Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 CO 188/2022-124

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Ivany Tomkové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

bytem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem Národní třída číslo, PSČ obec

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO

sídlem adresa

o určení vlastnického práva k nemovitostem

o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 9. 2022, č. j.  - 97

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 8052,97 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 8052,97 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parcelní číslo – zahrady o výměře 389 m2, zapsaného na list vlastnictví pro obec a k. ú. obec u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně dospěl v prvé řadě k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem dle ust. a po provedeném dokazování zjistil, že podle příslušných ustanovení č. , podle něhož věc právně posoudil, nabyla k nim vlastnické právo vydržením, když se zřetelem ke všem okolnostem nemohla mít pochybnosti o existenci drženého práva, pozemek držela v dobré víře a její držba byla ve smyslu uvedeného zákona, oprávněná. Držba pozemku žalobkyní nastala v roce 1969 a není tak pochyb, že pozemek držela nepřetržitě po dobu deseti let, když žaloba byla podána v roce 2020 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , žalobkyně sice byla ve věci zcela úspěšná a měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, nicméně se tohoto práva vzdala.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba se zamítá a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná uplatnila odvolací důvod ve smyslu ust. s tím, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná odkázala v podrobnostech na vyjádření ze dne datum, v němž podrobně popsala historický majetkoprávní vývoj, a to jak u sporného pozemku parc. číslo zahrada v k. ú. obec (ve vlastnictví žalované), tak u navazujícího pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba adresa stojící na tomto pozemku (ve vlastnictví žalobkyně). Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu, že žalobkyně sporný pozemek vydržela a v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. na rozhodnutí sp. zn. , dle kterého pouze oprávněný držitel může nabýt vlastnické právo vydržením. Naproti tomu neoprávněná držba je dána tehdy, kdy držitel vykonává faktické panství nad věcí a má vůli nakládat s touto věcí jako s vlastní, se zřetelem ke všem okolnostem mu však musí být známo, že není vlastníkem věci. Hlavním kritériem, který odlišuje obě formy držby – tedy oprávněnou od neoprávněné – je (ne) existence dobré víry. jméno víru je nutné vždy posuzovat objektivně (se zřetelem ke všem okolnostem) a nikoliv subjektivně (psychologicky), tedy se zřetelem k osobnímu přesvědčení držitele. Podstatné jsou vnější okolnosti, z nichž je možné posoudit, zda držitel má dostatečný důvod domnívat se, že mu určitý objekt právem náleží. Subjektivní držitelova představa v tomto ohledu není rozhodujícím faktorem. Pozemek tedy nebylo možné vydržet bez titulu a není ani možné shledat naplnění podmínek držby na základě pouhé okupace věci. Žalobkyně až v žalobě podané v roce 2020 proti neznámým dědicům zemřelé jméno příjmení bez bližšího uvedla, že se nedávno dozvěděla, že údaje k pozemku parc. číslo v k. ú. obec jsou v evidenci nedostatečně identifikovaných vlastníků pozemků. Teprve hrozba přechodu pozemku do vlastnictví státu ji přiměla majetkoprávní vztahy k pozemku začít řešit. Je pak skutečností, která poctivost jejího úmyslu zpochybňuje, že tak neučinila již dříve. Žalobkyně a její právní předchůdci se držby pozemků ujali vždy v souvislosti s nabytím domu adresa. Přestože se v jejich nabývacích titulech opakovaně objevovaly chyby a zmatečnosti, žalobkyně ani její právní předchůdci neučinili ohledně předmětného pozemku žádný úkon směřující k legalizaci jejich vlastnického práva, přestože tak učinit mohli. Nepostupovali tak v souladu se zásadou, že právo patří bdělým.

4. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud správně uvedl, že pro naplnění podmínek oprávněné držby není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytýčení jeho hranice. Žalobkyně má pozemky v držbě od roku 1969, v řízení byla prokázána její dobrá víra, když byla vždy v přesvědčení, že předmětný pozemek parc. číslo užívá a drží oprávněně. Vůbec nevěděla, že by údajným vlastníkem měla být žalovaná. S ohledem na objektivní skutečnosti (sporný pozemek za rodinným domem, s ním související parcely, nemožnost se k pozemku dostat než přes nemovitost žalobkyně) žila v domnění, že v rámci darování nabyla i předmětný pozemek a tento následně jako svůj užívala. Vycházela mj. i z toho, že dle rozhodnutí státního notářství právní předchůdkyně jméno příjmení nabyla parc. číslo zvětšenou o parc. číslo o celkové výměře 451 m2, kdy pozemek s domem měl mít výměru 281 m2.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání ( , ), které bylo podáno včas ( ) a se všemi náležitostmi ( ), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud v prvé řadě ve shodě se soudem I. stupně, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti dle ust. , podle něhož určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Navrhuje-li tedy žalobkyně určení svého vlastnického práva k nemovitosti, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí ČR a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

7. Pokud jde o právní posouzení věci, soud I. stupně postupoval správně, když v souladu s ust. a 2 č. , který nabyl účinnosti od datum, posoudil nárok žalobkyně podle příslušných ustanovení č. ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť žalobkyně se chopila držby předmětné nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne datum a od této doby je tedy třeba posuzovat podmínky vydržení vlastnického práva.

8. Podle č. ve znění účinném do 31. 12. 2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

9. Podle č. ve znění účinném do 31. 12. 2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

10. Podle č. ve znění účinném do 31. 12. 2013, takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob ( ).

11. Podle č. ve znění účinném do 31. 12. 2013, do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

12. Podle č. ve znění účinném do 31. 12. 2013, pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

13. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba podle § 130 a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel movitou nebo nemovitou věc nepřetržitě v držbě. Nepřetržitostí oprávněné držby se rozumí nepřerušený stav trvající u movitostí tři roky a u nemovitostí deset let. Je nezbytné, aby po tuto dobu stále trvaly všechny podmínky oprávněné držby. Nabýt vlastnické právo vydržením může jen oprávněný držitel, to je ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.

14. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že žalobkyně splnila podmínky k vydržení vlastnického práva, když předmětný pozemek držela v dobré víře a její držba byla oprávněná. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (v dané věci darovací smlouva), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. . Na základě darovací smlouvy ze dne datum se žalobkyně mohla oprávněně domnívat, že jí předmětný pozemek patří, mj. i s ohledem na to, že jediný přístup k němu je z jejího pozemku č. st. 403, na němž stojí její dům adresa. Na posouzení dané věci je pak přiléhavá i judikatura Nejvyššího soudu např. rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. .

15. Pokud jde o skutková zjištění a právní posouzení věci ve vztahu k možnosti nabytí vlastnického práva z titulu vydržení, nemá odvolací soud, soudu I. stupně co vytknout. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětné nemovitosti vydržením dle příslušných ustanovení č. , nebyl důvod, aby se odvolací soud zabýval institutem mimořádného vydržení dle č. ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, z něhož vyvodil správný právní závěr, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Napadený rozsudek byl proto jako věcně správný, v celém rozsahu potvrzen ( ).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení ve spojení s ustanovením a žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 8052,97 Kč sestávající se z odměny jejího právního zástupce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 3.100 Kč podle , , , k ) v návaznosti na a v platném znění (vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání před odvolacím soudem dne datum), z náhrady hotových výdajů 2x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z náhrady za promeškaný čas 4x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění a z cestovného 852,98 Kč za použití osobního motorového vozidla VW Tiguan, r. z. 1BS2242 s průměrnou spotřebou 6,8 l paliva číslo km, při ceně paliva 41,20 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 5,20 Kč km podle v platném znění, s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně a zpět 110 km (zjištěno dle počítačové sítě Internet).

18. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).