29
Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 648,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 998,29 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 998,29 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 10 650,40 Kč a požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 730,71 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 998,29 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 998,29 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 10 650,40 Kč a požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 730,71 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 027 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 32 648,69 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalovanému vzniknout z titulu smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení dne datum, podle které mohl být žalovanému – opakovaně – poskytnut úvěr až do limitu ve výši 150 000 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Jelikož v předmětné smlouvě byl ujednán úrok ve výši 53,02 % ročně (viz přílohová obálka na
č. l. 6), soud usnesením ze dne datum seznámil žalobkyni s předběžným právním názorem, že v předmětné smlouvě je neplatné ujednání o úroku, resp. o jeho výši. Přiměřeně veden závěry přijatými např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 33 Cdo 60/2021 proto soud žalobkyni vyzval, aby žalobu upravila způsobem, že bude vycházeno z premisy, že si strany ujednaly úrok ve výši tehdejší repo sazby. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně ve vyjádření ze dne datum uvedla, že úrok ve výši 53,02 % ročně byl mezi účastníky řízení sjednán toliko v případě prvního účelového čerpání úvěru ve výši 14 367 Kč, tato část úvěru nicméně byla žalovaným řádně splacena, tudíž tento nárok není předmětem žaloby. Žalobou uplatněná část nároku vychází z ujednání o úroku ve výši 24,94 % ročně, od datum pak toliko ve výši
7,95 % ročně. Citované vyjádření žalobkyně současně obsahuje tabulku, ze které přehledně vyplývá výpočet uplatněné jistiny i jejího příslušenství (viz č. l. 16).
4. Po doplnění žaloby tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o (revolvingovém) úvěru, na jejímž základě žalovanému v rozhodné době vznikl dluh v rozsahu jistiny ve výši 26 729 Kč. V rámci celého smluvního vztahu byla žalovanému celkem žalobkyní poskytnuta částka 108 726 Kč, přičemž žalovaný celkem zaplatil částku 110 286 Kč, z tohoto částka 6 994,87 Kč směřovala na„ splátku pojištění“ (srov. tabulka v přílohové obálce na č. l. 6). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, neboť nehradil řádně splátky, žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila.
5. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 32 648,69 Kč, jenž má sestávat z jistiny ve výši 26 729 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 1 155,53 Kč, dlužných úroků ve výši 2 264,16 Kč a dlužných náhrad v celkové výši 2 500 Kč.
6. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání,
1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení
§ 2395 a násl. občanského zákoníku), a dílčím způsobem rovněž pojistné smlouvy (viz § 2758 a násl. občanského zákoníku).
7. Po doplnění žaloby formou vyjádření žalobkyně soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku je v daném kontextu možno považovat za platné. Naproti tomu soud dospěl závěru, že právní ochrany nemůže požívat ujednání o pojistném, neboť na základě předmětné smlouvy není možno dospět k závěru, že žalovaný rovněž platně uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu, protože k tomuto uzavření mělo dojít toliko formou adhezní a formulářové smlouvy, která byla vyhotovena – na rozdíl od úvěrové části smlouvy – doslova miniaturním písmem (viz závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 (N 183/71 SbNU 201)). Obdobný závěr pak učinil soud rovněž ve vztahu k „ ujednaným“ paušálním náhradám v celkové výši 2 500 Kč, neboť i v tomto případě se primárně nárok žalobkyně odvíjí od té části smlouvy, jež byla uzavřena v rozporu s požadavky kladenými na tento typ spotřebitelského kontraktu.
8. Od žalobkyní požadované částky 32 648,69 Kč tedy soud z výše uvedených důvodů odečetl částku 2 500 Kč, a rovněž částky 1 555,53 Kč a 6 994,87 Kč, tedy částky jak dlužného tak již prokazatelně zaplaceného pojistného, tedy částky, odvíjející se od neplatných smluvních ujednání.
9. Na tomto místě je vhodné uvést, že soud v posledku zvolil pro žalobkyni příznivější výklad práva, neboť k dispozici byl rovněž úsudek, že„ počáteční“ ujednání o úroku ve výši 53,02 % ročně v kombinaci s výše pojednaným miniaturním písmem další části smlouvy by mohlo vést k závěru o celkové (absolutní) neplatnosti inkriminované smlouvy.
10. Prvním výrokem rozsudku tak soud žalobě vyhověl v rozsahu částky 21 998,29 Kč, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.
11. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) obdobný závěr by žalobkyni měl být znám z celé řady jiných právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.
12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 35 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 633 Kč a odměny právního zástupce včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši 9 873,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.