Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 337/2022-46
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 474 014,38 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 335 007,89 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 335 007,89 Kč od 7. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 139 006,49 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 473 014,38 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výší 11,75 % ročně z částky 473 014,38 Kč od 26. 7. 2022 do 6. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 138 006,49 Kč od 7. 8. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 39 504,45 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 20 008,36 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 807 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 335 007,89 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 335 007,89 Kč od 7. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 139 006,49 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 473 014,38 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výší 11,75 % ročně z částky 473 014,38 Kč od 26. 7. 2022 do 6. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 138 006,49 Kč od 7. 8. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 39 504,45 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 20 008,36 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 807 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27.7.2022, doplněnou podáním ze dne 19.1.2023 a ze dne 28.2.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 474 014,38 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30.1.2019 Smlouvu o úvěru reg. číslo, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 534 000 Kč (úvěrový limit). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a též hradit poplatky související s úvěrem. Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem předčasného splacení všech peněžních závazků žalovaného vyplývajících z dříve uzavřených smluv mezi žalobkyní a žalovaným. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný celkem načerpal částku 534 000 Kč. Načerpaný úvěr však řádně nesplácel, neboť vrátil pouze částku 198 992,11 Kč a nadále dluží na jistině částku 473 014,38 Kč, na poplatcích částku 1 000 Kč, na smluvním úroku částku 39 504,45 Kč a na úroku z prodlení částku 20 008,36 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně a její právní zástupkyně se k jednání soudu omluvily. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 2.3.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Žádosti o úvěr ze dne 30.1.2019 plyne, že tato listin listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Požadovaná částka úvěru činila 534 000 Kč. Číslo občanského průkazu žalovaného číslo. Žalovaný byl svobodný, bydlel v nájemním bytě, byl vyučen a od 7/ 2018 byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno na dobu neurčitou, s čistým příjmem 25 000 Kč měsíčně.
6. Ze žádosti o úvěr ze dne 30.1.2019 plyne, že tato listin listina je opatřena podpisem žalovaného. Požadovaná částka úvěru činila 534 000 Kč. Číslo občanského průkazu žalovaného číslo. Žalovaný byl svobodný, bydlel v nájemním bytě, byl vyučen. Od 7/2018 byl zaměstnán u společnosti s IČEm: číslo, a to na dobu neurčitou, s čistým příjmem 25 000 Kč měsíčně.
7. Z výpisu z anonymizováno plyne, že žalovaný měl jeden existující splátkový kontrakt, jeden nesplátkový kontrakt, jednu zamítnutou žádost bankou.
8. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že dne 15.1.2019 právnická osoba anonymizováno vyplatila na účet žalovaného částku 14 506 Kč, dne 14.12.2018 částku 15 023 Kč, dne 14.11.2018 částku 15 045 Kč, dne 15.10.2018 částku 13 547 Kč, dne 14.9.2018 částku 15 142 Kč, dne 14.8.2018 částku 4 120 Kč.
9. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 30.1.2019 plyne, že tato listin listina je opatřena podpisem žalovaného. Žalobkyně s zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 534 000 Kč, jež mohly být čerpány od 31.1.2019 do 17.2.2019. Úvěr byl účelově vázaný, sloužil k předčasnému splacení všech peněžních závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy uzavřené se žalobkyní. Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu ve 120měsíčních splátkách po 7 326 Kč (poslední splátka ve výši 7 251,72 Kč), vždy 18. dne v měsíci, počínaje dnem 18.3.2019.
10. Z Historického výpisu z účtu žalovaného plyne, že dne 31.1.2019 žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 80 462,56 Kč, 445 490 Kč a ve výši 8 047,09 Kč.
11. Z aktuálního výpisu z účtu plyne, že dne 31.1.2019 žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 534 000 Kč, dlužná jistina činila ke dni 4.1.2023 částku 472 014,38 Kč, dluh na poplatcích činil částku 1 000 Kč.
12. Z Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru ze dne 30.1.2019 plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty. Tato listin listina je opatřena podpisem žalovaného.
13. Z Obchodních podmínek pro anonymizováno spotřebitelské úvěry plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů.
14. Z Výpisu z účtu č. bankovní účet za období měsíce ledna 2019 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaný a dne 31.1.2019 byla z tohoto účtu načerpán úvěr ve výši 8 047,09 Kč, 445 490,35 Kč a 80 462,56 Kč.
15. Z 1. upomínky bez datace plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o splátku úvěru ve výši 6 844,52 Kč.
16. Z 1. výzvy bez datace plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 3.10.2021 činil 7 352 Kč.
17. Z poslední výzvy ze dne 25.10.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 15 199 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26.10.2021, jak plyne z dodejky.
18. Z oznámení bez datace plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému odklad splátek na 3 měsíce.
19. Z oznámení ze dne 20.1.2022 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 18.1.2022 a vyzvala jej k úhradě dluhu v celkové výši 494 384,37 Kč.
20. Z předžalobní upomínky ze dne 4.7.2022 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
21. Skutkový závěr: Dne 30.1.2019 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, jež je opatřena podpisem žalovaného. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěrový limit do výše 534 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Celkem žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 534 000 Kč a žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 198 992,11 Kč.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
29. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.1.2019 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu 534 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou výše uvedených měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena podpisem žalovaného.
30. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
31. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila k poměrům žalovaného, že byl svobodný, vyučen, žil v nájemním bytě, byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno s příjmem okolo 14 500 Kč čistého. Tento příjem žalovaného žalobkyně ověřila z výpisu účtu žalovaného za období měsíců září až prosinec 2018.
32. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně ověřila, že v době před uzavřením úvěrové smlouvy byla žalovanému vyplácena právnická osoba s.r.o. mzda, avšak nikoliv ve výši 25 000 Kč, jak je deklarováno v Žádosti o úvěr ze dne 30.1.2019, ale ve výši podstatně nižší (okolo 14 500 Kč). Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala, že žalovaný měl u výše uvedeného zaměstnavatele sjednám pracovní poměr na dobu neurčitou, jak je opětovně uvedeno v Žádosti o úvěr.
33. Zároveň žalobkyně řádně nezjišťovala a neověřovala zcela konkrétní výdaje žalovaného. Ze žádosti o úvěr, a ani z jiné listin y, neplyne, jaká byla výše jeho nákladů spojených s bydlením (nájemné, energie) a zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala i žalovaným deklarovaný způsob uspokojování jeho bytové potřeby (nájemní bydlení). Ostatně zcela konkrétní výši těchto výdajů žalobkyně v žalobě ani netvrdila.
34. Ze Žádosti o úvěr ze dne 30.1.2019 je rovněž patrné, že tuto žádost převzala od žalovaného pracovnice žalobkyně, a bylo tak na ní, aby jednak poměry žalovaného řádně zjistila a zároveň i ověřila. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (BRKI, NRKI, SOLUS …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
35. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
36. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
37. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 534 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného č. bankovní účet, z nějž má soud za prokázané, že žalovaný v jednom dni, a to 31.1.2019, načerpal částku 8 047,09 Kč, částku 445 490,35 Kč a částku 80 462,56 kč, tj. celkem částku 534 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 198 992,11 Kč. Zbytek dosud nevrátil.
38. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 335 007,89 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 139 006,49 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
39. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 4.7.2022, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 5.8.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 6.8.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 7.8.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší (11,75 % ročně), ale od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 335 007,89 Kč od 7.8.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbývajícího úroku z prodlení soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).
40. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 360 998,49 Kč (tj. jistina 335 007,89 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 25 990,60 Kč za dobu od 7.8.2022 do dne vyhlášení rozhodnutí; 60,33 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 237 391 Kč (tj. jistina 139 006,49 Kč + kapitalizované úroky z úvěru a kapitalizované úroky z prodlení dle výroku II. rozsudku; 39,67 %). Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v rozsahu 20,66 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 18 961 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 30 660 Kč za tři úkony právní služby po 10 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 31 560 Kč, tj. ve výši 6 627,60 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 11 806,90 Kč, jež odpovídá 20,66 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
42. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 19.1.2023 a ze dne 28.2.2023, neboť je nepovažuje za náklady účelně vynaložené, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.
43. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.