Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 47/2023-16

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 29 310 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 10. 9. 2021 a to tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 9 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 310 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 10. 9. 2021 a to tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 9 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 310 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 29 310 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 3. 7. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalovanému ve výši

15 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč, když spolu s jistinou byly splatné do 9. 9. 2021. Žalovaný však své závazky řádně nehradil

a ke dni podání návrhu neuhradil ničeho. Žalobkyně vysvětlila postup při uzavření smlouvy tak, že poskytla tuto zápůjčku prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí půjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce, zároveň zaškrtnutím příslušného řádku odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to pinem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Celková výše dluhu tedy představuje 29 310 Kč, a to jistina 15 000 Kč, poplatek 9 000 Kč, vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 5 310 Kč s tím, že dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 7. 2021 (dále jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to za poplatek ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vč. sjednaného poplatku zaplatit žalobkyni ve třech pravidelných splátkách ve výši 8 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná 30. den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka byla splatná 60. den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka 90. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Ze Smlouvy vyplývá, že pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků ze Smlouvy účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky za každý den prodlení, a dále povinnost uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením (za písemnou upomínku/výzvu k úhradě ve výši 500 Kč). Z potvrzení o platbě ze dne 3. 7. 2021 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 15 000 Kč na jím sdělený účet. Žalobkyně opětovně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, a to Upomínkou ze dne 6. 8. 2021, Oznámením o zesplatnění úvěru – Výzva k úhradě ze dne 5. 9. 2021, Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 9. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů s tím, s upozorněním, že v případě nečinnosti může dojít k vymáhání dluhu soudní cestou, přičemž odeslání této výzvy žalovanému vyplývá z poštovního podacího archu ze dne 6. 9. 2022. Dále žalobkyně zaslala žalovanému Opakovanou Výzvu k úhradě – Pokus o smír ze dne 27. 9. 2021.

Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

3. Podle z. č. , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

9. Ve skutkové rovině se proto soud předně zabýval otázkou, jak žalobkyně postupovala

při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je

i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale

i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

11. V dané věci žalobkyně sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jednak

z informací dostupných v interních a externích databází a dále z informací sdělených samotným žalovaným (o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech). Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, avšak blíže je neověřovala, resp. nepožadovala jejich doložení. Za této situace, kdy žalobkyně vyšla ohledně příjmů a výdajů (resp. majetkové situace) žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadovala jejich doložení, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018

sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

12. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobkyně ani její zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobkyni poučit o neunesení důkazního břemene, neboť upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne

24. 3. 2010 sp. zn. a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. ).

13. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že na danou pohledávku žalovaný neplnil ničeho.

14. Za situace, kdy žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobkyně k omezenosti nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny zápůjčky. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil částkou ve výši 15 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla

(15 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokutu, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle o. z. ve spojení s V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. ).

15. Ve zbývající části, a to poplatku (9 000 Kč) vč. úroku z prodlení z požadované jistiny ve výši 15 000 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení a smluvní pokuty a nákladů na vymáhání, žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná s ohledem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena podle , když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z , neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 47,15 % a žalovaný co do 52,85 %, takže žalovanému vznikl nárok na úhradu rozdílu mezi těmito náklady tedy na 5,7 % svých nákladů. I přes procesní úspěšnost žalovaného soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný v řízení neučinil žádné úkony, a proto mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.