Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 289/2022-17
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 31 576 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 970,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 970,57 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
- částky 2 605,43 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 2 908,63 Kč od 16. 8. 2018 do 30. 4. 2022,
- úroku 22,68 % ročně z částky 31 576 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení,
- zákonného úroku z prodlení z částky 2 605,43 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 408 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 970,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 970,57 Kč za dobu od 1. 5. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: - částky 2 605,43 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 2 908,63 Kč od 16. 8. 2018 do 30. 4. 2022, - úroku 22,68 % ročně z částky 31 576 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, - zákonného úroku z prodlení z částky 2 605,43 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 408 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že s žalovaným právnická osoba anonymizována tři slova (dále„ původní věřitelka“) uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet s úrokem. Žalovaný čerpal celkem 39 998 Kč, splatil pak částku 12 077 Kč. Neplnil však svou povinnost včasného splácení, pročež původní věřitelka využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovanou v Žádosti/ Smlouvě o revolvingovém úvěru číslo. Mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 25 000,00 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 2 000,00 Kč a ostatní finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) uvedla, že nemá. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Dále původní věřitelka aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalované splácet v souladu s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém se uvádí„ Banka může s Vaším souhlasem nahlédnout do: Pozitivního registru vedeného SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob, IČO 69346925; V souladu se zákonem č. 21/1992 Sb. , o bankách a zákonem č. 634/1992 Sb. , může Banka nahlédnout i bez Vašeho souhlasu do Bankovního registru klientských informací (BRKI) vedeného CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., IČO 26199696. Nebankovního registru klientských informací (NRKI) vedeného CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, zájmovým sdružením právnických osob, IČO 71236384, a Registru FO a Registru IC vedeného SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob, IČO 69346925“ Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř. o. s. ř. ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitelka s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 16. 8. 2018 uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet s úrokem (smlouva o úvěru, úvodní dopis, sazebník, produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný čerpal celkem 41 047,57 Kč, do okamžiku odstoupení od smlouvy a postoupení žalované pohledávky pak splatil částku 12 077 Kč (doklady k čerpání finančních prostředků, výpis úvěru). Původní věřitelka nezkoumala, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost ani jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Žalovaný v tomto kontextu uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované dítě a kromě mzdy žádný příjem. To ovšem nevylučuje možnost, že s někým sdílel společnou domácnost. Původní věřitelka neověřila, zda žalovaný nemá dluhy u některé ze společností, zařazených do databáze NRKI. Nezkoumala otázku, zda se žalovaný ve svém pracovním poměru nenachází ve výpovědní době. Kromě nákladů na bydlení se pak vůbec nezabývala jinými životními náklady žalovaného, který měl přitom v době podání žádosti o úvěr řadu jiných úvěrů (smlouva o úvěru, kopie občanského průkazu, předdotazy do databází BRKI a SOLUS). Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila smluvenou úplatu, což bylo předpokladem účinnosti postupní smlouvy, zatímco původní věřitelka postoupení oznámila žalovanému doporučeným dopisem (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 30. 4. 2022 v odstoupení od úvěrové smlouvy, doporučeně odeslaném dne 25. 3. 2022 (odstoupení od smlouvy). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly jinak ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Původní věřitelka s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 16. 8. 2018 uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet s úrokem. Žalovaný čerpal celkem 41 047,57 Kč, do okamžiku odstoupení od smlouvy a postoupení žalované pohledávky pak splatil částku 12 077 Kč. Původní věřitelka nezkoumala, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost ani jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Žalovaný v tomto kontextu uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované dítě a kromě mzdy žádný příjem. To ovšem nevylučuje možnost, že s někým sdílel společnou domácnost. Původní věřitelka neověřila, zda žalovaný nemá dluhy u některé ze společností, zařazených do databáze NRKI. Nezkoumala otázku, zda se žalovaný ve svém pracovním poměru nenachází ve výpovědní době. Kromě nákladů na bydlení se pak vůbec nezabývala jinými životními náklady žalovaného, který měl přitom v době podání žádosti o úvěr řadu jiných úvěrů. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila smluvenou úplatu, což bylo předpokladem účinnosti postupní smlouvy, zatímco původní věřitelka postoupení oznámila žalovanému doporučeným dopisem. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 30. 4. 2022 v odstoupení od úvěrové smlouvy, doporučeně odeslaném dne 25. 3. 2022.
5. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1 , 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem původní věřitelky a žalovaného bylo sjednat spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Původní věřitelka splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně splácet s úrokem. Původní věřitelka ovšem nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných ve dvou předchozích odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ V takovém případě nemohla původní věřitelka získat reálný přehled o skutečných sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž nakonec rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem uvedeným ve dvou předchozích odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Smysl a účel porušeného pravidla zde vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení. Žalovanému tudíž v konečném důsledku vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve výši 28 970,57 Kč (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1 , 1887 o. z.). Původní věřitelka vyzvala žalovaného k zaplacení v odstoupení od smlouvy doporučeně odeslaném dne 25. 3. 2022, přičemž lhůtu k plnění do 30. 4. 2022 soud pokládá za odpovídající zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 30. 4. 2022 a že od 1. 5. 2022 byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 11,75 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. přiznal zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši.
6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.
7. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1 , odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu částečně úspěšná. Žalobkyně celkem, i s úrokem a úrokem z prodlení, ke dni vyhlášení rozsudku požadovala částku 53 189,77 Kč. Soud jí přiznal částku 34 827,39 Kč, tedy 65,47 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně proto činí 31 %. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 1 264 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. částkou 2 380 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby částkou 300 Kč. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 1 688,40 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. ) 100 % náhrady tedy činí 10 992,40 Kč, 31 % pak 3 408 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 380 Kč; 300 Kč;
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 2 380 Kč; 300 Kč;
žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 2380 Kč; 300 Kč; 1 688,40 Kč
8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.