Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 309/2022-69
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 124 589 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 367 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 367 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 63 174 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 110 541 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 174 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 14 048,44 Kč, úroku ve výši 55,87 % ročně z částky 94 497,98 Kč od datum do datum ve výši 3 395,76 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 94 497,98 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 289 144 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 367 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 367 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 63 174 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 110 541 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 174 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 14 048,44 Kč, úroku ve výši 55,87 % ročně z částky 94 497,98 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 395,76 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 94 497,98 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 289 144 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 110 541 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 110 541 Kč od datum do zaplacení, zaplacení částky ve výši 14 048,44 Kč, úroku ve výši 55,87 % ročně z částky 94 497,98 Kč od datum do datum ve výši 3 395,76 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 94 497,98 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 289 144 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 105 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 55,87 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 5 737 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (pravdivost údajů žalovaný stvrdil svým podpisem), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaný měl dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací NRKI. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalovaného byly zkoumány z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žalobkyně uvedla, že nemá možnost, jak si výdaje žalovaného ověřit, tj. zda má další dluhy u jiných společností, ani jaké jsou výdaje na bydlení žalovaného, a musí tak vycházet z prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradil celkem 57 633 Kč. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 1 497 Kč za tři splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 1 800 Kč Náklady představují jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkové provozní náklady interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkové náklady provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkové náklady (provize inkasní sítě) ve výši 59,84 Kč a ostatními provozní náklady collection department ve výši 1,64 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. Nová jistina tak odpovídala částce 107 244,03 Kč. Novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne datum. Jelikož žalovaný novou jistinu v den zesplatnění neuhradil, měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta toliko ke dni vyhotovení žaloby, tj. k datum, ve výši 14 048,44 Kč. Žalovaná částka ve výši 110 541 Kč je tvořena částkou 107 244,03 Kč včetně přirostlého úroku z prodlení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný projevil vůli a sjednal s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na jeho bankovní účet byla zaslána pod variabilní symbol částka ve výši 1 Kč. Tento variabilní symbol byl poté žalovaným použit jako kód stvrzující jeho vůli na jednotlivých dokumentech. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému dne datum, na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 42 měsíčních splátkách po 5 737 Kč splatných vždy nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem datum. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 240 954 Kč, úroková sazba 55,87 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 72,64%. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tj. maximálně 289 144,80 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky o délce 15 dnů s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Oznámení o schválení úvěru, včetně splátkového kalendáře, bylo žalovanému doručeno dne datum /viz Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 20 - 22 spisu, Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru číslo na č. l. 25 – 26 spisu, výpis z účtu vedeného u právnická osoba na č. l. 61 spisu, důkaz o odeslání platby na č. l. 50 spisu, důkaz o přijaté SMS na č. l. 51 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 63 spisu, odeslaná SMS na č. l. 52 spisu, prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 12 - 13 spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na č. l. 23 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru číslo na č. l. 29 spisu, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo na č. l. 24 vč. kopie vrácené obálky na č. l. 30 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 28 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 9 - 11, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem činí 39 200 Kč, jeho životní minimum činí 3 860 Kč a jeho dalšími výdaji jsou náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, celkem tak výdaje činí 6 463 Kč s tím, že bylo počítáno s rezervou ve výši 31 737 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, zaměstnaný na dobu neurčitou u zaměstnavatele anonymizováno právnická osoba, sídlem adresa. Žalovaný před sjednáním úvěru předložil žalobkyni svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 17 – 18 spisu/. Skóre žalovaného při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 492, tj. maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko. V registru SOLUS vycházel s negativním výsledkem /viz výpis z NRKI a SOLUS na č. l. 15 a 54 spisu/. Žalovaný dle sjednaného splátkového kalendáře uhradil celkem toliko 57 633 Kč. Žalobkyně proto zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni datum, datum a ke dni datum /viz karta klienta na č. l. 37 a výzvy k zaplacení na č. l. 31 - 33 spisu/. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 34 a smlouva o úvěru na č. l. 20 - 22 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne datum předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení /viz předžalobní výzva na č. l. 35 vč. podacího archu na č. l. 36 spisu/. Zásilka byla doručována adresátovi dne datum a dne datum vrácena odesílateli s tím, že adresát si zásilku nevyzvedl ve stanovené odběrní lhůtě /viz sledování zásilek na č. l. 64 spisu/.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný sjednali dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne datum částku ve výši 105 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 42 měsíčních splátkách po 5 737 Kč počínaje dnem datum. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v registrech NRKI a SOLUS. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 39 200 Kč a jeho výdaje činí 6 463 Kč (životní minimum 3 860 Kč a náklady na bydlení 2 603 Kč), a tak na splácení úvěru zůstává rezerva 31 737 Kč. K příjmům doložil potvrzení zaměstnavatele a výpis vybraných pohybů na účtu. Výdaje nijak nedokládal. Žalovaný na poskytnutý úvěr celkem zaplatil 57 633 Kč.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 105 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaný projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Dle názoru soudu ale nebyla úvěrová smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze výši příjmů žalovaného z pracovního poměru. Na kontrolu výdajů, a to i těch podstatných, žalobkyně zcela rezignovala. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou částkou 2 603 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela, zejména zda má žalovaná nějaké vyživovací povinnosti, zda má splátky nějakých jiných úvěrů, zda má nějaké výdaje na dopravu, apod. Žalobkyně ani nekontrolovala, zda není na majetek žalovaného vedena exekuce. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK/.
16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu s ustálenou judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalovaného platby v celkové výši 57 633 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 47 367 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla žalovanému zásilka doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu v délce 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla žalované odeslána žalobkyní dne datum a lhůta k vrácení dluhu tak uplynula dnem datum. Od následujícího dne, tedy od datum, je žalovaný v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.