Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 306/2022-39
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 23 106,46 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 531 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 531 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 12 575,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 337,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 834,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 929,35 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 398,35 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 929,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 531 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 531 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 12 575,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 337,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 834,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 929,35 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 398,35 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 929,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.8.2022, doplněnou podáním ze dne 2.12.2022 a ze dne 20.1.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 23 106,46 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO, obec a číslo (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně spolu s poskytnutými penězi i úrok ve výši 4 290 Kč (29 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 5 610 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 4 290 Kč a pojistné, to vše formou 100týdenních splátek po 282 Kč. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, čímž došlo k porušení závazku ze smlouvy a předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části dlužné částky, tedy částky na jistině ve výši 11 929,35 Kč a celkového poplatku 11 177,11 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 3 469 Kč, zbytek dosud neuhradil.
2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 23.1.2023). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Právní zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 2.2.2023 navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání kontumačního rozhodnutí, neboť v daném případě by nebylo možné schválit smír, jenž by byl v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 153b o.s.ř.).
5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25.1.2019 plyne, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne tohoto dne se žalovaným smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně souhrnného úrok ve výši 14 190 Kč, a to formou 100týdenních splátek po 282 Kč (poslední splátka ve výši 272 Kč). Sjednaná výše úrokové sazby činila 29 % ročně. Smlouva je opatřena vlastnoručním čitelným podpisem žalovaného.
7. Z Karty zákazníka ze dne 25.1.2019 plyne, že žalovaný měl partnera/partnerku, měl základní vzdělání, žil s rodiči, pracoval jako dělník na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba, obec, s výdělkem 11 603 Kč čistého měsíčně. Jeho měsíční výdaje zahrnovaly externí splátky zápůjček ve výši 2 100 Kč a odhadované výdaje ve výši 8 000 Kč měsíčně. Neměl žádnou vyživovanou osobu a nebyl majitelem auta. Poměry žalovaného byly ověřeny občanským průkazem žalovaného, pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami. Zákaznická karta je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
8. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 3 469 Kč, jak plyne z tvrzení žalobkyně v žalobě.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 včetně Přílohy (strany 24) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 30.1.2022 byla tato skutečnost oznámena žalovanému, jak plyne z písemného Oznámení ze dne 30.1.2022. Toto Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 24.2.2022, jak plyne z podacího lístku.
10. Z výzvy ze dne 6.6.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.6.2022 .2022, jak plyne z podacího lístku.
11. Z tabulky umoření plyne, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný vrátil celkem částku 3 469 Kč (dne 31.1.2019 vrátil 1 269 Kč, dne 16.2.2019 částku 1 200 Kč a dne 25.3.2019 částku 1 000 Kč).
12. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc říjen 2018 plyne, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena společností právnická osoba mzda ve výši 10 413 Kč čistého. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc listopad 2018 plyne, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena společností právnická osoba mzda ve výši 11 368 Kč čistého. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc prosinec 2018 plyne, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena společností právnická osoba mzda ve výši 13 028 Kč čistého.
13. Skutkový závěr: Dne 25.1.2019 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemnou smlouvu, jež je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně dne 25.1.2019 poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátil celkem 3 469 Kč, zbytek nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 postoupila předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 6.6.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
22. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25.1.2019 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků, a to formou týdenních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
23. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
24. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Žádosti o úvěr ze dne 25.1.2019 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl k uvedenému datu v partnerském vztahu, žil s rodiči, měl základní vzdělání, neměl žádnou vyživovanou osobu a nebyl majitelem auta. Byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, obec, jako dělník na plný úvazek s výdělkem 11 603 Kč měsíčně čistého. Odhadované výdaje žalovaného činily 8 000 Kč měsíčně a externí splátky zápůjček činily 2 100 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl předchůdkyní žalobkyně ověřován pracovní smlouvou a výplatními páskami žalovaného za období 10-12 2018. Dále byly poměry žalovaného ověřovány z občanského průkazu žalovaného.
25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (v daném případě splněno výplatními páskami žalovaného za 10-12 2018), dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalovaného, které dosahoval před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak již řádně nezjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení a případně jiné jeho výdaje, když se spokojila pouze se souhrnným vyčíslením„ odhadnutých“ výdajů. Zároveň žalobkyně neoznačila žádný důkaz ohledně deklarovaných externích splátek jiných zápůjček ve výši 2 100 Kč, ohledně odhadnutých výdajů žalovaného a nahlížení do insolvenčního rejstříku. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně nejenom zjistil a ověřil příjmy žalovaného, ale i řádně zjistil i zcela konkrétní výdaje žalovaného a tyto také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného (další dluhy a„ odhadované“ výdaje), zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho výdajů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému zápůjčku poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
27. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná.
28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila vlastnoručně žalovaným podepsanou Smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 25.1.2019, z níž má soud za prokázané, že tohoto dne byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 14 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 469 Kč, zbytek dosud nevrátil, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 10 531 Kč (výrok I. rozsudku). Co do částky 12 575,46 Kč spolu se smluveným úrokem ve výši 29 % ročně, pak soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 6.6.2022, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 30.11.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 1.12.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 2.12.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 531 Kč od 2.12.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 10 708,20 Kč (tj. jistina 10 531 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 177,20 Kč; 30,63 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 24 255,83 Kč (tj. jistina 12 575,46 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení dle výroku II. rozsudku; 69,37 %). Proto má žalovaný právo na náhradu 38,74 % ze všech jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.