Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 132/2022-46
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Heresovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplatit částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 20,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplatit částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky částka se smluvním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši částka, a to za úplatu a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek částka. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a úhrad se žalovaný zavázal zaplatit v anonymizováno týdenních splátkách po částka, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalobkyně žalobou požaduje neuhrazenou jistinu ve výši částka a dlužné úhrady ve výši částka, nadto požadovala přiznat smluvní úrok ve výši 20,25 % ročně od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil předchůdkyni žalobkyně částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4. Z karty zákazníka, žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši částka. V žádosti uvedl, že pracuje s měsíčním výdělkem částka čistého, celkový příjem ve výši částka dotváří příjem z víkendových brigád. Výdaje žalovaného za bydlení byly označeny částkou částka (1/2), osobní výdaje částkou částka. příjmení prostředky byly vyčísleny ve výši částka.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, soud zjistil, že se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Úrok byl sjednán pevnou částkou částka. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit administrativní poplatek ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobkyně celkem částku částka v anonymizováno splátkách po částka týdně. Žalobkyně uvedla, že na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem částka. Ze smlouvy rovněž vyplynulo, že část úvěru – částka – byla použita na zaplacení dříve poskytnutého spotřebitelského úvěru a část ve výši částka byla vyplacena žalovanému.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení postoupení ze dne je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni a že žalobkyně žalované zaslala oznámení o postoupení.
7. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky částka (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaný byl uvedenou upomínkou rovněž upozorněn na zesplatnění úvěru.
8. Na výzvu soudu k předložení listin, které žalovaný předložil předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy, žalobkyně odkázala na obsah zákaznické karty a samotné smlouvy. Připojila rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. číslo jednací a vyslovila názor, že neprokázání splnění povinnosti ověřit schopnost žalovaného splácet nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť stačilo, že poskytoval zápůjčky z označených listin vycházel, tedy měl je k dispozici v okamžiku sepisu smlouvy, přičemž jejich poskytnutí stvrdil žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Neshledal tedy důvod předkládat listiny, jimiž byla ověřována schopnost žalovaného dluh splácet.
9. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, z něhož uhradil toliko částka. Žalovanému bylo vyplaceno částka, zbývající část byla použita na úhradu (přefinancování) staršího dluhu.
10. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ).
11. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Z tvrzení žalobkyně a z listin jí předložených k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě osobního pohovoru s žalovaným o jeho osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, je zřejmé, že žalovaný doložil, že je zaměstnán, a že jeho čistý měsíční příjem činí částka. Další tvrzený příjem z víkendových brigád ve výši částka nebyl upřesněn, ani ničím doložen. Výdaje a náklady žalovaného byly doloženy nájemní smlouvou a fakturami za elektřinu.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.
17. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. - podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS).
19. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).
21. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, ale zjištěné informace nesprávně a bez odborné péče vyhodnotila. Žalovaný nebyl schopen splácet ani starší dluh, který mu poskytla dříve, polovina z úvěru poskytnutého posuzovanou smlouvou, šla na vyplacení staršího dluhu. Pokud po odečtení nezbytných výdajů od příjmu dospěla k závěru o„ použitelném příjmu“ ve výši částka, nelze než konstatovat, že úvěr, který měl být splácen částkou částka týdně, tedy částka měsíčně, neměla poskytnout, neboť jí muselo a mělo být zřejmé, že v této výši nebude žalovaný schopen splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak dle názoru soudu nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením ZSÚ s odbornou péčí.
22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částka, avšak žalovaný, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, splatil pouze částka (dle žalobních tvrzení). Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit částku částka.
24. Soud ze shora uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze ohledně částky částka, nikoliv však ohledně dalších nároků, když žalobkyní předložená smlouva je s ohledem na nesprávně vyhodnocené skutečnosti týkající se úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora ze dne datum; C číslo ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno).
25. Dále se soud zabýval tím, zda, event. kdy se dluh žalovaného z bezdůvodného obohacení stal splatným. Přihlédl k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. spisová značka, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti. Podle tohoto rozhodnutí lze ustanovení § 87 ZSÚ označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
26. Vzhledem k tomu, že poměry žalovaného se soudu zjistit nepodařilo, určil splatnost ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl přibližně stejný tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.