Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 328/2022-43
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 240 634,38 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 213 945,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 213 945,86 Kč od 30.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 26 688,52 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 511,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 372,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 240 634,38 Kč od 23.4.2022 do 29.12.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 688,52 Kč od 30.12.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,2 % ročně z částky 237 114,38 Kč od 2.7.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 106 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 213 945,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 213 945,86 Kč od 30.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 26 688,52 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 511,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 372,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 240 634,38 Kč od 23.4.2022 do 29.12.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 688,52 Kč od 30.12.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,2 % ročně z částky 237 114,38 Kč od 2.7.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 106 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14.10.2022, doplněnou podáním ze dne 23.12.2022 a ze dne 13.2.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 240 634,38 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 10.3.2020 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 260 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků z úvěru (8,20 % ročně) a poplatku za pojištění, a to formou měsíčních splátek. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplnil, když vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 46 054,14 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.4.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 10.2.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 10.3.2020 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 260 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky společně s dohodnutým úrokem ve výši 8,20 % ročně poplatkem za pojištění ve výši 404 Kč, a to v měsíčních splátkách po 4 482,37 Kč (poslední splátka ve výši 3 870,06 Kč), splatných vždy k 10. dni v měsíci, počínaje dnem 10.4.2020. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
6. Ze Všeobecných produktových podmínek účinných od 1.10.2017 plyne úprava obecných smluvních ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně a jejími klienty, která jsou společná všem poskytovaným produktům a službám.
7. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně z 1.11.1999 plyne úprava práv a povinností pro veškeré smluvní vztahy mezi bankou a jejími klienty týkající se bankovních služeb a obchodů poskytovaných a prováděných bankou.
8. Z Produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1.6.2011 plyne úprava podmínek pro poskytování kontokorentních úvěrů.
9. Z vysvětlení některých pojmů plyne definice a osvětlení pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Konsolidaci půjček. Tato listin listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
10. Ze Sazebníku poplatků plyne úprava výše poplatků za služby poskytované bankou.
11. Z upomínky ze dne 4.3.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 5 087,95 Kč. Z upomínky ze dne 19.6.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 19 393,60 Kč.
12. Z Oznámení ze dne 3.7.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 1.7.2021 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 249 312,62 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.4.2022 včetně přílohy (str. 5) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
14. Z Oznámení ze dne 26.4.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 9.5.2022, jak plyne z podacího lístku.
15. Z předžalobní výzvy ze dne 3.8.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 4.8.2022, jak plyne z podacího lístku.
16. Ze Žádosti o úvěr ze dne 10.3.2020 plyne, že žalovaný byl k tomuto dni svobodný, měl základní vzdělání, žil v pronajatém domě/bytě. Pracoval na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník ve společnosti právnická osoba, obec, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 18 483 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč a měl jeden počet zdrojů příjmu. Neměl žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky a žádnou vyživovanou osobu. Poměry žalovaného byly ověřovány Potvrzením o příjmu. Zároveň z výčtu současných závazků žalovaného plyne, že měl závazek (úvěr) u právnická osoba, s měsíční splátkou 2 351 Kč. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
17. Z Vyjádření předchůdkyně žalobkyně ze dne 3.1.2023 plyne, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých od žalovaného v Žádosti ze dne 10.3.2020. Kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Dále bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle vládního nařízení č. 409/2011 Sb. , částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě disponibilní částky bylo Žádosti o úvěr vyhověno. Deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil 18 483 Kč, žalovaný pracoval na dobu neurčitou, měl jede zdroj příjmu, čistý měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč, byl svobodný, žil v pronajatém domě/bytě, podíl žalovaného na nákladech na bydlení činil 46,21 %, neměl žádnou vyživovanou osobu, dosavadní interní splátky činily 300 Kč, dosavadní externí splátky činily 110 Kč, ostatní výdaje činily 0 Kč.
18. Z Přílohy – závazků plyne, že další splátky jiných závazků žalovaného činily 300 Kč, 2 337 Kč a 110 Kč.
19. Z Potvrzení ze dne 6.3.2020 plyne, že zaměstnavatel žalovaného společnost právnická osoba, obec, potvrdila, že průměrný čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 18 483 Kč, neměl žádnou vyživovanou osobu a nejsou žalovanému prováděny srážky ze mzdy.
20. Z Platební historie plyne, že úvěrová smlouvy byla uzavřena dne 10.3.2020 a byla ukončena dne 1.7.2021 žalovaný dne 10.3.2020 načerpal peněžní prostředky ve výši 143 369,50 Kč (první čerpání) a ve výši 116 630,50 Kč (další čerpání úvěru).
21. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 26.3.2020 plyne, že dne 10.3.2020 byla vyplacena částka 143 369,50 Kč na konsolidaci anonymizováno (technický účet anonymizováno) a téhož dne byla vyplacena na bankovní účet žalovaného částka 116 630,50 Kč.
22. Skutkový závěr: Dne 10.3.2020 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru. Téhož dne poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 143 369,50 Kč a 116 630,50 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 46 054,14 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 4.8.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
27. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
29. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
31. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 10.3.2020 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 260 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku za pojištění, a to formou výše uvedených měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
32. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
33. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Žádosti o úvěr ze dne 10.3.2020 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl k uvedenému datu svobodný, bydlel v nájmu, měl základní vzdělání a byl zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, obec, s průměrným měsíčním příjmem 18 483 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovanou osobu. Příjem žalovaného, jehož dosahoval před uzavřením úvěrové smlouvy a absence vyživované osoby byl předchůdkyní žalobkyně ověřován písemným Potvrzením zaměstnavatele ze dne 6.3.2020.
34. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (v daném případě splněno Potvrzením zaměstnavatele ze dne 6.3.2020), dále nájemní smlouvou nebo výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalovaného, které dosahoval před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak již řádně nezjišťovala a neověřovala zcela konkrétní výdaje žalovaného, když bez dalšího vycházela ze životního minima a normativních nákladů na bydlení. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, databáze MVČR, BRKI,…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného, popř. tyto vůbec nezjišťovala, zcela zjevně rezignovala na jejich zjišťování a ověřování, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nelze opomenout ani ze Žádosti o úvěr ze dne 10.3.2020 vyplývající nesrovnalost, kdy na jedné straně je v ní deklarován pouze jeden zdroj příjmu žalovaného (18 483 Kč), na druhé straně je v ní uveden další údaj o celkovém příjmu domácnosti ve výši 40 000 Kč, aniž by rovněž vyplynulo, co rozdíl těchto částek představuje, a jak byl další příjem ověřován.
35. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
36. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
37. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 260 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Platební historii a Výpis z úvěrového účtu ke dni 10.3.2020, z nichž má soud za prokázané, že dne 10.3.2020 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 143 369,50 Kč a ve výši 116 630,50 Kč, tedy v celkové výši 260 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 46 054,14 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek dosud nevrátil.
38. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 213 945,86 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 26 688,52 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
39. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.8.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 28.12.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 29.12.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 30.12.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 213 945,86 Kč od 30.12.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
40. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 216 735,86 Kč (tj. jistina 213 945,86 Kč + příslušenství specifikované v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 2 790 Kč; 69,75 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 94 008,16 Kč (tj. jistina 26 688,52 Kč + příslušenství specifikované ve II. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 67 319,64 Kč; 30,25 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 39,50 % z jejích účelně vynaložených nákladů řízení (69,75 % - 30,25 % = 39,50 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 12 032 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 37 200 Kč za 4 úkony právní služby po 9 300 Kč dle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 23.2.2023) dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z částky 38 400 Kč, tj. ve výši 8 064 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 23 106 Kč, jež odpovídají 39,50 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
42. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 6.1.2023 a ze dne 13.2.2023, neboť nejde o účelně vynaložené náklady řízení, když nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.
43. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení splátek dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.