Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
15 C 22/2023-71
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 44 383 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 44 383 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 853,22 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 853,22 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 637,34 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 44 383 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 853,22 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 853,22 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 637,34 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 44 383 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s obchodní společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu číslo s produktovým názvem zelená půjčka v hotovosti měsíční 06/ 2017 (dále jen„ smlouva“), na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti jistina (zápůjčka) ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši
32 019 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 72 019 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč (poslední ve výši 3 985 Kč). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen 53 136 Kč, z toho žalobkyně započetla 27 146,78 Kč na jistinu a 12 853,22 Kč na poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 12 853,22 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6 029,78 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 20 000 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení až do datum) a sankčních poplatků za vymáhání dluhu ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 637,34 Kč z jednotlivých splátek, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 853,22 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 853,22 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den datum. Žalovanému bylo dne
datum procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, proto soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “).
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši
32 019 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 9 803 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 180 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 12 036 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč (poslední splátka ve výši 3 985 Kč). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši 40 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 127,43 %. V čl. 16 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 59 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 60 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho čistý příjem je ve výši 18 004 Kč, další příjmy žalovaného ve výši 4 000 Kč. Běžné měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 5 000 Kč, které představují externí splátky zápůjček /viz zákaznická karta na č. l. 63 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 53 136 Kč. Žalovanému byla za prodlení s úhradou jednotlivých splátek účtována smluvní pokuta ke dni datum ve výši 20 000 Kč /viz platební historie na č. l. 61-62 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 11-36 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
7. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 53 136 Kč.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 40 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalovaného ve výši celkem 5 000 Kč, které jsou zcela tvořeny splátkami zápůjček u jiných subjektů. Právní předchůdkyně dostatečně ani nezkoumala příjmy žalovaného, které ověřovala toliko z výplatní pásky za měsíc prosinec 2017. Tímto způsobem nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně hodnověrně ověřit, zda je pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou, zda žalovaný není ve zkušební době, případně jiné skutečnosti podstatné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy zda lze předpokládat, že žalovaný bude schopen dlouhodobě svůj závazek plnit. Ačkoliv žalovaný dále tvrdil, že má ostatní příjmy ve výši 4 000 Kč, tak tyto dle karty zákazníka nebyly, stejně jako výdaje, zkoumány vůbec. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje a pravidelné příjmy žalovaného jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalovaného vyžádala podklady ke zjištění jeho příjmů a výdajů, jako např. výplatní pásky, složenky nebo výpis z účtu, na němž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalované ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení). Pakliže žalobkyně podáním ze dne datum uvádí, že ověřovala tvrzené výdaje žalovaného dle předložených dokumentů a k částce tvrzené žalovaným připočetla částku životního minima a následně vzniklou částku navýšila dle svého ekonomického modelu, tak soud uvádí, že žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz tato tvrzení prokazující. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011,
s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019,
č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni částku 53 316 Kč. Žalobkyně platby žalovaného započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 27 146,78 Kč) a z části na poplatek (ve výši 25 989,22 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný, neboť pokud nedošlo k uzavření smlouvy, jelikož jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalovaného na tento poplatek.
22. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 40 000 Kč. Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku ve výši 53 136 Kč. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil 53 136 Kč, došlo k úplnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 40 000 Kč. Soud proto žalobě nevyhověl a žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok I. tohoto rozsudku).
23. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka paní jméno příjmení, narozené datum, IČO, sídlem adresa, a zamítl ho, neboť provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Soud již ve skutkově shodné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 248/2022 a sp. zn. 16 C 265/2022 provedl výslech vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, ze kterého vyplynulo, že zástupce při sjednávání zápůjčky nezjišťuje výdaje žadatele, ty uvede jen jako odhadované, navíc odhaduje jen výdaje této konkrétní jedné osoby bez ohledu na další členy domácnosti. Naopak pokud jde o příjmy, zahrnuje do nich i příjmy dalších osob, které s žadatelem sdílejí domácnost. Příjmy těchto dalších členů domácnosti pak navíc ani neověřuje. Z výslechů vázaných zástupců bylo dále zjištěno, že si zástupce nevede a ani nesmí vést jakoukoli evidenci zjištěných informací od žadatelů. Pokud žadatel předloží zástupci výpis z účtu, je to jen za účelem ověření jeho příjmů od zaměstnavatele v případě, že nemůže žadatel poskytnout výplatní pásky. Z výslechu svědků ve shora uvedených věcech je zřejmé, že se jedná o zcela běžný postup právní předchůdkyně žalobkyně a od výslechu svědka tak v této věci nebylo možné očekávat jiná zjištění, než ta, která soud učinil z dřívějších výsledů vázaných zástupců právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto uzavřel, že výslechem svědka by v dané věci nebylo možné učinit další relevantní zjištění ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného, než ta, která soud zjistil z listinných důkazů. Návrh žalobkyně na provedení tohoto důkazu proto zamítl.
24. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 -82 /na č. l. 53-54 spisu/, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 č. j. 75 ICm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020 -63 /na č. l. 55-58 spisu/, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Soudy v těchto věcech se zabývaly otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužnice, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované Vrchním soudem v Praze žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala s odbornou péčí a zjevně se nespokojila jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje úvěrované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela mimo jiné i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla a podle svého ekonomického modelu, který vycházel z dat ČSÚ, navýšila tvrzené výdaje dlužnice na více než dvojnásobek. Výdaje porovnávala s příjmy výhradně dlužnice, kdy zjistila, že po odečtení splátkového zatížení dlužnice od příjmů dlužnice zůstatek postačuje na stanovené minimální výdaje. Až na základě takto upravených údajů dospěla k tomu, že by dlužnice měla být schopna poskytnutý úvěr splácet. V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí, když se spokojila s tvrzenými měsíčními výdaji žalovaného (kromě jiných splátek) ve výši 0 Kč. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že výdaje žalované upravovala a prováděla ekonomickou modelaci, tato svá tvrzení žádným způsobem neprokázala. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu ČR, resp. Vrchního soudu v Praze.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.