Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 290/2021-49
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 26 116,10 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení z částky 17 900 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 250,99 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 367 Kč a částku ve výši 8 216,10 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 200 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení z částky 17 900 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 250,99 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 367 Kč a částku ve výši 8 216,10 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 116,10 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2018 číslo.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Ke dni 28.9.2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin pod spisovou značkou spisová značka. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala spol. právnická osoba, IČO (dále jen„ přechodný věřitel“). Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 19. 1. 2021.
4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 28. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč a tuto částku žalovaná obdržela při podpisu úvěrové smlouvy, což stvrdila podpisem smlouvy. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 28. 8. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, když vrátila pouze částku ve výši 19 300 Kč, což odpovídá sedmi řádně uhrazeným splátkám.
5. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 18. 1. 2022 č. j. 14 C 290/2021 -18, ve které soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně úvěruschopnosti žalovaného, tak uvedla, že schopnost žalované splácet byla ověřována právním předchůdkyní žalobkyně, když zjišťovala příjmy, výdaje a zaměstnání žalované. Žalobkyně doložila nájemní smlouvu a pracovní smlouvu a dohodu o smluvní mzdě ze dne 1. 6. 2018.
6. Úvěr byl poskytován žalované v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy.
7. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou upomínek, a nakonec i předžalobní upomínkou.
8. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané z provedených listinných důkazů, a to smlouva o úvěru číslo ze dne 28. 6. 2018 vč. předpisu splátek, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, doklad o koupi části závodu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, příloha smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, oznámení o postoupení pohledávky vč. poštovního podacího archu dokládající odeslání tohoto oznámení, dopisy zaslané žalované, předžalobní výzva, pracovní smlouva žalované bez data, den nástupu do práce 1. 6. 2018, dohoda o smluvní mzdě ze dne 1.6. 2018, nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2018.
9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku . V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.
12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.
13. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice prokázal uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z dohody o smluvní mzdě soud zjistil a vzal za prokázáno, že tarifní mzda měsíční činila 16 000 Kč a pohyblivá složka mzdy (nenároková): do 30 % základní mzdy – dle kvality a včasnosti vykonané práce v souladu a v rozsahu popisem práce a dle pokynů zaměstnavatele, při zohlednění přístupu k vykonávání práce a samostatnosti výkonu práce a plněn pracovních povinností. Žalovaná nastoupila do společnosti právnická osoba Den nástupu do zaměstnání byl 1. 6. 2018 a druh práce, kterou měla žalovaná vykonávat byl pomocná síla v kuchyni. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2018 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná si pronajala byt od pronajímatele jméno příjmení a že v domácnosti s ní bude bydlet nezletilá jméno celé jméno žalované s tím, že v této nájemní smlouvě bylo uvedeno, že na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku a nebyla uvedena výše nájemného a záloh za služby. V rámci finanční analýzy bylo uvedeno, že výše měsíčního příjmu žadatele činí 13 600 Kč a výše měsíčních výdajů žadatele 6 640 Kč, avšak není zřejmé, kolik činily výdaje za bydlení, dále je z finanční analýzy zřejmé, že žalovaná měla v péči nezletilé dítě a že tedy musí ze svého příjmu živit nejen sebe, ale i nezletilé dítě, nebyla nikde uvedena výše vyživovací povinnosti případného otce nezletilého dítěte. Vzhledem k tomu se jeví být ověřování úvěruschopnosti jako zcela nedostatečné, což je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
14. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zabránila tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobkyni poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Pro úplnost soud dodává, že soud nemohl poučit žalobkyni, která se z jednání omluvila a k jednání se nedostavila o tom, že dostatečně nesplnila povinnost tvrzení a důkazní ohledně ověřování úvěruschopnosti.
16. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 19 300 Kč a zbývá uhradit 700 Kč, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky ve výši 700 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat), ohledně zbývajících částek, které žalobkyně po žalované požadovala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, kterou soud právně kvalifikoval jako neplatnou, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, které by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení. Rovněž nelze tyto částky žalobkyni přiznat na základě neplatné úvěrové smlouvy.
17. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 ). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla převážně úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení, ale protože jí žádné náklady řízení nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.