Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 114/2022-44

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 11 323,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 840 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 840 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 323,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 939,07 Kč, úroku 8,5 % ročně z částky 9 335,41 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonného úroku z prodlení ve výši 203,04 Kč od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 11 323,65 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %. To vše na základě skutečnosti, že měli účastníci dne 17. 8. 2020 uzavřít smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo který žalobkyně žalovanému poskytla ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaný celkem splatil částku 3 160 Kč. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do dlužnických databází (NRKI, CEE, ISIR), na základě statistického modelu a tvrzení žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval a poskytl mu k vyjádření lhůtu 15 dnů. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 17. 8. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu číslo v níž se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný splácet s úroky. Podpis žalovaného je nahrazen číselným kódem. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je rozvedený, má střední vzdělání, bydlí v podnájmu, pracuje v právnická osoba anonymizováno s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč a vyživuje jedno dítě (smlouva o úvěru). Žalovaný vyčerpal celkem 10 000 Kč, zaplatil celkem 3 160 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy). Při rozhodování o žádosti o úvěr žalobkyně nelustrovala žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Žalobkyně nezkoumala otázku, odkdy žalovaný v právnická osoba anonymizováno pracuje ani zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době. Neřešila ani okolnost, zda s někým (kromě vyživovaného dítěte) žalovaný sdílí společnou domácnost. Že příjem ostatních osob v domácnosti činil 0 Kč, jak plyne z dokumentace, neznamená, že s žalovaným nikdo další v jedné domácnosti nežije; může to znamenat, že pouze nemá žádný příjem. Žalovaný v době posouzení úvěruschopnosti čerpal několik jiných úvěrů s celkovými splátkami přinejmenším kolem 13 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se kromě zmíněných databází spolehla jen na dva informační zdroje: tvrzení žalovaného a obecné informace ze statistických modelů (úvěrová karta, úvěrová zpráva, smlouva). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 14 dnů od sepsání v oznámení o zesplatnění pohledávky, doporučeně odeslaném dne 16. 11. 2021 (oznámení, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 17. 8. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu číslo v níž se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný splácet s úroky. Podpis žalovaného je nahrazen číselným kódem. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je rozvedený, má střední vzdělání, bydlí v podnájmu, pracuje v právnická osoba anonymizováno s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč a vyživuje jedno dítě. Žalovaný vyčerpal celkem 10 000 Kč, zaplatil celkem 3 160 Kč. Při rozhodování o žádosti o úvěr žalobkyně nelustrovala žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Žalobkyně nezkoumala otázku, odkdy žalovaný v právnická osoba anonymizováno pracuje ani zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době. Neřešila ani okolnost, zda s někým (kromě vyživovaného dítěte) žalovaný sdílí společnou domácnost. Že příjem ostatních osob v domácnosti činil 0 Kč, jak plyne z dokumentace, neznamená, že s žalovaným nikdo další v jedné domácnosti nežije; může to znamenat, že pouze nemá žádný příjem. Žalovaný v době posouzení úvěruschopnosti čerpal několik jiných úvěrů s celkovými splátkami přinejmenším kolem 13 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se kromě zmíněných databází spolehla jen na dva informační zdroje: tvrzení žalovaného a obecné informace ze statistických modelů. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 14 dnů od sepsání v oznámení o zesplatnění pohledávky, doporučeně odeslaném dne 16. 11. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú. ve spojení s  o. z.), což naopak neplatilo o žalovaném ( z. s. ú.). Přenechala mu k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky. Žalobkyně však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, leč nedostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. Podle první věty z. s. ú.„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ Žalobkyně jednotlivá tvrzení žalovaného vztahující se k jeho schopnosti splatit daný úvěr s výjimkou existence jiných dluhů nijak neověřila; vycházela z obecných informací získaných statistickým modelováním. Je sice pravdou, že statistické modely v sobě zahrnují mnohem větší množství dat, než lze získat individualizovanou analýzou úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, zároveň ovšem nevypovídají nic o jednotlivém případu, který může být zcela odlišný. Proto ustanovení první věty z. s. ú. coby základní zdroj informací o úvěruschopnosti předpokládá samotného spotřebitele. Počítá tedy s individuálním posouzením, které se v daném případě nestalo. Kdyby tedy žalovaný uvedl pouze a jen nepravdivé vstupní údaje, žalobkyně by to neodhalila; ba dokonce v tomto ohledu neučinila ani žádný pokus. Navíc analýza úvěruschopnosti trpěla deficity popsanými v předchozích dvou odstavcích. Při tak vysokém dluhovém zatížení žalovaného bylo namístě alespoň nějakým způsobem prověřit informaci o existenci, výši a stabilitě jeho mzdy, jež byla zjevně zdrojem ke splácení úvěru. To se nestalo. Ze všech těchto důvodů nemohla žalobkyně získat reálný přehled o skutečných aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( druhá věta, první a druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, právnická osoba právnická osoba, anonymizováno číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení. Žalobkyně navíc netvrdila ani neoznačila důkaz o tom, že by před zesplatněním úvěru poskytla žalovanému lhůtu ke splnění dluhu ve smyslu druhé věty z. s. ú. Soud nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o možnost poučení ve smyslu a 3 , k němuž byl soud připraven. Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti ( a 3 ). Zástupce žalobkyně se sice z jednání předem omluvil, ale nepožádal o jeho odročení a neuvedl, jaký důvod mu v účasti brání. Již proto byla jeho žádost, aby jej soud v případě potřeby vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (a tedy první jednání odročil) neopodstatněná. K poučení ve smyslu a rozhodnutí věci slouží jednání ( ), přičemž zákon předpokládá, že soud věc rozhodne na prvním jednání ( ). K němu je předvolaný účastník, resp. jeho zástupce povinen se dostavit, a to připravený. Pokud tak neučiní, musí nést následky on. Představa, že by soud devalvoval význam jednání, prodlužoval řízení a plýtval časem tak, že by první jednání odročil jen proto, že žalobě nelze plně vyhovět, je absurdní. V okamžiku čerpání úvěru tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). A to ve výši 6 840 Kč, odpovídající části jistiny tvořící rozdíl mezi částkou vyčerpanou (10 000 Kč) a již splacenou (3 160 Kč). Žalovaný byl vyzván k uspokojení pohledávky v oznámení o zesplatnění, doporučeně doporučeně odeslaném dne 16. 11. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 19. 11. 2021, což znamená, že lhůta 14 dnů od sepsání výzvy, kterou soud hodnotí jako lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.), uplynula později. To znamená, že se pohledávka stala splatnou 30. 11. 2021 a že od 1. 12. 2021 byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,50 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.

7. Výrok III. odpovídá ustanovení , protože žalovaný byl v řízení částečně úspěšný, konkrétně na více než 50 %, pročež by měl proti žalobkyni právo na náhradu příslušné části nákladů řízení, které mu však podle obsahu spisu nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou v tomto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.