Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 312/2022-72

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 29 191 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč, úrok ve výši 0,25 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši

10 % ročně z částky 14 500 Kč od datum do zaplacení, to vše do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 691 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč, úrok ve výši 0,25 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 14 691 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 29 191 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši

725,34 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 88 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se – bez jakékoliv omluvy – nedostavil; na této skutečnosti nic nemění fakt, že žalovanému bylo doručováno toliko fikcí.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, uzavřenou mezi obchodní společností právnická osoba a žalovaným.

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, za což měl žalovaný ve dvanácti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku

21 491 Kč s tím, že„ Poplatek“ ve výši 8 491 Kč v tomto případě představoval poplatek„ za zpracování spotřebitelského úvěru“ ve výši 1 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 6 991 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu a násl. ve spojení se , o spotřebitelském úvěru.

6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou.

7. Soud však nemohl poskytnout právní ochranu nároku žalobkyně, odvíjejícího se od ujednání o úroku ve výši 88 % ročně. Veden zásadou in favorem negotii, jež je vyjádřena v ustanovení , a současně pokynem obsaženým v ustanovení , soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku je (absolutně) neplatné, nicméně že je možno toto neplatné ujednání„ nahradit“ ujednáním platným, respektive že je namístě výši tohoto úroku„ moderovat“. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , na který soud žalobkyni při jednání dne datum výslovně odkázal, dovolací soud mimo jiné uvedl:„ V rozsudku ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. , pak Nejvyšší soud konkrétně uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. V případě závěru o neplatnosti ujednání o úrocích pak soud určí zápůjční úrokovou sazbu podle zákona o spotřebitelském úvěru jako repo sazbu uveřejněnou Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru“.

8. Na základě citované úvahy je tak možno přistoupit k právní fikci, že si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v předmětné úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy v daném případě ve výši 0,25 % ročně.

9. Současně soud shledal platným ujednání o poplatku„ za zpracování spotřebitelského úvěru“ ve výši 1 500 Kč, neboť zohlednil skutečnost, že v případě, kdy si spotřebitel půjčuje relativně nízkou finanční částku (přičemž současně vstupuje do„ hry“ i fakt, že bankovní instituce by žalovanému v dané době úvěr poskytnout vůbec nemusela), navíc relativně krátkodobě, reálně nemusí pouze (legální či legitimní) úrok pokrýt veškeré skutečné (resp. účelně vynaložené) náklady poskytovatele úvěru. Ujednání o poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru tak podle mínění soudu není namístě považovat – bez dalšího – za neplatné, neboť sjednaný poplatek není nepřiměřeně vysoký.

10. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázal vedle povinnosti vrátit poskytnutou jistiny rovněž k povinnosti zaplatit ujednaný poplatek ve výši 1 500 Kč a stejně tak k povinnosti hradit shora specifikovaný úrok.

11. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném, jenž patrně z titulu předmětné smlouvy ničeho nezaplatil (opak nebyl v řízení ani tvrzen), je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku

14 500 Kč, a to – v souladu s ustanovením – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

12. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu deseti dnů od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

13. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni – před jednáním – poučení ve smyslu ustanovení (dále jen

„ “), neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr by pro – advokátem zastoupenou – žalobkyni měl být znám i z jiných obdobných právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

14. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

15. Žalobkyni případně na vysvětlenou podepsaný soud dodává, že zamítnout bylo nutno i část nároku ve výši 6 500 Kč z titulu smluvní pokuty a dalších„ sankčních poplatků“, neboť žalobkyní dovolávané ujednání nebylo součástí smlouvy (srov. mutatis mutandis závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. (N 183/71 SbNU 201)).

16. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu je mezi účastníky v zásadě shodný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.