Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 46/2023-19

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 72 114 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 250 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15% ročně jdoucím od 7. 3. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, co do částky 1 864 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 232,80 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 72 114 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 72 114 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 17 601,14 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 250 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15% ročně jdoucím od 7. 3. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, co do částky 1 864 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 232,80 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 72 114 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 72 114 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 17 601,14 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 1. 11. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným na základě žádosti o úvěr ze dne 10. 7. 2021 číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč a současně žalovanému zřídila a otevřela účet číslo. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, dostal se do prodlení se splácením a právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila poskytnutý úvěr za splatný dnem 31. 7. 2022. Dlužná částka ve výši 72 114 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 70 250 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, pokut ve výši 1 164 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 8. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně na základě informací získaných od žalovaného a na základě nahlédnutí do databází – bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že dne 10. 7. 2021 žalovaný uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru c. číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 70 000 Kč. Počet splátek závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředcích z úvěrového rámce a výši úhrad žalovaného, minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč RPSN byla sjednána ve výši 27,72 % (prokázáno citovanou žádostí, sazebníkem poplatků, výpisem úvěru, u informace o úvěru a produktovými podmínkami). Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 31. 7. 2022 (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 28. 6. 2022). Žalovaný aktualizovanou výši dluhu 92 595,48 Kč neuhradil ani na základě předžalobní výzvy k úhradě dluhu (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 22. 8. 2022 a podacího archu ze dne 23. 8. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2022 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek včetně potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 8. 2022 (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 8. 2022 a archem ze dne 8. 8. 2022).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o úvěr ze dne 10. 7. 2021 zjistil, že (k osobním a majetkovým poměrům) bylo žalobcem tvrzeno, že je rozvedený, bydlí na ubytovně/kolejích/hotelech. Dále zde bylo uvedeno, že od července 2019 pracuje ve právnická osoba a.s. s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Výdaje byly uvedeny ve výši 4 000 Kč na domácnost a 8 000 Kč na jiné finanční závazky. K těmto údajům nebyly předloženy žádné důkazy.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“; ve znění do 30. 9. 2021), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem

ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru

nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je

to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením

této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost),

a to v souladu s  ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu , kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný, coby spotřebitel.

16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 a § 78 ZoSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala.

17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení ZoSÚ pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ (…) poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, (…) Naopak obecné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

21. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací

k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli

do dluhové pasti.

22. Soud konstatuje, že žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala pouze na provedenou lustraci z dostupných registrů, jak je uvedeno výše. Z těchto listin však nevyplývá relevantní závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Pokud jde o doklad finanční historie žalovaného datem blízké dni sjednaného úvěru, spíše svědčí o velké finanční zatíženosti žalovaného, což vzbuzuje pochybnosti o jeho úvěruschopnosti. Další důkazy o řádnosti zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila. Soud má za zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Smlouva o poskytnutí úvěru číslo uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je tak neplatná.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Jelikož bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla formou revolvingového úvěru částku 70 250 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 70 250 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 72 114 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení. Dle závěrů judikatury (např. rozsudek NS ČR ve věci sp. zn. ) prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle o. z. ve výši stanovené jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 7. 3. 2023, do zaplacení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 601,14 Kč, přičemž tato částka představuje 94,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 97,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 885 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 114 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 960 Kč ve výši 2 721,60 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.