Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 336/2022-39

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou

ve věci

žalobkyně: ;

právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa žalobkyně,

zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: ;

celé jméno žalovaného, datum narození,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 16 358,68 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 31.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 9 358,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 410,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 045,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 810,27 Kč od 29.1.2022 do 30.12.2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 810,27 Kč od 31.12.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 7 810,27 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 31.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 9 358,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 410,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 045,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 810,27 Kč od 29.1.2022 do 30.12.2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 810,27 Kč od 31.12.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 7 810,27 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.11.2022, doplněnou podáním ze dne 3.1.2023 a ze dne 1.2.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 358,68 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 16.3.2020 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 K, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 917 Kč a s úrokovou sazbou 29,55 % ročně, a to formou 52týdenních splátek po 394 Kč; poslední splátka byla stanovena na 15.3.2021. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplnil, když vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 13.2.2023). Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 16.3.2020 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru smlouvy v kolonce„ podpis zákazníka“. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky společně s dohodnutým úrokem ve výši 88 % ročně, a to v 52týdenních splátkách po 394 Kč (poslední splátka ve výši 383 Kč).

6. Ze zákaznické karty ze dne 16.3.2020 plyne, že žalovaný byl k tomuto dni svobodný, měl základní vzdělání, žil s rodiči, nebyl majitelem auta. Pracoval na plný úvazek jako pomocný dělník ve společnosti právnická osoba, obec, s měsíčním příjmem 18 615 Kč měsíčně čistého. Jeho odhadované výdaje činily 3 000 Kč měsíčně. Poměry žalovaného byly ověřovány občanským průkazem a výplatními páskami za měsíc leden a únor 2020. Zákaznická karta je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 včetně přílohy (str. 15) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z Oznámení ze dne 30.1.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 24.2.2022, jak plyne z podacího lístku.

9. Z tabulky umoření ze dne 31.1.2022 plyne, že dne 16.3.2020 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně dne 22.3.2020 částku 1 500 Kč a dne 11.4.2020 rovněž částku 1 500 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 6.6.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022, jak plyne z podacího lístku.

11. Skutkový závěr: Dne 16.3.2022 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Téhož dne poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 7.6.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle , (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 16.3.2020 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a souhrnného poplatku, a to formou výše uvedených týdenních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

22. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Zákaznické kartě ze dne 16.3.2020 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl k uvedenému datu svobodný, bydlel u rodičů, měl základní vzdělání a byl zaměstnán na plný úvazek u společnosti právnická osoba, obec, s průměrným měsíčním příjmem 18 615 Kč. Výdaje žalovaného byly„ odhadnuty“ na částku 3 000 Kč. Příjem žalovaného byl předchůdkyní žalobkyně ověřován výplatními páskami za období 1,2/ 2020. Dále byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu žalovaného.

23. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (v daném případě splněno dvěma výplatními páskami žalovaného), dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí či prohlášením rodičů žalovaného (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalovaného, které dosahoval před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak již řádně nezjišťovala a neověřovala zcela konkrétní výdaje žalovaného, když se spokojila pouze s „ odhadovanou“ výší měsíčních výdajů. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale zároveň i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

25. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

26. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila vlastnoručně žalovaným podepsanou Smlouvu o úvěru číslo ze dne 16.3.2020, z níž má soud za prokázané, že tohoto dne byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 3 000 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek dosud nevrátil.

27. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 9 358,68 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 6.6.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 29.12.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 30.12.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 31.12.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 31.12.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 7 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 9 358,68 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že by ve věci úspěšnějšímu žalovaného náleželo právo na náhradu řízení v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení splátek dluhu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.