Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 126/2022-122
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 21 392,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 539,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 938,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 539,45 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 852,67 Kč s úrokem ve výši 1 280,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 947,07 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 19 446,12 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 906,67 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600,08 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 539,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 938,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 539,45 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 852,67 Kč s úrokem ve výši 1 280,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 947,07 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 19 446,12 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 906,67 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600,08 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 392,12 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 14,90 % p. a. a poplatky dle Smlouvy a Ceníku žalobkyně se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 364 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala, naposledy předžalobní upomínkou, na kterou žalovaná nereagovala a na dluh ničeho neuhradila. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované u žalobkyně dlužnou jistinu úvěru ve výši 19 446,12 Kč, poplatky ve výši 1 946 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od datum do datum ve výši 1 875,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 1 280,57 Kč, úrok z prodlení z částky 19 446,12 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 14,90 % ročně z částky 19 446,12 Kč od datum do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dne datum, když žalovanou uvedený příjem ve výši 9 321 Kč měsíčně byl ověřen výpisy z účtů. Dotazem na Insolvenční rejstřík žalobkyně prověřila, že žalovaná neměla aktivní insolvenční řízení. Výdaje žalované byly stanoveny dle interního ekonomického modelu žalobkyně na částku 5 559 Kč. Dotazem na CCB a z vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaná měla aktivní revolvingový úvěr u žalobkyně a kontokorentní úvěr též u žalobkyně; celkové měsíční splátky těchto úvěrů činily 333 Kč.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2022, č. j. 57 C 212/2021 -44, vyslovil tento soud místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Jihlavě.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř. o. s. ř. , § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku, z něhož vyplývá, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování úvěrů.
5. Z listin y označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne datum. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut jako neúčelový, nezajištěný a splácený pravidelnými splátkami a byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet Smluvní strany si sjednaly úrokovou sazbu úvěru ve výši 14,90 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni cenu za vyřízení úvěru ve výši 200 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky v 94 pravidelných měsíčních splátkách po 364 Kč vždy k 5. dni každého měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena dne datum a poslední činící při splnění všech podmínek pouze 13 Kč dne datum. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny inkasem z účtu žalované č. bankovní účet. V případě porušení podmínek smlouvy žalovanou byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné jestliže se žalovaná dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Strany si také v rámci smlouvy sjednaly pojištění úvěru v ceně 36 Kč měsíčně. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.
6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum se zjišťuje, že žalovaná prohlásila, že je ovdovělá, žije ve vlastním bytě/domu bez zástavy, je důchodkyně s příjmem 9 321 Kč měsíčně. Tento příjem nebyl doložen. V části„ měsíční platby domácnosti“ nejsou uvedeny žádné výdaje. Žádostí byl požadován úvěr ve výši 20 000 Kč.
7. Z výpisů z osobního účtu žalované vedeného žalobkyní pod číslem bankovní účet soud zjistil, že v říjnu 2017 činil počáteční zůstatek 13 209,30 Kč a konečný zůstatek - 948,08 Kč; na účet byl připsán vdovský důchod ve výši 8 947 Kč a dne datum pak žalovaná obdržela 5 000 Kč od žalobkyně. Žalovaná měla k účtu sjednán kontokorent ve výši 1 000 Kč. V listopadu 2017 byl na účet žalované připsán vdovský důchod ve výši 8 947 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek 2 917,92 Kč. Pro nedostatečný zůstatek nemohla být provedena platba inkasa ve výši 15 800 Kč. V prosinci 2017 byl na účet žalované opět připsán vdovský důchod ve shodné výši a dále bylo na účet vloženo 8 100 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 877,74 Kč. V lednu 2018 byl na účet žalované připsán vdovský důchod ve výši 9 321 Kč a úhrada ze strany žalobkyně ve výši 200 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 915,05 Kč. Pro nedostatečný zůstatek nebylo provedeno inkaso ve výši 2 673 Kč. Také v únoru 2018 byl na účet žalované připsán vdovský důchod ve výši 9 321 Kč a dále úhrada ze strany žalobkyně v celkové výši 219 Kč, přičemž po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 886,67 Kč. Pro nedostatečný zůstatek opět nebylo provedeno inkaso ve výši 2 673 Kč. Konečně pak v březnu 2018 byl na účet žalované připsán vdovský důchod ve výši 9 321 Kč, úhrady ze strany žalobkyně ve výši 101 Kč a částka 2 000 Kč z účtu vedeného na jméno jméno příjmení; po odečtení plateb a výběrů činil konečný zůstatek - 1041,80 Kč.
8. Z výpisu stavu úvěru za období od datum do datum a listin y označené jako„ podklady pre súdné konanie“ soud zjistil, že žalovaná čerpala poskytnutý úvěr dne datum převodem částky 20 000 Kč na účet č. bankovní účet. Z listin jsou zřejmé opakované problémy žalované s hrazením měsíčních splátek úvěru, celkem však žalovaná uhradila celkem částku 5 460,55 Kč. Z ceníku soud zjistil výši poplatků.
9. Dopisem ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 2 952 Kč do datum. Z přípisu žalobkyně označeného jako„ rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“ ze dne datum vyplývá, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zbývající části úvěru ke dni datum z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu a informovala ji, že její dluh činí 21 415 Kč; dopis byl podán k poštovní přepravě dne datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru před podáním žaloby, přičemž odeslání bylo doloženo poštovním podacím archem, dle nějž byl dopis odeslán dne datum.
10. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet tento úvěr měsíčními splátkami, platit žalobkyni úrok 14,9 % ročně a další poplatky a úhrady dle platného ceníku žalobkyně, zahrnující mimo jiné jednorázový poplatek za vyřízení úvěru ve výši 200 Kč. Jelikož žalovaná úvěr i přes odeslané upomínky řádně nesplácela žalobkyně ji ke dni datum zesplatnila. Žalovaná ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradila.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení
§ 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při předmětných právních jednáních nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na webová adresa či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. webová adresa, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).
15. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně v tomto případě vycházela toliko z příjmu žalované ve výši 9 321 Kč, který žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a který vyplynul z výpisů z účtu. Žalobkyně nijak nezkoumala měsíční výdaje žalované, když žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru žádné výdaje neuvedla. Žalobkyně následně výdaje žalované určila pomocí interního ekonomického modelu částkou 5 559 Kč, k čemuž odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021 s tím, že využití ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje je postačujícím způsobem určení výdajů žalované. Z uvedeného rozhodnutí však také vyplývá, že úvěrující schopnost úvěrované splácet úvěr prověřil také z interních údajů vyplývajících z vedení běžného účtu žalované a z externí databáze. Tyto úkony žalobkyně do určité míry provedla též, když dotazem do CCB zjistila, že žalovaná i přesto, že takové skutečnosti neuvedla v žádosti o úvěr, měla uzavřen hotovostní úvěr u žalobkyně se splátkou 250 Kč měsíčně a dále kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83,33 Kč měsíčně. Dále pak žalobkyně sice disponovala podrobným přehledem o finanční situaci žalované, když vedla pro ni běžný účet, dle názoru soudu tyto informace nesprávně posoudila. Žalobkyní byla zcela ignorována skutečnost, že žalovaná se téměř ve všech měsících, z nichž bylo při posouzení vycházeno, nacházela na svém běžném účtu v záporných hodnotách. Zohledněn měl nepochybně být i nesoulad mezi tvrzeními žalované o jiných splátkách a následnými zjištěními žalobkyně. Podle názoru soudu měla žalobkyně přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované. Pokud žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované, z nějž jsou zjevné záporné konečné zůstatky, bylo dle názoru soudu na místě blíže a podrobně zkoumat jak tvrzené příjmy domácnosti, tak výdaje žalované. Za dané situace nelze dle názoru soudu vycházet pouze z ekonomického modelu, který zcela očividně nemohl poskytnout přesné informace o schopnosti žalované splácet úvěr. Za situace, kdy opakovaně v minulosti nebylo pro nedostatek prostředků provedeno inkaso platby 2 673 Kč, existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Pokud žalobkyně z dostupných výpisů z účtu posoudila žalovanou jako schopnou splácet měsíčně splátky úvěrů, má soud za to, že se jedná o nesprávné (případně předčasné) posouzení. Pokud žalobkyně dále argumentovala rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020 , k ověření majetkových poměrů i z jiných než žalovanou poskytnutých informací, má soud za to, že ani těmto požadavkům zcela nedostála, neboť pouze tvrdila, že žalovanou prověřila v insolvenčním rejstříku (jako jediné veřejné databázi), žádný důkaz k tomuto tvrzení však nedoložila.
16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
17. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi ní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a neexistuje ani jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalovaná byla proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Jestliže žalovaná v průběhu doby uhradila celkem 5 460,55 Kč, nezbylo soudu než uložit žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 14 539,45 Kč, a to z titulu neuhrazené poskytnuté jistiny úvěru bez souvisejících poplatků. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení v kapitalizované výši 938,13 Kč z částky 14 539,45 Kč za období od datum do datum a dále ve výši 10 % ročně ode dne datum do zaplacení z částky 14 539,45 Kč.
18. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně jistiny ve výši 6 852,67 Kč a dalšího požadovaného příslušenství) pak musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 24 547,89 Kč (pro zjednodušení tvořena součtem jistiny ve výši 21 392,12 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 280,57 Kč i úroku z prodlení ve výši 1 875,20 Kč). Rozsudkem byla žalobkyni přiznána částka 15 537,58 Kč (na jistině 14 539,45 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 938,13 Kč). Tato částka představuje 63 % původně žalované částky. Žalobkyně tedy byla neúspěšná v 37 % uplatněného nároku. Po odečtení neúspěchu od úspěchu zbývá žalobkyni k náhradě 26 % z nákladů řízení.
20. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby). K aplikaci ustanovení § 14b AT soud přistoupil vzhledem k tomu, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek – viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 85/2022 či 20 C 42/2022 . Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 856 Kč, celkem tedy 2 308 Kč. Žalobkyni proto bylo přiznáno 26 % z této částky, tj. 600,68 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení jako zástupkyni žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.