Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 C 125/2021-60

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO,

sídlem adresa žalobkyně,

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno,

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15 939 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 939 Kč od 24.6.2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 4 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 939 Kč od 24.6.2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky od 24.6.2018 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl na základě smlouvy o úvěru žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 23.6.2018, neuhradil však ničeho. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 24.5.2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 23.6.2018 (smlouva o úvěru ze dne 24.5.2018). právnická osoba převedla dne 24.5.2018 na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 11 000 Kč (výpis z účtu, sdělení právnická osoba). právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2018 oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.11.2019). Zástupce žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě (předžalobní výzva ze dne 24.11.2019).

5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

6. Smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba.

7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ze dne 26.1.2012, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. , ze dne 20.3.2019, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. ).

8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že žalovaný dle článku X. smlouvy o úvěru souhlasil s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěruhodnosti za účelem posuzování rizik prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách označených nebankovních registrů. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť postupoval zcela formálně a naprosto rezignoval na posouzení a ověření příjmů a výdajů žalovaného a jeho finanční situace.

9. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným je neplatná podle ustanovení a podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18).

10. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. ).

11. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z., právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplatné jistiny ve výši 11 000 Kč. Soud proto žalobě co do částky 11 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení Žalovanému, jenž byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. ) v řízení převážně procesně úspěšný co do 50,4 % žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.