Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 85/2023-40
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 520 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 600 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 600 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 2 920 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 600 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 600 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky ve výši 2 920 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 600 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 920 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne datum na jeho účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 600 Kč; jistina a poplatek byly splatné ke dni datum. Žalovaný však smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, kde žalovaný vyplnil formulář„ žádost o poskytnutí zápůjčky“, kde zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PINem. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 13 600 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 2 500 Kč, tj. celkem 16 100 Kč. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od datum do dne vyhotovení žaloby, tj. do datum, ve výši 2 920 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně prostřednictvím webové stránky dne datum vygenerovala smlouvu o zápůjčce, v níž je na místě podpisu žalovaného uvedeno jméno, datum, čas a PIN kód číslo, který měl být zaslán na telefonní číslo žalovaného. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dne datum převedla bezhotovostním bankovním převodem ze svého účtu částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný. Žalovaný měl dle předložené smlouvy za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 600 Kč. Jistinu a poplatek měl žalobkyni splatit do datum. Pro případ prodlení si smluvní strany v článku 2.3. smlouvy o zápůjčce sjednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Z téhož článku vyplývá i nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splacením zápůjčky /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 7 – 8 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 9 – 12 spisu, transakce na účtu na č. l. 13 spisu, výpisy z běžného účtu na č. l. 13 – 14 spisu, sdělení banky na č. l. 27 spisu/. Žalovaný před uzavřením smlouvy doložil žalobkyni svůj příjem za měsíc srpen 2021 ve výši 16 087 Kč a za měsíc září 2021 ve výši 20 609 Kč /viz výplatní lístky na č. l. 35 spisu/. Nahlédnutím do CEE si žalobkyně ověřila, že v době uzavírání smlouvy nebyla na majetek žalovaného vedena žádná exekuce /viz sjetina z nahlédnutí do příjmení na č. l. 37 spisu/. Žalovaný před sjednáním úvěru předložil žalobkyni svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 36 spisu/. Žalovaný na svůj dluh nehradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu. Žalobkyně předala k odeslání dne datum předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů /viz upomínky ze dne datum a datum na č. l. 15 spisu, oznámení o zesplatnění úvěru – Výzva k úhradě na č. l. 16 spisu, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě – Pokud o smír na č. l. 17 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 18 vč. podacího lístku na č. l. 19 spisu/. Zásilka byla dne datum uložena a připravena k vyzvednutí /viz sledování zásilek na č. l. 38 spisu/.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného a ověřila si v CEE, že proti povinnému není vedena žádná exekuce. Výdaje povinného žalobkyně nijak neprověřovala. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou s předloženým obsahem. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, a proto jí nebylo možné poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, na základě níž přenechala žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnost zapůjčené peněžní prostředky spolu se smluvním poplatkem vrátit, smlouva však nebyla platně sjednána. V řízení nebyl prokázán projev vůle žalovaného být takovou smlouvou vázán, jakož ani nebylo prokázáno, že žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva mezi účastníky tedy nebyla platně sjednána, tedy nebyla sjednána v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, dané právní jednání je tedy od počátku absolutně neplatné. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalovaného z pracovního poměru, a to pouze ve dvou měsících, aniž by si u zaměstnavatele ověřila, zda není žalovaný ve zkušební nebo výpovědní době. Na kontrolu výdajů, a to i těch podstatných, žalobkyně zcela rezignovala. Žalobkyně vycházela pouze z žalovaným tvrzených výdajů ve výši 1 Kč měsíčně. Pouhé tvrzení žalovaného nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu v délce 3 dnů. Lhůta uplynula datum, od následujícího dne, tedy od datum, je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.