Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 310/2022-60
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 39 329,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 450,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 450,82 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 078,23 Kč a ve výši 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 450,82 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 227 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 450,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 450,82 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 078,23 Kč a ve výši 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 450,82 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 227 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 450,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 450,82 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovanému ke dni datum v částce 1 078,23 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat bankovní produkty a služby. V rámci této smlouvy žalobkyně sjednala se žalovaným dne datum Dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu číslo až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč. Součástí dispozice byla Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (pravdivost údajů žalovaný stvrdil svým podpisem), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (bankovní registr BRKI, nebankovní registr NRKI, insolvenční rejstřík ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR), jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr. Disponibilní částku žalobkyně vypočetla tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. výdaje na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje s tím, že bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Protože žalovaný své povinnosti plynoucí ze smlouvy nesplnil a opakovaně porušoval smluvní podmínky produktu Flexikredit – překročil povolený rámec a nedodržel minimální měsíční kreditní příjem - převedla žalobkyně v souladu se Zvláštními ujednáními ke kontokorentnímu úvěru dne datum aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 36 450,82 Kč na úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný úvěr neplatil řádně a včas, proto žalobkyně ke dni datum úvěr v celé výši zesplatnila. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci sjednala žalobkyně se žalovaným dne datum Dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu číslo až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč s tím, že minimální měsíční kreditní příjem musí činit 50 % povoleného limitu, úroková sazba činí 21,99 % ročně, RPSN je 24,35 %, a minimální zůstatek na účtu musí být 500 Kč /viz Smlouva o bankovních produktech a službách na č. l. 17, Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách na č. l. 56 spisu, Spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit – základní produktové podmínky na č. l. 18 - 20 spisu, Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit na č. l. 21 spisu, Zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit na č. l. 22 – 24 spisu, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 - 14 spisu, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Flexikredit na č. l. 15 spisu, Všeobecné produktové podmínky na č. l. 25 – 30 spisu, sazebník poplatků uložený v elektronickém systému CEPR/. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 27 766 Kč, který žalovaný žalobkyni doložil Potvrzením o výši příjmu vystaveným zaměstnavatelem žalovaného právnická osoba, ze kterého vyplývá, že žalovaný je u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od datum na dobu neurčitou, není ve zkušební ani výpovědní době, nejsou mu prováděny srážky ze mzdy a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ve svém vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dále uvádí, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, na nákladech na bydlení se podílí 92,55% a má interní splátky ve výši 9 629,16 Kč (interní dluhy v celkové výši 476 433,56 Kč) /viz Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 40 - 41 spisu, Potvrzení o výši příjmu na č. l. 16 spisu/. Jelikož žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky produktu Flexikredit převedla žalobkyně v souladu se Zvláštními ujednáními ke kontokorentnímu úvěru dne datum aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 36 450,82 Kč na úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách s tím, že minimální výše splátky činila 2 278,17 Kč. Žalovaný úvěr neplatil řádně a včas (nezaplatil ničeho), proto žalobkyně ke dni datum úvěr v celé výši zesplatnila a žalovaného o tom vyrozuměla oznámením o zesplatnění ze dne datum odeslaným dne datum žalovanému, ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do datum. Zásilka byla dne datum žalovanému doručena. Dne datum žalobkyně předala k odeslání předžalobní upomínku /viz Výpisy z úvěrového účtu na č. l. 31 - 32 a 37 – 39 spisu, Tabulka předpisů úroků z prodlení na č. l. 35 spisu, Umořovací tabulka na č. l. 36 spisu, Amortizace na č. l. 36 spisu, Platební historie na č. l. 42 spisu, Oznámení o zesplatnění na č. l. 34 spisu vč. podacího archu na č. l. 33 spisu, sledování zásilek na č. l. 58 spisu, Předžalobní upomínka na č. l. 43 spisu vč. podacích lístků na č. l. 44 – 45 spisu/.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci sjednala žalobkyně se žalovaným dne datum Dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu číslo až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč s tím, že minimální měsíční kreditní příjem musí činit 50 % povoleného limitu, úroková sazba činí 21,99 % ročně, RPSN je 24,35 %, a minimální zůstatek na účtu musí být 500 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v interní databázi banky (měsíčně splácel celkem na další dluhy 9 629,16 Kč) a byl ověřen jeho čistý měsíční příjem (z potvrzení zaměstnavatele) ve výši 27 766 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, čerpala žalobkyně toliko z informací poskytnutých žalovaným, které žalovaný nijak nedokládal. Žalovaný nepovoleně přečerpal povolený úvěrový limit, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 36 450,82 Kč. Žalovaný na zesplatněný úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ke dni datum.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 36 450,82 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaný projevili dne datum vůli uzavřít, v rámci Smlouvy o bankovních produktech a službách, smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které by žalobkyně žalovanému poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit, který by umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Dle názoru soudu ale nebyla úvěrová smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalovaného z pracovního poměru. Žalobkyně neověřovala, ba ani nezjišťovala, výdaje povinného, a to ani ty podstatné. Žalobkyně čerpala toliko z informací poskytnutých žalovaným, které žalovaný nijak nedokládal, a žalobkyně si je ani neověřila. Disponibilní částku žalobkyně potom vypočetla tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. výdaje na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje s tím, že bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Tento způsob stanovení výdajů žalovaného nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně má ověřit alespoň ty největší výdaje (např. na bydlení), zvláště splácí-li žalovaný větší množství závazků s vyššími celkovými měsíčními splátkami. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že dlužná částka ke dni zesplatnění činila 36 450,82 Kč a žalovaný na tuto neuhradil ničeho (žalovaný netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh uhradil více než uváděla žalobkyně). Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené vyčerpané finanční prostředky ve výši 36 450,82 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalovanému doručena /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do datum. Od následujícího dne, tedy od datum, je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 227 Kč, přičemž tato částka představuje 86 % z jejich celkové výše 3 752 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jednalo se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady ve výši 3 752 Kč jsou tvořeny jednak soudním poplatkem ve výši 1 574 Kč, odměnou za zastupování advokátem v celkové výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 500 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2 , § 2 , § 6 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Pro úplnost soud dodává, že nebyla přiznána náhrada za vyjádření ze dne datum, neboť veškeré skutečnosti v něm uvedené již měly být obsahem žaloby. Pokud tak učiněno nebylo, nelze to považovat za hospodárný postup a účelný úkon. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 378 Kč, která patří k nákladům podle § 137 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. , když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.