Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 80/2022-31

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 63 258,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 493,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 44 493,93 Kč za dobu od 24. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 108 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. O náhradě nákladů řízení soud rozhodne samostatným usnesením.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 493,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 44 493,93 Kč za dobu od 24. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 108 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. O náhradě nákladů řízení soud rozhodne samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 63 258,42 Kč s příslušenstvím jako dvou nesplacených úvěrů. Jednak číslo na základě Smlouvy o úvěru Expres půjčka ve výši 28 000 Kč. Druhak číslo na základě Smlouvy o úvěru Expres půjčka ve výši 35 000 Kč. Na druhý zmíněný úvěr měl žalovaný splatit celkem 11 848,91 Kč. K procesu analýzy úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím obou úvěrů žalobkyně uvedla, že ji provedla s odbornou péčí a v souladu s nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných od spotřebitele. Úvěrovaný byl zejména dotazován s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň se však žalobkyně nespokojila toliko s tvrzeními žalovaného o příjmové a výdajové stránce a vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného. Zejména pak ověřila získané informací nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Zároveň žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle , a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného zároveň žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovila výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřila výdajovou stránkou úvěrovaného, jejíž výši si ověřila z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení poměrů úvěrovaného při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování žádosti o první zmíněný úvěr vycházel žalobce z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o úvěr ze dne 5. 2. 2020, když žalovaný žádal o úvěr ve výši 35 000 Kč. Žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je vždy individuální; v případě žalovaného v zaměstnaneckém poměru vychází žalobkyně z příjmu, který žalovaný doloží v potvrzení o příjmu nebo deklaruje, zde ve výši 12.734 Kč (ověřeno výpisem z běžného účtu). Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30.000 Kč (pomocný údaj). Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobce porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo dále zjištěno, že vůči společnosti měl v době podání žádosti závazky ve výši 2.490,25 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že měl v době podání žádosti vůči třetím osobám závazky v celkové výši 3.807 Kč. V případě druhého zmíněného úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr ze dne 09. 10. 2019, když žalovaný žádal o úvěr ve výši 35.000 Kč jeho měsíční příjmy činily 16.000 Kč (ověřeno potvrzením o výši příjmu). Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30.000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo dále zjištěno, že vůči společnosti žalobce měl v době podání žádosti závazky v měsíční výši 1.136,09 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti vůči třetím osobám závazky ve výši 3.810 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ “ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 15 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla doručena.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně se žalovanému ve dvou smlouvách o úvěru Expres půjčka zavázala poskytnout - a také skutečně poskytla - dva úvěry: číslo ve výši 28 000 Kč a číslo ve výši 35 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v 72 měsíčních splátkách ve výši 550,32 Kč, resp. v 72 měsíčních splátkách ve výši 749,61 Kč, obojí k 15. dni v měsíci (smlouvy, výpisy z úvěrového účtu, platební historie). Na první zmíněný úvěr žalovaný splatil celkem 6 657,16 Kč, na druhý pak 11 848,91 Kč (platební historie, výpisy z úvěrového účtu). V žádosti o první úvěr žalobce uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnancem právnická osoba, kde působí na dobu určitou do 31. 12. 2020, má 0 vyživovaných osob, jeden zdroj příjmu, jeho čistý měsíční příjem činí 12 734 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 30 000 Kč. V žádosti žalovaný nijak nespecifikoval své výdaje. V době podání žádosti o tento úvěr měl žalovaný 5 jiných úvěrů. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od 26. 9. 2019 do 27. 1. 2020, který potvrzuje mzdu od právnická osoba, leč nikoli žádný další pravidelný příjem (do částky 30 000 Kč měsíčně) . 21. 10., 14. 11. a 16. 12. 2019 žalovaný účet jméno příjmení převedl vždy částku 2 000 Kč se zprávou pro příjemce ve tvaru„ alimenty.“ Ve výše uvedené době od září 2019 do ledna 2020 účet vykazoval kladný zůstatek jen díky dvěma úvěrům ve výši 35 000 Kč a 30 000 Kč. První zmíněný žalovaný obdržel dne 9. 10. 2019. Poté dne 29. 10. 2019 činil zůstatek na účtu 31 624,19 Kč. Na konci listopadu 2019, kdy žalovaný žádný úvěr ani podobný produkt nečerpal, již zůstatek činil pouze 7 366,95 Kč, dne 22. 12. 2019 dokonce 1 615,55 Kč, dne 31. 12. 2019 pak – 3 328,42 Kč. Kdyby žalovaný dne 20. 1. 2020 nečerpal další úvěr, vykázal by jeho účet ke dni 27. 1. 2020 záporný zůstatek - 14 692,59 Kč. Mzda žalovanému na účet přicházela do 13. dne měsíce. Žalobkyně nijak neprověřovala rozpor mezi žádostí o úvěr (0 vyživovaných osob, celkové čisté příjmy 30 000 Kč měsíčně) a účtem žalovaného (2 000 Kč měsíčně jako alimenty, jediný pravidelný příjem od právnická osoba; vše viz žádost o úvěr, výpisy z běžného účtu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Navíc žalovanému poskytla úvěr na 72 měsíců, ač jeho pracovněprávní vztah měl skončit dříve, již 31. 12. 2020. Pro žádost o druhý výše zmíněný úvěr platí totéž co pro první až na to, že zde žalovaný (zřejmě omylem místo částky 30 000 Kč) uvedl celkový čistý příjem domácnosti 3 000 Kč (žádost o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Poprvé po zaplacení poslední splátky obou úvěrů žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek (přičemž doložila i odeslání výzvy žalovanému) v předžalobních výzvách, doporučeně odeslaných dne 15. 12. 2021, v nichž žalovanému poskytla lhůtu 7 dnů od odeslání (předžalobní výzvy, podací lístky). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na žádosti o úvěr v pasáží týkající se výše čistého měsíčního příjmu domácnosti žalovaného a počtu vyživovaných osob. Důkazy byly až na výše rozvedené souvislosti ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu a výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobkyně se žalovanému ve dvou smlouvách o úvěru Expres půjčka zavázala poskytnout - a také skutečně poskytla - dva úvěry: číslo ve výši 28 000 Kč a číslo ve výši 35 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v 72 měsíčních splátkách ve výši 550,32 Kč, resp. v 72 měsíčních splátkách ve výši 749,61 Kč, obojí k 15. dni v měsíci. Na první zmíněný úvěr žalovaný splatil celkem 6 657,16 Kč, na druhý pak 11 848,91 Kč. V žádosti o první úvěr žalobce uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnancem právnická osoba, kde působí na dobu určitou do 31. 12. 2020, má 0 vyživovaných osob, jeden zdroj příjmu, jeho čistý měsíční příjem činí 12 734 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 30 000 Kč. V žádosti žalovaný nijak nespecifikoval své výdaje. V době podání žádosti o tento úvěr měl žalovaný 5 jiných úvěrů. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od 26. 9. 2019 do 27. 1. 2020, který potvrzuje mzdu od právnická osoba, leč nikoli žádný další pravidelný příjem (do částky 30 000 Kč měsíčně) . 21. 10., 14. 11. a 16. 12. 2019 žalovaný účet jméno příjmení převedl vždy částku 2 000 Kč se zprávou pro příjemce ve tvaru„ alimenty.“ Ve výše uvedené době od září 2019 do ledna 2020 účet vykazoval kladný zůstatek jen díky dvěma úvěrům ve výši 35 000 Kč a 30 000 Kč. První zmíněný žalovaný obdržel dne 9. 10. 2019. Poté dne 29. 10. 2019 činil zůstatek na účtu 31 624,19 Kč. Na konci listopadu 2019, kdy žalovaný žádný úvěr ani podobný produkt nečerpal, již zůstatek činil pouze 7 366,95 Kč, dne 22. 12. 2019 dokonce 1 615,55 Kč, dne 31. 12. 2019 pak – 3 328,42 Kč. Kdyby žalovaný dne 20. 1. 2020 nečerpal další úvěr, vykázal by jeho účet ke dni 27. 1. 2020 záporný zůstatek - 14 692,59 Kč. Mzda žalovanému na účet přicházela do 13. dne měsíce. Žalobkyně nijak neprověřovala rozpor mezi žádostí o úvěr (0 vyživovaných osob, celkové čisté příjmy 30 000 Kč měsíčně) a účtem žalovaného (2 000 Kč měsíčně jako alimenty, jediný pravidelný příjem od právnická osoba). Navíc žalovanému poskytla úvěr na 72 měsíců, ač jeho pracovněprávní vztah měl skončit dříve, již 31. 12. 2020. Pro žádost o druhý výše zmíněný úvěr platí totéž co pro první až na to, že zde žalovaný (zřejmě omylem místo částky 30 000 Kč) uvedl celkový čistý příjem domácnosti 3 000 Kč a pracovní poměr na neurčito. Poprvé po zaplacení poslední splátky obou úvěrů žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek (přičemž doložila i odeslání výzvy žalovanému) v předžalobních výzvách, doporučeně odeslaných dne 15. 12. 2021, v nichž žalovanému poskytla lhůtu 7 dnů od odeslání. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelské úvěry v právní formě úvěrů ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smluv zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú. ve spojení s  o. z.), což naopak neplatilo o žalovaném ( z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat mu k dočasnému užívání určité částky, které jí žalovaný měl postupně splácet s příslušnými úroky. Žalobkyně však ani v jednom z obou případů nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby byla její rozhodnutí zápůjčky poskytnout informovaná v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Výše uvedená skutková zjištění lze shrnout tak, že žalovaný žil v rozhodném období takříkajíc na dluh a předpokládat, že bude úvěry alespoň nějakou dobu splácet, bylo možno jen proto, že byla splatnost splátek smluvena na den těsně následující jeho výplatní termín. Rozhodně to však nebylo možno předpokládat na dobu 72 měsíců. To znamená, že úvěry neměly být poskytnuty, pročež jsou obě smlouvy neplatné ( druhá věta, první a druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byly smlouvy neplatné absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouvy tak byly absolutně neplatné, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou zůstatků jistin a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení jednotlivých částek úvěrů tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Na úvěr ve výši 35 000 Kč ze smlouvy číslo žalovaný zaplatil pouze 11 848,91 Kč, což znamená, že mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 23 151,09 Kč a že tento jeho dluh zanikl splněním pouze částečně. Na úvěr ve výši 28 000 Kč ze smlouvy číslo žalovaný zaplatil 6 657,16 Kč, takže mu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 21 342,84 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení v předžalobních výzvách, doporučeně odeslaných dne 15. 12. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 20. 12. 2021 a lhůta dalších 7 dnů od odeslání, tedy do 22. 12. 2021, končí později a odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 23. 12. 2021 a že od 24. 12. 2021 byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,50 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost pouze příslušných částí žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. přiznal součet zůstatků jistin ve výši 44 493,93 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

7. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na zánik druhé pohledávky uspokojením ze strany žalovaného a na absolutní neplatnost smluv.

8. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Ve věci, vedené původně pod sp. zn. totiž žalobkyně navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 108 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 252 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 1 144 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové ( ), jehož poplatnicí je žalobkyně ( ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí ( ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

9. Ve výroku IV. soud využil pravomoci dané mu ustanovením a o náhradě nákladů řízení rozhodne až v samostatném usnesení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalobkyně nebo žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.