Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 262/2022-38
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 976,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 976,5 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 976,5 Kč od 12. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 976,5 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 976,5 Kč od 12. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 11 976,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 20. 1. 2017. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 46 879,08 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 20. 9. 2017. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobcem uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 119 C 27/2018 -31, ze dne 17. 8. 2018. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 12 025,50 Kč. Částka ve výši 12 025,50 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 46 879,08 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 29. 5. 2018. Předmětným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 29. 5. 2018. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 26. 5. 2022, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 46 233 Kč od 30. 5. 2018 do 26. 5. 2022, v souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 11 976,50 Kč. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a tak žalobci nezbylo nic jiného než podat tento návrh na vydání platebního rozkazu, ve kterém se domáhá uhrazení shora uvedené částky 11 976,50 Kč s příslušenstvím.
2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Měl za to, že doplatil celý dluh. Exekučně mu bylo strženo 158 654,11 Kč, pak se dlouho nic nedělo a pak přišla zase žaloba. V roce 2017 měl více čerpaných úvěrů, něco si půjčil, něco vrátil, v podstatě úvěr splácel úvěrem. Žil ve společné domácnosti s manželkou a dvěma malými dětmi. Manželka byla zaměstnaná jako profese, ale není si jistý. Pokud byl ve formuláři uvedený výdaj 1 400 Kč, jednalo se o elektřinu. Domácnost je vytápěna elektřinou a krbem. V předchozí době měl ještě jeden úvěr u právnická osoba anonymizováno. Je pravdou, že splácel v té době splátky, úvěry, zápůjčky 16 000 Kč. V insolvenci nikdy nebyl. Exekuce na něj byly vedeny; ví, že dvě pro žalobce (jednu zaplatil srážkou ze mzdy) a v pozdější době měl exekuce pro finanční úřad, které už jsou splaceny, a předtím - v roce 2016 měl exekuci pro nezaplacení plynu, který je už rovněž zaplacen.
3. Soud provedl dokazování obsahem spisu č.j. spisová značka zejména žalobou, platebním rozkazem ze dne 17. 8. 2017, kartou klienta, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem ke smlouvě číslo ze dne 24. 1. 2017, výzvou k okamžité úhradě dosud nezaplacené částky spolu se specifikací dlužné částky ke dni zesplatnění úvěru, návrhem smlouvy, hodnocením klienta, předsmluvním formulářem, skórem klienta, dokladem o vyplacení úvěru, předžalobní výzvou ze dne 10. 5. 2018, pracovní smlouvou ze dne 1. 7. 1996, prohlášením klienta, výplatními lístky za měsíce 11, 12 / 2016. Z těchto listin soud zjistil skutkový stav shodně s žalobou, na nějž pro stručnost odkazuje, s tím, že nad rámec důkazů uvedených ve spise spisová značka nenavrhuje zástupce žalobce doplňování dokazování. Z hodnocení klienta vyplynulo, že žalovaný dosahuje příjmu 41 250 Kč, jeho výdaje činí 3 410 Kč - životní minimum, částka na partnera 2 560 Kč, na děti 3 500 Kč, splátky (úvěry zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 16 000 Kč, bydlení, nájem a inkaso činí 1 400 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, celkem výdaje 29 708 Kč, volné zdroje pak představují částku 11 542 Kč. Ze spisu nevyplývá, že by žalobce příjmy a výdaje jakkoli ověřil.
4. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měl mít k dispozici pouze listin u nazvanou hodnocení klienta a kartu klienta, dva výplatní pásky, výpis z účtu za měsíce 11, 12/ 2016, kopii pracovní smlouvy a fotografii občanského průkazu.
5. Žalobce dále tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval jak na základě informací získaných od spotřebitele, tak z databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele, jakož i z jiných zdrojů. Byly provedeny výpisy z databází NRKI, SOLUS, Nikita Engine s.r.o. Z výpisu z účtu za měsíc 10/2021 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalovaného (na tomto místě soud poznamenává, že úvěr byl poskytnut v roce 2017), byla provedena kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení, kontrola identity žalovaného, dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající se žadatelem doporučil úvěr ke schválení.
6. Z výplatní listin y za měsíc 11/ 2016 sice vyplývá, že žalovanému byl zaslán doplatek na účet ve výši 50 986 Kč, ale úkolová mzda z tohoto činila 10 540 Kč, prémie ředitele 5 500 Kč, mimořádná prémie 33 425 Kč. V prosinci 2016 byl žalovanému zaslán na účet doplatek 33 628 Kč, z toho úkolová mzda 6 090 Kč, prémie ředitele 3 800 Kč, mimořádné prémie 12 770 Kč. Z předloženého účtu právnická osoba za měsíc 12/ 2016 vyplynulo, že 9. 12. odešla z účtu splátka hypotéky 9 346,68 Kč, splátka úvěru 10 457,74 Kč; 12.12 splátka právnická osoba 14 057 Kč; dne 12. 12. žalovaný čerpal úvěr 9 489,92 Kč z účtu bankovní účet; dne 13. 12. čerpal žalovaný zápůjčku 9 900 Kč od právnická osoba; 14. 12. čerpal úvěr 853,12 Kč; 15. 12. čerpal úvěr od právnická osoba ve výši 3 277 Kč a 3 333,60 Kč z účtu bankovní účet; 16.12 odešla z účtu splátka úvěru 4 221 Kč na účet bankovní účet a téhož dne žalovaný čerpá úvěr 4 221 Kč z účtu bankovní účet, dále dne 19. 12 čerpá úvěr 945 Kč z účtu bankovní účet a ještě 600 Kč z téhož. Konečný zůstatek na účtu činí mínus 161 Kč. Z přehledu pohybů na účtu ČSOB InternetBanking 24 za měsíc 11/ 2016 vyplynulo, že dne 14. 11. 2016 žalovaný čerpal zápůjčku od právnická osoba 9 900 Kč pod označením číslo.
7. Z těchto listin nevyplývá, že bylo nějak ověřováno, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, neboť obě výplatní listin y zahrnovaly mimořádné prémie několikanásobně vyšší než úkolová mzda a nebylo na jisto postaveno, že je tomu tak vždy, ani skutečnost, zda existují nějaké jiné okolnosti mající vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného. Z hodnocení klienta (jednostranným prohlášením žalovaného) nelze ničeho více vyčíst. Z výpisu z účtu za měsíc prosinec 2016 lze vyčíst, že žalovaný skutečně úvěry splácel čerpáním dalších úvěrů, jak vypověděl. Z těchto důvodů měl soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné a že žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy.
8. Předmětem řízení je smluvní pokuta vzniklá po datu 29. 5. 2018 ve výši 0,1 % denně z částky 46 233 Kč od 30. 5. 2018 do 26. 5. 2022, a to limitovaná částkou 11 976 Kč.
9. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z.s.ú. Posouzení, které žalobce provedl, je nedostatečné a nezískal tak reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného. Za těchto okolností úvěr neměl být žalovanému poskytnut a smlouva ze dne 20. 1. 2017 je podle § 86 odst. 1 druhá věta, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú., neplatná. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o.z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, s.p. zn. 20 Cdo 3180/2018 a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 50 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.) O této částce bylo rozhodováno v řízení vedeném pod sp. zn. 119 C 27 / 2018 O další částce smluvní pokuty ve výši 11 976,50 Kč s příslušenstvím bylo pak rozhodnuto s poukazem na ust. §86 odst. 1, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú. a žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř. , žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, náhrady nákladů řízení se však vzdal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.