Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 108/2022-39

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 11 214,61 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 725,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 725,06 Kč za dobu od 18. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku soud žalobu zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 725,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 725,06 Kč za dobu od 18. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku soud žalobu zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 214,61 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že s žalovaným dne 16. 3. 2018 společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“) uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši Minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se Smlouvou a Podmínkami: Klient je povinen platit Bance v rámci pravidelných měsíčních splátek vedle splátky jistiny dále Poplatky, a to zejména a) Poplatky pravidelně se opakující (zejména za vedení Kreditní karty, správu účtu, Doplňkové služby ke Kreditní kartě); b) Poplatky za jednotlivé čerpání Úvěru provedené Kreditní kartou; c) Poplatky spojené s blokací, ztrátou, obnovou Kreditní karty; d) mimořádné Poplatky; e) smluvní pokuty, a to vše dle Sazebníku a dále úroky (základní dohodnuté úroky a úroky z prodlení) podle Úrokového lístku. Původní věřitelka svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Původní věřitelka využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Produktovými podmínkami, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 31. 7. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Smlouvy podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 8 771,61 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 178,14 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 443,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16.09.2021 ve výši 887,04 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 8 771,61 Kč od 17.09.2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,99 % p.a. z částky 8 771,61 Kč od 17.09.2021 do zaplacení. Žádost žalovaného o úvěr v rámci hodnocení jeho úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru původní věřitelka posoudila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti právnická osoba a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klientovi přicházel na jeho běžný účet u MMB; v tomto případě byl použit příjem ve výši 19 422,00 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 19 422,00 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 831,45 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výši měsíčních splátek 916,00 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitelka s žalovaným dne 16. 3. 2018 uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo v níž se mu zavázala poskytnout revolvingový úvěr čerpaný kreditní kartou do výše do výše Úvěrového rámce ve výši 10 000,00 Kč, přičemž žalovaný mohl úvěr čerpat hotovostním výběrem a/nebo vkladem či bezhotovostním tuzemským jednorázovým platebním příkazem nebo dobitím mobilního telefonu prostřednictvím bankomatu, u obchodníka bezhotovostní platbou, výběrem hotovosti u vybraných směnáren (cash advance) a obchodníků (cash back), internetovou bezhotovostní platbou a hotovostním tuzemským jednorázovým platebním příkazem na obchodním místě nebo bezhotovostním jednorázovým tuzemským platebním příkazem prostřednictvím příjmení příjmení a zavázal se jej splácet splátkami ve výši 2 % z čerpaného úvěru s úrokem ve výši 22,99 % ročně (smlouva a dispozice k ní, všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky, úrokový lístek, sazebník poplatků). Žalovaný čerpal celkem 82 720,98 Kč, splatil celkem 80 995,92 Kč (platební historie). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelka nezkoumala skutečnost, zda se žalovaný ve svém pracovním poměru právě nenachází ve zkušební či výpovědní době ani zda s někým sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádost o úvěr). Původní věřitelka žalovanou pohledávku jako část souboru pohledávek postoupila žalobkyni, což oznámila žalovanému doporučeným dopisem (smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaný byl k zaplacení celého úvěru poprvé vyzván v dopise ze dne 1. 8. 2020, doporučeně odeslaném dne 4. 8. 2020, v němž mu původní věřitelka poskytla lhůtu do 17. 8. 2020 (rozhodnutí o zesplatnění, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné, až na vyjádření k posouzení úvěruschopnosti v tom smyslu, že bylo v souladu s vnitřními pravidly původní věřitelky. Tento důkaz soud pokládá za málo přesvědčivý, protože tvrzení původní věřitelky, že úvěruschopnost žalovaného ověřila způsobem souladným s vnitřními pravidly, bylo natolik neurčité, že jeho pravdivost nebylo možno – ani s přihlédnutím k ostatním důkazům – verifikovat. Důkazy byly jinak ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek na následujícím závěru o skutkovém stavu. Původní věřitelka s žalovaným dne 16. 3. 2018 uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo v níž se mu zavázala poskytnout revolvingový úvěr čerpaný kreditní kartou do výše do výše Úvěrového rámce ve výši 10 000,00 Kč, přičemž žalovaný mohl úvěr čerpat hotovostním výběrem a/nebo vkladem či bezhotovostním tuzemským jednorázovým platebním příkazem nebo dobitím mobilního telefonu prostřednictvím bankomatu, u obchodníka bezhotovostní platbou, výběrem hotovosti u vybraných směnáren (cash advance) a obchodníků (cash back), internetovou bezhotovostní platbou a hotovostním tuzemským jednorázovým platebním příkazem na obchodním místě nebo bezhotovostním jednorázovým tuzemským platebním příkazem prostřednictvím příjmení příjmení a zavázal se jej splácet splátkami ve výši 2 % z čerpaného úvěru s úrokem ve výši 22,99 % ročně. Žalovaný čerpal celkem 82 720,98 Kč, splatil celkem 80 995,92 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelka nezkoumala skutečnost, zda se žalovaný ve svém pracovním poměru právě nenachází ve zkušební či výpovědní době ani zda s někým sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Původní věřitelka žalovanou pohledávku jako část souboru pohledávek postoupila žalobkyni, což oznámila žalovanému doporučeným dopisem. Žalovaný byl k zaplacení celého úvěru poprvé vyzván v dopise ze dne 1. 8. 2020, doporučeně odeslaném dne 4. 8. 2020, v němž mu původní věřitelka poskytla lhůtu do 17. 8. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení ( ve spojení s § , 1887, 2991n , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném ( o. z.). Původní věřitelka splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně splácet s příslušnými dalšími platbami. Původní věřitelka ovšem nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Žalobkyně soudu nepředložila žádný z dokumentů, které měla k analýze úvěruschopnosti použít. Soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila nedostatečně z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích, kdy její rozhodnutí úvěr poskytnout nemohlo být informované v zákonem předvídané míře. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení. Žalovanému tudíž v konečném důsledku vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve výši 1 725,06 Kč ( a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou ( ve spojení s § , 1887 o. z.). Žalovaný byl ke splnění dluhu poprvé vyzván v dopise odeslaném doporučeně dne 4. 8. 2020, přičemž lhůtu do 17. 8. 2020 soud pokládá za odpovídající zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou nejpozději 17. 8. 2020 a že od 18. 8. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. stanovil podle části věty za středníkem vzhledem k zanedbatelné výši žalované částky, k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

5. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy.

6. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 800 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové ( ), jehož poplatnicí je žalobkyně ( ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí ( ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

7. Výrok IV. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalobkyně či žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.