Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 308/2022-73
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 25 294 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 25 294 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 027,38 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 027,38 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361,02 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 25 294 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 027,38 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 027,38 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361,02 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 25 294 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum s obchodní společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu číslo s produktovým názvem zelená půjčka v hotovosti měsíční číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti jistina (zápůjčka) ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši
16 259 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 36 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč (poslední ve výši 2 004 Kč). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 25 565 Kč, z toho žalobkyně započetla 12 972,62 Kč na jistinu a 12 592,38 Kč na poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 7 027,38 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3 666,62 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 10 000 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení až do datum) a sankčních poplatků za vymáhání dluhu ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361,02 Kč z jednotlivých splátek, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 027,38 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 027,37 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den datum. Žalované bylo dne datum procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, proto soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “).
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 259 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 4 901 Kč, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč (poslední splátka ve výši 2 004 Kč). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 129,90 %. V čl. 6 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 6 poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a dle čl. 6 poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 11 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je vdaná, bydlí ve vlastním objektu, je vyučená, má vyživovací povinnost k jedné osobě a její čistý příjem je ve výši 16 400 Kč. Běžné měsíční výdaje žadatelky sestávají z externích splátek ve výši 8 000 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žadatelky jsou ve výši
9 000 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 59 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 25 565 Kč. Žalované byla za prodlení s úhradou jednotlivých splátek účtována smluvní pokuta ke dni datum ve výši 10 000 Kč /viz platební historie na č. l. 13-14 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 15-40 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 41 p.v. spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k uhrazení dluhu ve lhůtě do datum /výzva k úhradě na č. l. 42 spisu, potvrzení podání na č. l. 42 spisu/. Žalovaná byla k uhrazení dluhu naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 43 spisu, potvrzení podání na č. l. 44 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 25 565 Kč.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 20 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalované ve výši celkem 17 000 Kč sestávající z externích splátek zápůjček ve výši 8 000 a ostatních výdajů ve výši 9 000 Kč. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů, jako např. výplatní pásky, složenky nebo výpis z účtu, na němž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Ačkoliv z karty klienta, části nazvané„ ověřené dokumenty“ plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně příjmy žalované ověřila z pracovní smlouvy, tak soud uvádí, že ani toto nelze považovat za zákonem požadované posouzení. Pracovní smlouvou je sice dokládáno, že žalovaná takovou smlouvu uzavřela, ale není tím bez dalšího nijak prokazováno, že pracovní poměr trvá a za jakých podmínek. Vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo k reálnému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, dojít. Respektive i z žalovanou tvrzených skutečností muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaná úvěr nebude schopna splácet, když žalovanou tvrzené výdaje převyšují jí tvrzené příjmy. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalované ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení). Pakliže žalobkyně podáním ze dne datum uvádí, že pravidelný měsíční příjem žalované byl ve výši 31 400 Kč a toto bylo ověřeno z doložených bankovních výpisů, tak soud konstatuje, že toto tvrzení je v zásadním rozporu s kartou klienta, podle které čistý příjem tvrzený žalovanou byl ve výši 16 400 Kč. příjmení ve výši 31 400 Kč je sice v kartě klienta uvedena v položce„ pravidelný měsíční příjem - celkem“, ale nebylo tvrzeno ani prokazováno, z čeho se tato částka skládá, když žalovaná uvedla její čistý příjem a v položce„ ostatní příjmy žadatele“ a„ další příjmy domácnosti“ je uvedeno 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat solventnost žalované o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má nesplacené závazky vůči jiným společnostem, které představují měsíční splátky ve výši 8 000 Kč. I kdyby částka ve výši 31 400 Kč odpovídala výši příjmu domácnosti, soud by takový způsob posouzení považoval za nesprávný, neboť by právní předchůdkyně žalobkyně na jedné straně vycházela z příjmů celé domácnosti žalované, které byly podstatně vyšší, než příjmy samotné žalované, na druhou stranu však právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z deklarovaných výdajů žalované, aniž zohledňovala výdaje celé domácnosti žalované. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011,
s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019,
č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni částku 25 565 Kč. Žalobkyně platby žalované započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 12 972,62 Kč) a z části na poplatek (ve výši 12 592,38 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný, neboť pokud nedošlo k uzavření smlouvy, jelikož jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalované na tento poplatek.
22. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované
20 000 Kč. Žalovaná žalobkyni celkem uhradila částku ve výši 25 565 Kč. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil 25 565 Kč, došlo k úplnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Soud proto žalobě nevyhověl a žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok I. tohoto rozsudku).
23. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka paní jméno příjmení, narozené datum, IČO, sídlem adresa, a zamítl ho, neboť provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Soud již ve skutkově shodné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 248/2022 a sp. zn. 16 C 265/2022 provedl výslech vázaného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, ze kterého vyplynulo, že zástupce při sjednávání zápůjčky nezjišťuje výdaje žadatele, ty uvede jen jako odhadované, navíc odhaduje jen výdaje této konkrétní jedné osoby bez ohledu na další členy domácnosti. Naopak pokud jde o příjmy, zahrnuje do nich i příjmy dalších osob, které s žadatelem sdílejí domácnost. Příjmy těchto dalších členů domácnosti pak navíc ani neověřuje. Z výslechů vázaných zástupců bylo dále zjištěno, že si zástupce nevede a ani nesmí vést jakoukoli evidenci zjištěných informací od žadatelů. Pokud žadatel předloží zástupci výpis z účtu, je to jen za účelem ověření jeho příjmů od zaměstnavatele v případě, že nemůže žadatel poskytnout výplatní pásky. Z výslechu svědků ve shora uvedených věcech je zřejmé, že se jedná o zcela běžný postup právní předchůdkyně žalobkyně a od výslechu svědka tak v této věci nebylo možné očekávat jiná zjištění, než ta, která soud učinil z dřívějších výsledů vázaných zástupců právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto uzavřel, že výslechem svědka by v dané věci nebylo možné učinit další relevantní zjištění ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného, než ta, která soud zjistil z listinných důkazů. Návrh žalobkyně na provedení tohoto důkazu proto zamítl.
24. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 -82 /na č. l., kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 č. j. 75 ICm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020 -63, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Soudy v těchto věcech se zabývaly otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužnice, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované Vrchním soudem v Praze žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala s odbornou péčí a zjevně se nespokojila jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje úvěrované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela mimo jiné i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla a podle svého ekonomického modelu, který vycházel z dat ČSÚ, navýšila tvrzené výdaje dlužnice na více než dvojnásobek. Výdaje porovnávala s příjmy výhradně dlužnice, kdy zjistila, že po odečtení splátkového zatížení dlužnice od příjmů dlužnice zůstatek postačuje na stanovené minimální výdaje. Až na základě takto upravených údajů dospěla k tomu, že by dlužnice měla být schopna poskytnutý úvěr splácet. V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí. Podle zákaznické karty měla žalovaná pravidelný měsíční příjem 16 400 Kč a její měsíční výdaje činili celkem 17 000 Kč. Příjem žalované tak nemohl být vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí dalšího úvěru se stanovenými splátkami ve výši 2 015 Kč. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zohlednila příjem ve výši 31 400 Kč, tak soud tento způsob hodnocení zjištěných informací považuje za nesprávný, jak již bylo uvedeno v bodě 17 odůvodnění. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu ČR, resp. Vrchního soudu v Praze.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.