Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 345/2022-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 38.023,12 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.337,85 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 30.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 31.685,27 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 33.355,98 Kč od 1.2.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.337,85 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 30.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 31.685,27 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 33.355,98 Kč od 1.2.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 38.023,12 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 33.355,98 Kč od 1.2.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce poskytl žalované na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25.11.2016 a Všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 23.4.2021 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaná vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 141.256,88 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu číslo se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu číslo se žalovaná zavázala uhradit 24 splátkami ve výši 213 Kč. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 1.148 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 27.12.2021. Dne 27.10.2021 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná nic neuhradila. Dopisem ze dne 27.12.2021 žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. Odstoupení nabylo účinnosti dne 31.1.2022 a dluh žalované ve výši 38.023,12 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Celková dlužná částka 38.023,12 Kč se skládá z jistiny ve výši 30.399,53 Kč, úroků ve výši 4.667,14 Kč, pojistného 1.208,45 Kč, náklady za vymáhací proces- odeslání upomínky 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 1.148 Kč. Dopisem ze dne 27.12.2021 byla žalovaná vyzvána ke splnění dluhu. Žalovaná byla opětovně vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 1.2.2022. V podání ze dne 23.1.2023 právní zástupce žalobce doplnil skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobce vycházel z informací, které poskytla sama žalovaná v žádosti o úvěru ze dne 25.11.2016. Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 6.000 Kč, příjem spolužadatele činí 20.000 Kč. Na náklady na bydlení uvedla částku 6.000 Kč a ostatní závazky ve výši 3.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je vdaná a má 2 vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním domě/bytě. Klientem uvedené náklady bydlení žalobce ověřuje. Pro tyto účely slouží tabulka s minimálními náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Dále do výdajů jsou započítávány klientem uvedené ostatní pravidelné náklady, finanční závazky ověřené kontrolou v registru SOLUS, splátka schvalovaného úvěru. Příjem uvedený klientem je vždy ověřen bankou. ve smlouvě o úvěru. V registru SOLUS žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobce dále provedl doplňkovou kontrolu v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Z výsledku kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovanou poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalované splácet. Žalovaná čerpaný úvěr téměř čtyři roky řádně a včas hradila, teprve poté se dostala do finančních obtíží, což nelze spravedlivě přičíst na vrub žalobce. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku v celkové výši 134.919,03 Kč.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z prohlášení klienta ze dne 25.11.2016 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, její čistý příjem činí 6.000 Kč, náklady na bydlení činí 7.000 Kč. Uvedla manžela a jeho zaměstnavatele, čistý příjem manžela činí 20.000 Kč. Způsob bydlení: majitel domu, bytu, bydlí od roku 2013. Ostatní závazky 3.000 Kč.

Podle výpisu z běžného účtu ze dne 6.4.2016 činil počáteční zůstatek 207,46 Kč a konečný zůstatek 238,46 Kč. Příjem činila částka 11.500 Kč a výdaj částka 11.469 Kč.

Z žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo ze dne 25.11.2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem (zprostředkovatel právnická osoba) a žalovanou. Aktuální úvěrový rámec činila částka 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68%, RPSN 31,14%. Měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 69 Kč, výše měsíční úhrady za pojištění 4,99% měsíční splátky úvěru. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru včetně smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru. Smlouva je podepsána žalovanou.

Z výpisu z úvěru číslo soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a splácela. Žalovaná na splácení úvěru uhradila ke dni 20.12.2021 částku 134.919,03 Kč. Ke dni 20.12.2021 dlužná částka činila 38.023,12 Kč (z toho úroky 4.667,14 Kč, pojištění 1.208,45 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 1.148 Kč).

V dopise ze dne 27.10.2021 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 12.880 Kč ve lhůtě 30 dnů a upozornil ji, že nebude-li dluh uhrazen, bude nucen od smlouvy od úvěru odstoupit a žalovaná bude muset uhradit nejen dluh, ale také zbylou část poskytnutého úvěru.

V dopise ze dne 27.12.2021 žalobce oznámil žalované, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve výši 538.024 Kč která se stala splatná ke dni 31.1.2022.

Výzvou ze dne 1.2.2022 vyzvala právní zástupkyně žalobce žalovanou k zaplacení dluhu a současně byla žalovaná upozorněna na možnost podání žaloby.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 25.11.2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě žalovaná čerpala revolvingový úvěr ke dni 23.4.2021 ve výši 141.256,88 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 27.12.2021 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 31.1.2022. Žalovaná uhradila celkem částku 134.919,03 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 1.2.2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 38.023,12 Kč.

Podle ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. -39).

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. ).

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). V rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA, Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008/48/ES neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematickou kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem v informačních databázích. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené ve smlouvě. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případně dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§2 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě ohledně jejího příjmu, příjmu partnera a nákladů na bydlení ve výši 7.000 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých příjmech případně výdajích předkládala). Jak je uvedeno výše:„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil její schopnost úvěr splatit, když vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Podle ustanovení ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou dne 25.11.2016 je absolutně neplatná.

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalované částku 141.256,88 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 141.256,88 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a jím předloženým výpisem z úvěru vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 134.919,03 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 6.337,85 Kč (141.256 – 134.919) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 28.1.2023. Nárok se stal splatným 29.1.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 30.1.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 30.1.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 42.500,72 Kč (částku 28.023,12 Kč + 4.477,60 Kč – úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 33.355,98 Kč od 1.2.2022 do 24.3.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 6.478,45 Kč (jistina – 6.337,85 Kč + 140,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% z 6.337,85 Kč od 30.1.2023 do 24.3.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 15%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 85%. Poměr úspěchu tedy činí 70% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.