Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 87/2023-27

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 12 761 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku:

a) částku 9 030 Kč

b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 10. 2022 do zaplacení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 913 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku: a) částku 9 030 Kč b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 10. 2022 do zaplacení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 913 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení

částky 12 761 Kč, kterou tvoří

o) částka 8 000 Kč z titulu nesplacené jistiny úvěru,

o) poplatek ve výši 264 Kč za poskytnutí úvěru,

o) poplatek za expres půjčku ve výši 199 Kč,

o) poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč,

o) poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč,

o) úroky ve výši 1 176 Kč,

o) účelně vynaložené náklady ve výši 1030 Kč na uplatnění pohledávky,

o) smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč,

kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 83,90 Kč od 31. 10. 2022 do 15. 11. 2022,

zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 761 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že dne 4. 5. 2022 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě hesla. Před uzavřením smlouvy podle svých tvrzení žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registru NRKI a BRKI, v registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Své klienty podrobuje credit scoringu a posuzuje jejich příjmovou i výdajovou stránku. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč. Smluvně byly dojednány poplatky za expres výplatu, za bezpečnou splátku a za SMS servis. Za doby trvání smlouvy žalovaný ničeho nezaplatil. Dále žalobkyně žalovanému naúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč (3 × 500 Kč) za prodlení s úhradou splátek. Náklady na uplatnění pohledávek žalobkyně podle svých slov vynaložila vždy v částce 300 Kč ve dnech 13. 6. 2022, 11. 7. 2022, 8. 8. 2022 a tento náklad ve výši 100 Kč vynaložila dne 26. 8. 2022.

3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

I. Skutková zjištění soudu

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedena v závorce u každého z dílčích zjištění.

5. Prostřednictvím internetové aplikace na stránkách www.kamali.cz prostřednictvím zaslaného ověřovacího kódu žalovaný dne 4. 5. 2022 vyjádřil svůj souhlas se smlouvu o úvěru. Výše úvěru byla dle smlouvy 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven na 264 Kč a žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit 11 008 Kč a vedle toho zaplatit poplatky za sjednané služby za expres výplatu 199 Kč jednorázově, za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a za SMS servis 49 Kč měsíčně. Smlouva obsahuje ustanovení o smluvní pokutě 500 Kč pro případ zpoždění žalovaného s placením splátky (úvěrová smlouva ze dne 4. 5. 2022).

6. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že jej s negativním výsledkem lustrovala v insolvenčním rejstříku, registru CRIBIS, podle něhož žalovaný nečelil exekuci, a v registru SOLUS. Dále si od žalovaného obstarala údaj o jeho měsíčním příjmu (25 000 Kč), stanovila životní minima dospělých členů jeho domácnosti (9 250 Kč), minimální výdaje jeho domácnosti (12 271 Kč), životní minima členů domácnosti (7 440 Kč). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nevycházela z žalovaným uvedených výdajů jeho domácnosti ve výši 6 000 Kč, ale zohledňovala vyšší částku tvořenou minimálními výdaji na bydlení ve výši 12 271 Kč a životním minimem členů domácnosti ve výši 7 440 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta, č. l. 23).

7. Následně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 8 000 Kč dne 4. 5. 2022 na jeho účet (opis výpisu proplácení smlouvy). Žalovaný však žalované nic následně nic nezaplatil (výpis čerpání, splátek a úhrad).

8. K zaplacení dluhu žalobkyně žalovaného upomínala dne 13. 6. 2022, 11. 7. 2022, 8. 8. 2022 a dne 26. 8. 2022, kdy jej současně vyzvala ke splacení celé částky do 14 dnů (výzva ke splacení celé půjčky ze dne 26. 8. 2022 s podacím lístkem ze dne 29. 8. 2022 (č. l. 21); výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanému zaslala dne 3. 10. 2022 předžalobní výzvu ze dne 30. 9. 2022 (předžalobní výzva, podací lístek).

II. Hodnocení soudu

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně zmíněno jiné znění). platí:

(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. (N 32/92 SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo CA anonymizována dvě slova proti jméno příjmení a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

11. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s  zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. -39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

12. V posuzované věci se přitom žalobkyně spokojila s pouhým prohlášením žalovaného o výši jeho příjmu, aniž by toto prohlášení jakkoli ověřovala, což však není náležité posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně se dovolává bodu 38 výše zmíněného rozsudku Soudního dvora ve věci CA anonymizována dvě slova, kde se uvádí, že„ směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem.“ Uvedené soud nijak nezpochybňuje, soud však zohledňuje i tu část výkladu směrnice provedenou Soudním dvorem, kterou žalobkyně pomíjí, tj. hodnocení Soudního dvora, že„ čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“ (bod 39 a druhý výrok rozsudku Soudního dvora ve věci CA anonymizována dvě slova; zvýraznění doplněno soudem). Jinými slovy, úvěruschopnost spotřebitele je možno posoudit i výhradně na základě informací a dokladů poskytnutých spotřebitelem, jsou-li dostatečné. Je však nutné, aby si poskytovatel úvěru rozhodné informace poskytnuté spotřebitelem nechal od spotřebitele též doložit, pokud je sám neověřuje jinak. Žalobkyně v posuzované věci rezignovala na to, aby si od spotřebitele nechala doložil jím poskytnou informaci o jeho příjmu. Ani sama ji přitom nijak neověřovala. Informace o výši příjmů žadatele o úvěr je přitom zásadní pro náležité zhodnocení jeho úvěruschopnosti. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dodat lze, že i vysoce sofistikovaný a propracovaný matematický a statistický model ověřování úvěruschopnosti zájemce o úvěr není schopen zajistit řádné posouzení úvěruschopnosti, jsou-li vstupní údaje pro tento model v podobě příjmů zájemce ničím nedoložená tvrzení samotného zájemce o úvěr.

13. Na závěru, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy lustrovala insolvenčním rejstříku, registru CRIBIS, či v registru SOLUS. Lustrace v databázích či registrech a zohlednění minimálních výdajů na bydlení či životního minima členů žadatelovy domácnosti totiž nemůže nahradit zásadní složku posuzování úvěruschopnosti, jíž je to, aby údaje žadatele o jeho příjmech byly ze strany poskytovatele ověřeny, což se v posuzované věci nestalo.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Protože žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, je posuzovaná úvěrová smlouva ze dne 4. 5. 2022 neplatná, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

16. Sluší se uvést, že úvěrová smlouva ze dne 4. 5. 2022 byla oběma stranami podepsána v době, kdy byl účinný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022 v této podobě: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Aktuálně účinný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se od jeho znění účinného do 28. 5. 2022 liší v druhé větě daného ustanovení (Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. – znění účinné od 29. 5. 2022; Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. – znění účinné do 28. 5. 2022). Novelizační neobsahuje přechodná ustanovení ke změně zákona o spotřebitelském úvěru. Předmět novelizované úpravy je především procesní povahy (povinnost soudu hledět k neplatnosti z úřední povinnosti) a jako taková se tedy novelizovaná úprava může uplatnit i na smlouvy uzavřené před její účinností, jde-li o postup soudu po účinnosti novely. S ohledem na především procesní charakter úpravy nejde o porušení principu právní jistoty, který tvoří součást požadavků na materiální právní stát.

18. Dodat lze, že povinnost soudu přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nezkoumání úvěruschopnosti byla dána i před 29. 5. 2022 (tj. i za účinnosti úpravy v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022), a to s ohledem na nutnost náležité implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle čl. 8 odst. 1 zmíněné„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), platí: Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

20. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

21. Čistě jazykový výklad § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022 doplněný argumentem a contrario (tj. výklad, že soud nemůže přihlížet k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti, ale může tak činit jen k námitce spotřebitele uplatněné ve lhůtě 3 let od podpisu smlouvy) by byl v rozporu s čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, neboť odporuje zásadě efektivity práva Evropské unie (viz bod 36 rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK). Bránil by totiž účinné ochraně spotřebitele. Na základě čl. 8 a čl. 23 dané směrnice musí vnitrostátní soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (bod 46 rozsudku Soudního dvora ve věci OPR- právnická osoba proti GK). Vnitrostátní soudy jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice o spotřebitelském úvěru aby dosáhly výsledku jí zamýšleného (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016 ve věci C číslo příjmení a příjmení, bod 79). Není-li možný eurokonformní výklad ustanovení vnitrostátního práva, pak je povinností soudu ponechat nepoužité ustanovení vnitrostátního práva odporující právu Evropské unie (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 3. 1978 ve věci číslo Simmenthal, bod 24). S ohledem na nezbytnost upřednostnit eurokonformní výklad a povinnost soudu neaplikovat ustanovení vnitrostátního předpisu, který odporuje právu Evropské unie, byla dána i za úpravy účinné do 28. 5. 2022 povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru založené porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost. Ostatně i podle Ústavního soudu nebylo možno § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 aplikovat v tom smyslu, že by k neplatnosti smlouvy o úvěru mohl soud přihlédnout jen k námitce spotřebitele uplatněné v tříleté promlčecí lhůtě (body 20. a 21. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. ).

22. Jak bylo výše rozebráno, posuzovaná úvěrová smlouva ze dne 4. 5. 2022 je neplatná. Na věc tedy dopadá úprava bezdůvodného obohacení v  a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), a věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Žalobkyně má tak vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 8 000 Kč, kterou mu vyplatila. Pro neplatnost úvěrové smlouvy však žalobkyně nemá právo na úhradu poplatků, smluvního úroku ani smluvní pokuty upravených touto neplatnou smlouvou.

24. Žalobkyně však má nárok na účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním své pohledávky. Takové náklady na uplatnění pohledávky představují podle příslušenství pohledávky a mohou se vázat též k pohledávce na vrácení bezdůvodného obohacení.

25. K zaplacení dluhu žalobkyně žalovaného upomínala celkem 4krát, žalobkyní vyčíslené náklady na evidenci dluhu a zaslání upomínek ve výši 1 030 Kč za 4 upomínky soud vyhodnotil jako podložené, neboť je zřejmé, že s evidencí dluhu a upomínáním žalovaného měla žalobkyně náklady v podobě mezd pro pracovníky, kteří dluh žalovaného evidovali, zpracovávali upomínky, jakož i náklady na provoz příslušné výpočetní techniky určené pro tento provoz a náklady na odeslání upomínek.

26. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle a Žalobkyně žalovaného vyzvala písemností ze dne 26. 8. 2022, aby svůj dluh uhradil do 14 dnů ode dne 26. 8. 2022, čímž byla podle založena splatnost dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. Úroky z prodlení žalobkyně v žalobě požaduje od 31. 10. 2022. Soud proto rozhodl, že žalobkyně má též nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 10. 2022 do zaplacení.

27. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 9 030 Kč (8 000 Kč + 1030 Kč) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení.

III. Náklady řízení

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením a , neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch.

29. V případě plného úspěchu by žalobkyně měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, která by zahrnovala zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, paušální náhradu hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) po 100 Kč ( a 3 a , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), odměnu za právní zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč ( a a d) advokátního tarifu) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyně totiž uplatňuje podobné žaloby opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, prodlení, poskytnutých a nesplacených částek.

30. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. , za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu ( ).

31. Ke dni vydání rozsudku (11. 4. 2023) má podle I. výroku tohoto rozhodnutí zaplatit žalovaný částku 9 565,89 Kč (= 9 030 Kč + 535,89 Kč; částka 535,89 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 8 000 Kč od 31. 10. 2022 do 11. 4. 2023 (163 dní prodlení); 535,89 Kč = 0,15 × číslo × 8 000 Kč).

32. Žalobkyně po žalovaném ke dni vydání rozsudku (11. 4. 2023) požadovala celkem 13 615,80 Kč (12 761 Kč + 83,90 Kč + 770,90 Kč; částka 770,90 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 12 761 Kč od 16. 11. 2022 do 11. 4. 2023 (147 dní prodlení); 770,90 Kč = 0,15 × číslo × 12 761 Kč).

33. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 70,26 % po zaokrouhlení (9 565,89 Kč / 13 615,80 Kč), neúspěšná byla ve zbylé části, tj. 29,74 %. Náleží jí tudíž náhrada nákladů v poměrné výši 40,52 % (70,26 % – 29,74 %) z částky 2 252 Kč, tj. náleží ji náhrada nákladů ve výši 913 Kč po zaokrouhlení na celé koruny.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Nebude-li rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.