Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 260/2022-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem ulice a číslo, PSČ obec,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení příjmení, anonymizováno, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 10. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 24. 2. 2019 do 9. 9. 2022 a úroku ve výši 21 % ročně z částky 40 000 Kč od 24. 10. 2017 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 10. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 24. 2. 2019 do 9. 9. 2022 a úroku ve výši 21 % ročně z částky 40 000 Kč od 24. 10. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 12.4.2022, doplněnou podáním ze dne 24.10.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 23.10.2017 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, sídlem obec, a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 právnická osoba, dále pohledávku postoupila smlouvou ze dne 11.12.2019 na společnost právnická osoba, IČO, sídlem obec a číslo. Dne 9.6.2021 byla pohledávka smluvně postoupena na žalobkyni. Na základě Smlouvy o úvěru se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši 40 000 Kč pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit s příslušenstvím, a to v 16 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 23.2.2019. Převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, když neuhradila ničeho. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když vycházela z informací získaných od žalovaného a z lustrací ve svém interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 29.11.2022). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný v podání ze dne 9.11.2022 uvedl, že si není vědom, že by měl někdy co společného se společností z usnesení ze dne 18.10.2022 č.j. 21C 260/2022 -16, ani že by si u nich něco půjčil. Jeho finanční stránka je velmi nedostačující, neboť je v pracovní neschopnosti, má stále vyživovací povinnost, jeho manželka je ve výkonu trestu a musí celý chod domácnosti, nájemné hradit sám.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru číslo 2017 ze dne 23.10.2017 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (čl. I./1.). Převzetí jistiny žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem v závěru smlouvy (čl. I./2.). Žalovaný se zavázal jistinu společně s dohodnutým úrokem ve výši 21 % ročně (čl. I./3.), a to v 16 splátkách po 4 600 Kč, přičemž každá splátka je splatná 23 dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena (čl. II.).
6. Z Předpisu splátek ze dne 23.10.2017 plyne, že výše splátek činila 4 600 Kč. Tato listin listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
7. Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23.10.2017 plyne, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je ženatý, v domácnosti jsou dvě výdělečně činné osoby, bydlí u rodičů v nájmu, vlastní auto, pracuje u společnosti právnická osoba, obec, jako skladový manipulant provozu. Pracovní smlouva je uzavřena na dobu„ určitou“ do 31.12.2018. Jeho průměrný příjem ze závislé činnosti činil 11 742 Kč měsíčně a průměrný měsíční příjem celé domácnosti činil 23 484 Kč Měsíční náklady žalovaného na bydlení činily 2 710 Kč, energie (elektřina, plyn, voda) 1 338 Kč, stravování a výživné 3 000 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, splátky úvěru 3 680 Kč. Poměry žalovaného byly ověřovány občanským průkazem, řidičským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou a SIPem.
8. Z Příjmového pokladního dokladu číslo ze dne 25.9.2017 plyne, že žalovaný uhradil jméno příjmení nájem ve výši 2 710 Kč a elektřinu ve výši 1 338 Kč. Z Příjmového pokladního dokladu číslo ze dne 25.10.2017 plyne, že žalovaný uhradil jméno příjmení nájem ve výši 2 710 Kč a elektřinu ve výši 1 338 Kč. Z Příjmového pokladního dokladu číslo ze dne 25.10.2017 plyne, že žalovaný uhradil jméno příjmení nájem ve výši 2 710 Kč a elektřinu ve výši 1 338 Kč.
9. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že žalovaný je ženatý.
10. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23.10.2017 plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Formulář je opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného.
11. Z Finanční analýzy ze dne 23.10.2017 plyne, že po zohlednění příjmů (11 742 Kč) a výdajů (5 614 Kč) žalovaného činily jeho volné měsíční finanční zdroje částku 5 128 Kč.
12. Z listin listina označení„ Kontaktní osoba“ plyne, že kontaktní osobou žalovaného je příjmení jméno, jeho matka.
13. Z Pracovní smlouvy ze dne 2.10.2016 plyne, žalovaný byl zaměstnán jako skladový manipulant u společnosti právnická osoba, obec a číslo, a to s účinností od 2.10.2016. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2018. Mzda činila 14 000 Kč měsíčně hrubého.
14. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 7/ 2017 plyne, že čistý příjem žalovaného činil 16 304 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 8/ 2017 plyne, že čistý příjem žalovaného činil 17 454 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc 9/ 2017 plyne, že čistý příjem žalovaného činil 18 380 Kč.
15. Z Credit Scoringu plyne, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši 44 000 kč s měsíční splátkou 5 060 Kč.
16. Z výplatním pásky jméno příjmení za měsíc 7/ 2017 plyne, že této osobě byla vyplacena čistá mzda ve výši 16 244 Kč. Z výplatním pásky jméno příjmení za měsíc 8/ 2017 plyne, že této osobě byla vyplacena čistá mzda ve výši 18 047 Kč. Z výplatním pásky jméno příjmení za měsíc 9/ 2017 plyne, že této osobě byla vyplacena čistá mzda ve výši 19 330 Kč.
17. Z nájemní smlouvy ze dne 1.4.2010 plyne, že žalovaný užívá od 1.4.2010 byt č. 1 v domě adresa v obec, ve výlučném vlastnictví jméno příjmení, za sjednané nájemné 2 710 Kč.
18. Ze SIPa za měsíc říjen 2017 plyne, že platby jméno příjmení za elektřinu, ČT poplatek, anténu-kabel TV a poplatek poště činily celkem 1 338 Kč.
19. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 včetně přílohy (str. 74) plyne, že předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) prodala společnosti právnická osoba, část závodu (Divizi spotřebitelských úvěrů), včetně předmětných pohledávek za žalovaným.
20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 včetně přílohy plyne, že společnost právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba
21. Z Oznámení ze dne 6.2.2020 plyne, že společnost právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost právnická osoba
22. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 včetně přílohy (str. 17) plyne, že společnost právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
23. Z Oznámení ze dne 25.2.2022 plyne, že společnost právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost žalobkyni
24. Z předžalobní výzvy ze dne 26.2.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26.2.2020, jak plyne z podacího lístku.
25. Skutkový závěr: Dne 23.10.2017 společnost právnická osoba vyplatila žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena postupně na společnost právnická osoba, dále na společnost právnická osoba a následně na žalobkyni. Výzvou ze dne 26.2.2020, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.
26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
27. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
30. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
32. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
33. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
34. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 23.10.2017 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
35. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
36. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Žádosti o úvěr ze dne 23.10.2017 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl k uvedenému datu ženatý, bydlel v nájmu u rodičů, byl zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem 11 742 Kč. Průměrné měsíční příjmy celé domácnosti činily 23 484 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení činily 2 710 Kč, náklady na energie 1 338 Kč, stravování a výživné 3 000 Kč, ostatní výdaje 500 kč, splátky úvěru 3 680 Kč. Příjem žalovaného byl předchůdkyní žalobkyně ověřován výplatními páskami žalovaného za období 7-9/ 2017. Výše nákladů na bydlení byla ověřena z Příjmových pokladních dokladů ze dne 25.8.2017 a 25.10.2017 a z nájemní smlouvy ze dne 1.4.2010.
37. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (v daném případě splněno výplatními páskami žalovaného), dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby; rovněž splněno nájemní smlouvou), dokladem o výši nákladů na bydlení (splněno Příjmovými pokladními doklady), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání a výši čisté mzdy žalovaného, které dosahoval před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, avšak soud má za prokázané, že pracovní poměr žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba byl uzavřen pouze na dobu určitou do 31.12.2018, jak plyne ze Žádosti o úvěr ze dne 23.10.2017 a s ohledem na počet sjednaných splátek dluhu (16měsíčních splátek) a na splatnost jednotlivých splátek (1. splátka splatná dne 23.11.2017 a 16. splátka splatná dne 23.2.2019), je zřejmé, že dvě poslední splátky po 4 600 Kč byly splatné až po skončení pracovního poměru žalovaného, a to dne 23.1.2019 a 23.2.2019, tudíž nebyly kryty žádným příjmem žalovaného. Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (CEE, IR, živnostenský rejstřík), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Zároveň ze žádného předložené důkazu neplyne, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala i v Žádosti ze dne 23.10.2017 deklarované splátky jiných úvěrů ve výši 3 680 Kč. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně nejenom zjistila příjmy žalovaného, jež by pokryly celou dobu úvěrového závazku, ale i svá zjištění o takových příjmech a dále zjištění o výdajích žalovaného také řádně ověřila. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného (další dluhy), a dále neověřovala ani příjmy žalovaného, jež by pokryly poslední dvě sjednané splátky úvěru, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho dalších příjmů v roce 2019 a výdajů na další dluhy, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
38. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C číslo anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
39. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
40. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila vlastnoručně žalovaným podepsanou Smlouvu o úvěru číslo 2017 ze dne 23.10.2017, z níž má soud za prokázané, že tohoto dne byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 40 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný ničeho nevrátil, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně.
41. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (výrok I. rozsudku). Co do smluveného úroku z úvěru ve výši 21 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 24.10.2017 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
42. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 26.2.2020, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 8.9.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 9.9.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 10.9.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 10.9.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
43. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
44. Pro úplnost soud k námitce žalovaného, že si není vědom, že by měl něco společného se žalobkyní, tj. společností právnická osoba, a není si vědom, že by si od žalobkyně něco půjčil, uvádí, že to nebyla žalobkyně, kdo se žalovaným uzavíral předmětnou úvěrovou smlouvu a vyplatil mu částku 40 000 Kč, nýbrž její předchůdkyně společnost právnická osoba, jak se ostatně podává již v samotné žalobě. Tuto námitku žalovaného tak soud považuje za lichou.
45. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 41 335,60 Kč (tj. jistina 40 000 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 1 335,60 Kč; 70 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 57 713,40 Kč (tj. kapitalizované úroky a úroky z prodlení dle výroku II. rozsudku; 30 %). Proto má žalovaný právo na náhradu 40 % ze všech jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
46. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody a zároveň soud neměl podklady pro případné povolení splátek dluhu, popř. určení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.