Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 249/2022-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 53 812,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 330,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 489,85 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 50 330,18 Kč za dobu od 2. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 3 482,34 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 281,26 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 2 200,1 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 482,34 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %,
-) úroku 18,9 % ročně z částky 53 812,52 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 484 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 330,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 489,85 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 50 330,18 Kč za dobu od 2. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 3 482,34 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 281,26 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 200,1 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 3 482,34 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, -) úroku 18,9 % ročně z částky 53 812,52 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 484 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nesplaceného kontokorentního úvěru včetně příslušenství, který žalované poskytla právnická osoba (dále„ původní věřitelka“) na základě smlouvy ze dne 3. 4. 2017 a dodatku k této smlouvě ze dne 26. 4. 2017, jímž byl úvěrový limit zvýšen na částku 50 000 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.
2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř. “ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 15 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla doručena.
3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 11. 7. 2011 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu, v níž se jí zavázala od toho dne otevřít běžný účet č. bankovní účet (smlouva o osobním účtu). Dne 3. 4. 2017 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru – o povoleném přečerpání jeho běžného účtu č. bankovní účet do limitu ve výši 9 000 Kč, obsahující všechny charakteristiky úvěru, přičemž žalovaná mohla čerpat úvěr opakovaně, pokud by příslušnou částku splatila do 1 roku od prvního čerpání, a to s úrokem ve výši 18,90 % ročně. Úrok měla žalobkyně právo vždy posledního dne kalendářního měsíce odečíst z kladného zůstatku na běžném účtu, jinak jej přičíst k jistině úvěru, a to i v případě, že by žalovaná přečerpala i limit povoleného přečerpání. V případě prodlení měla původní věřitelka právo úvěr zesplatnit a žalovaná se zavázala zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši a také smluvní pokutu za prodlení (smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 3. 4. 2017, datová zpráva, požadavek ke smlouvě, obchodní podmínky, ceník, oznámení o úrokové sazbě). Na základě dodatku ze dne 26. 4. 2017 byl úvěrový limit zvýšen na 50 000 Kč (dodatek, datová zpráva, požadavek ke smlouvě). Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předcházejícím uzavření smlouvy ze dne 3. 4. 2017. Předložila pouze důkaz analýzy úvěruschopnosti v souvislosti s dodatkem. Zde původní věřitelka vůbec nezkoumala stabilitu příjmu žalované v čase ani její výdaje. Při určení výdajů vycházela pouze z interního statistického modelu. Původní věřitelka úvěr poskytla a poté navýšila úvěrový limit přesto, že žalovaná měla v té době nesplacený úvěr od právnická osoba Finance ve výši 10 000 Kč a právnická osoba ve výši 6 000 Kč, které původní věřitelka nezohlednila. V prosinci 2016, v lednu a březnu 2017 přitom běžný účet žalované vedený původní věřitelkou vykazoval nižší konečný měsíční zůstatek, než jaký byl rozdíl splátek původního a navýšeného kontokorentu. V únoru 2017 byl zůstatek dostatečný jen díky úvěru od právnická osoba. V době od dubna 2016 do poskytnutí úvěru daný účet většinou vykazoval záporný zůstatek nebo kladný zůstatek do výše kolem 5 000 Kč. Původní věřitelka vůbec nezkoumala, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost ani jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Žalobkyně soudu nepředložila výpis z insolvenčního rejstříku ani z registru společnosti CCB (výpisy z účtu za dobu před poskytnutím úvěru, dokument Posouzení úvěruschopnosti). Žalovaná celkově vyčerpala a zůstala dlužna částku 50 000 Kč, poté splatila částku 975 Kč. Žalovaná překročila i přečerpání, když byly z účtu odepsány částky 1 305,18 Kč a 1 225 Kč za účelem plnění v rámci exekuce (výpisy z běžného účtu, oznámení o navýšení jistiny, transakční historie). Žalovaná byla k neprodlenému vyrovnání dluhu vyzvána v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 3. 8. 2021, doporučeně odeslaném téhož dne (oznámení o zesplatnění). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 11. 7. 2011 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu, v níž se jí zavázala od toho dne otevřít běžný účet č. bankovní účet. Dne 3. 4. 2017 původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru – o povoleném přečerpání jeho běžného účtu č. bankovní účet do limitu ve výši 9 000 Kč, obsahující všechny charakteristiky úvěru, přičemž žalovaná mohla čerpat úvěr opakovaně, pokud by příslušnou částku splatila do 1 roku od prvního čerpání, a to s úrokem ve výši 18,90 % ročně. Úrok měla žalobkyně právo vždy posledního dne kalendářního měsíce odečíst z kladného zůstatku na běžném účtu, jinak jej přičíst k jistině úvěru, a to i v případě, že by žalovaná přečerpala i limit povoleného přečerpání. V případě prodlení měla původní věřitelka právo úvěr zesplatnit a žalovaná se zavázala zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši a také smluvní pokutu za prodlení. Na základě dodatku ze dne 26. 4. 2017 byl úvěrový limit zvýšen na 50 000 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předcházejícím uzavření smlouvy ze dne 3. 4. 2017. Předložila pouze důkaz analýzy úvěruschopnosti v souvislosti s dodatkem. Zde původní věřitelka vůbec nezkoumala stabilitu příjmu žalované v čase ani její výdaje. Při určení výdajů vycházela pouze z interního statistického modelu. Původní věřitelka úvěr poskytla a poté navýšila úvěrový limit přesto, že žalovaná měla v té době nesplacený úvěr od právnická osoba Finance ve výši 10 000 Kč a právnická osoba ve výši 6 000 Kč, které původní věřitelka nezohlednila. V prosinci 2016, v lednu a březnu 2017 přitom běžný účet žalované vedený původní věřitelkou vykazoval nižší konečný měsíční zůstatek, než jaký byl rozdíl splátek původního a navýšeného kontokorentu. V únoru 2017 byl zůstatek dostatečný jen díky úvěru od právnická osoba. V době od dubna 2016 do poskytnutí úvěru daný účet většinou vykazoval záporný zůstatek nebo kladný zůstatek do výše kolem 5 000 Kč. Původní věřitelka vůbec nezkoumala, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost ani jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Žalobkyně soudu nepředložila výpis z insolvenčního rejstříku ani z registru společnosti CCB. Žalovaná celkově vyčerpala a zůstala dlužna částku 50 000 Kč, poté splatila částku 975 Kč. Žalovaná překročila i přečerpání, když byly z účtu odepsány částky 1 305,18 Kč a 1 225 Kč za účelem plnění v rámci exekuce. Žalovaná byla k neprodlenému vyrovnání dluhu vyzvána v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 3. 8. 2021, doporučeně odeslaném téhož dne. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno.
5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastnicemi jako postoupenou pohledávku ze závazku vzešlého z bezdůvodného obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1 , 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a s § 87 odst. 1 třetí větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem původní věřitelky a žalovaného bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 z. s. ú., § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušným úrokem. Původní věřitelka však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze výše popsaným způsobem. V tom případě ovšem nemohlo být posouzení úvěruschopnosti řádné. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež jsou smlouva a dodatek ní (dále„ smlouva“) neplatné (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Smysl a účel porušeného pravidla zde vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení. V okamžiku postupného vyčerpání částky 50 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 třetí větou z. s. ú.), v okamžiku plnění v rámci exekuce částkou 2 530,18 Kč bezdůvodné obohacení plněním toho, co měla po právu splnit žalovaná, původní věřitelkou (tamtéž). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1 , 1887 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení v oznámení o zesplatnění doporučeně odeslaném dne 3. 8. 2021, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání, zde tedy 6. 8. 2021, přičemž za lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.) soud považuje lhůtu dalších 7 dnů, tedy do 13. 8. 2021, což znamená, že se pohledávka stala splatnou dne 14. 8. 2021 a že se žalovaná nejpozději dne 15. 8. 2021 ocitla v prodlení. Rozdíl vyčerpané a splacené částky ve výši 50 330,18 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované. Ta se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Úrok z prodlení soud přisoudil jen za dobu prodlení, v zákonné výši a se zohledněním zvýšení dluhu o částku 1 225 Kč během prodlení. Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. přiznal zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.
6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.
7. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1 , odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu úspěšná na více než 50 %. I s úrokem a úrokem z prodlení žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku požadovala 76 527,59 Kč, soud jí přiznal 57 258,45 Kč, tedy 74,82 %, což znamená, že čistý procesní úspěch žalobkyně činí 49,64 %. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 2 153 Kč a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. částkou 3 260 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v nich obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 2 242,80 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. ). Celková náhrada tedy činí 15 075,80 Kč, 49,64 % pak 7 484 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 260 Kč; 300 Kč;
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 3 260 Kč; 300 Kč;
žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3 260 Kč; 300 Kč; celkem 2 242,80 Kč
8. Lhůty k zaplacení soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.