Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 126/2022-43

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 39 044,97 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení z částky 12 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 413,73 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení z částky 12 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 413,73 Kč, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném původně zaplacení částky ve výši 39 044,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2018 číslo. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 11 044,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 044,97 Kč za období od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 24 730,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 221,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč, a proto soud v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil, a to usnesením ze dne 21. 7. 2022 č. j. -36.

2. Žalovaný na obranu proti žalobě uvedl, že uplatněný nárok minimálně z části neuznává. Žalovaný uvedl, že žalobkyně dostatečně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že celková výše nákladů spotřebitelského úvěru (RPSN) je v rozporu s dobrými mravy, jestliže činí 187,54 % ročně. Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni mezi společností právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem.

4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovaným dne 19. 3. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 35 000 Kč a tuto částku žalovaný převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 19. 5. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, když vrátil pouze částku ve výši 23 000 Kč, což odpovídá pěti řádně uhrazeným splátkám.

5. Žalobkyně na vyjádření žalovaného, který rozporoval řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednání úvěrové smlouvy, reagovala tak, že nedisponuje důkazy ohledně ověřování úvěruschopnosti a z toho důvodu vzala žalobkyně žalobu zpět a požaduje pouze nevrácenou jistinu pohledávky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, přičemž soud rozhodl o částečném zastavení řízení pravomocným usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. -36. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že nedisponuje důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy, tak žádá, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované a s ohledem na to omezila žalovanou částku.

6. Úvěr byl poskytován žalovanému v hotovosti, což žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy.

7. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021.

8. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané z provedených listinných důkazů, a to smlouva o úvěru číslo ze dne 19. 3. 2018 včetně předpisu splátek, žádost o úvěr ze dne 19. 3. 2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 vč. poštovního podacího archu o odeslání tohoto oznámení, předžalobní výzva ze dne 18. 10. 2021.

9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s  . V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobce byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona).

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

11. Podle , o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.

12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.

13. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice prokázal uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

14. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.

15. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení a 3 – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně byla srozuměna s tím, že soud může právně kvalifikovat právo žalobkyně, aby jí žalovaný vydal pouze bezdůvodné obohacení a vzhledem k tomu žalobu omezila a navrhla částečné zpětvzetí žaloby, o kterém soud rozhodl, jak bylo výše uvedeno.

16. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ( o.z.) a žalovaný je proto povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil ( o.z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným dle a násl. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 35 000 Kč, žalovaný uhradil 23 000 Kč a že zbývá uhradit 12 000 Kč, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky ve výši 12 000 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat), ohledně zbývajících částek, které žalobkyně po žalovaném požadovala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, kterou soud právně kvalifikoval jako neplatnou, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, které by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení.

17. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . příjmení dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do 6 měsíců od právní moci rozsudku v souladu s ust. , když vzal v úvahu zejména výši částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit a dále osobní poměry žalovaného, tedy konkrétně věk žalovaného, když lze předpokládat, že žalovaný pobírá starobní důchod. S přihlédnutím k těmto okolnostem se jeví být soudu přiměřená lhůta 6 měsíců, ve které by měl být schopen žalovaný dlužnou částku žalobkyni uhradit a současně nedochází ani nepřiměřenému zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Žalovaný může dlužnou částku uhradit žalobkyni dle svých možností i dříve a případně i postupně ve splátkách tak, aby byl schopen uhradit celou žalovanou částku do 6 měsíců, jak soud ve výroku I. rozsudku určil.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému náleží 40 % náhrady nákladů řízení (když se od úspěchu žalovaného 70 % odečte neúspěch 30 %), proto mu náleží 40 % účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících v nákladech podle vyhl. č. za 3 úkony (odpor, odůvodnění odporu a odvolání ze dne 10. 3. 2022) celkem tedy z 900 Kč 40 % činí 360 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.