Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 234/2021-39
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ;právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 780 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 4. 2021 do zaplacení z částky 20 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 845,34 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 946 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 4. 2021 do zaplacení z částky 20 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 845,34 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 946 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném původně zaplacení částky ve výši 22 780 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 7. 2020 číslo. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 708 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 780 Kč, a proto soud v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil pravomocným usnesením ze dne 7. 2. 2022 č. j. 14 C 234/2021 -23.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi společností právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem.
4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovaným dne 2. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 20 000 K, žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 30. 9. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.
5. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel tím způsobem, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází – Insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací. Rovněž původní věřitel prověřil bonitu žalovaného, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 10. 1. 2022 doplnila tvrzení k ověřování úvěruschopnosti v době sjednávání úvěru v tom směru, že žalobkyně důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.
6. Úvěr byl poskytován žalovanému z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného.
7. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou upomínek, a nakonec i předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021.
8. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané z provedených listinných důkazů, a to smlouva o úvěru číslo ze dne 2.7.2020, obchodní podmínky, Relevantní část výpisu z účtu anonymizováno potvrzující převedení verifikační platby žalovaným, Relevantní část výpisu z účtu anonymizováno potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného, kopie rámcové smlouvy, kopie Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, kopie plné moci udělené žalobci pro účely oznámení o postoupení pohledávek, kopie Oznámení o postoupení pohledávky, kopie poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek, upomínky 1 – 3, předžalobní výzva ze dne 18. 10. 2021 vč. podacího archu k předžalobní upomínce.
9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku . V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.
12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.
13. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice prokázal uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
14. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.
15. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že důkazy k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje.
16. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je proto povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč a že zbývá uhradit 20 000 Kč, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky ve výši 20 000 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat), ohledně zbývajících částek, které žalobkyně po žalovaném požadovala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, kterou soud právně kvalifikoval jako neplatnou, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, které by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení.
17. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 ). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná z větší části úspěšná (když se od úspěchu žalobkyně 70 % odečte neúspěch 30 %), proto jí náleží 40 % účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 139 Kč, nákladech právního zastoupení za 3 úkony právní služby, přičemž 3 úkony po 300 Kč dle § 14b 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepsání žaloby), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 189 Kč, celkem činí náklady řízení částku ve výši 2 364 Kč, přičemž 40 % účelně vynaložených nákladů řízení činí 945,60 Kč, což zaokrouhleno činí 946 Kč. Pro úplnost soud dodává, že byly splněny podmínky aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.