Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 192/2022-51

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou

ve věci

žalobkyně: ;

B2 právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa,

; zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa,

proti

žalované: ;

celé jméno žalované, datum narození,

bytem adresa žalované,

o zaplacení 22 557,21 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 14 557,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 218,56 Kč od 18. 3. 2022 do 10. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 218,56 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 88 % ročně z částky 9 218,56 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 548,68 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 14 557,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 218,56 Kč od 18. 3. 2022 do 10. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 218,56 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 88 % ročně z částky 9 218,56 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 548,68 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 5.6.2022, doplněnou podáním ze dne 22.8.2022 a ze dne 13.10.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 22 557,21 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 25.7.2020 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, sídlem obec (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, když vycházela z informací získaných z různých registrů a databází, z informací získaných od žalované a komplexně vyhodnotila její celkovou finanční situaci. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 355 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit částku 19 355 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 431 Kč (poslední splátka ve výši 391 Kč). Žalovaná vrátila pouze částku 2 000 Kč, zbytek dosud neuhradila. V důsledku prodlení žalované s placením splátek vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, jež byla kapitalizovaná ke dni 1.2.2022 a žalobkyně požaduje pouze sníženou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje sankční poplatky ve výši 1 300 Kč za zahájení vymáhání dluhu a upomínací poplatky. Dne 28.1.2022 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. I před výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 17.10.2022). Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25.7.2020 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit včetně poplatku ve výši 9 355 Kč formou 45 týdenních splátek po 431 Kč (poslední splátka ve výši 391 Kč). Úroková sazba činila 88 %. Peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč žalovaná obdržela v hotovosti. Smlouva je opatřena vlastnoručními podpisy žalované.

6. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava podmínek poskytnutí úvěru.

7. Ze Zákaznické karty – Žádosti o úvěr ze dne 25.7.2020 plyne, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná byla svobodná, žila s rodiči, měla učňovské vzdělání, jednu vyživovací povinnost, byla na mateřské/rodičovské dovolené. Její čistý příjem činil 10 500 Kč měsíčně, další čistý příjem domácnosti činil 2 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 5 000 Kč. Poměry žalované byly ověřovány občanským průkazem, výpisy z bankovního účtu, 2 výplatními páskami (5, 6/ 2020), rozhodnutím o přiznání dávky ze dne 3.6.2020. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalované a podpisem předchůdkyně žalobkyně jméno příjmení.

8. Z Přehledu plateb plyne, že dne 15.11.2020 žalovaná vrátila částku 1 000 Kč a dne 24.11.2020 další částku 1 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 ve spojení s Přílohou č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

10. Z Oznámení ze dne 1.2.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

11. Z výzvy ze dne 10.2.2022 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 11.2.2022, jak plyne z Potvrzení podání.

12. Z výzvy ze dne 20.5.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 24.5.2022, jak plyne z Potvrzení podání.

13. Z Centrální evidence exekucí ze dne 22.8.2022 plyne, že ke dni„ 22.8.2022“ žalovaná neměla žádný záznam v registru exekucí.

14. Skutkový závěr: Dne 25.7.2020 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou podepsaly písemnou smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč za sjednaný úrok 88 % ročně a žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit, a to formou týdenních splátek. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalované byly dne 25.7.2020 v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 2 000 Kč, zbytek nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně předanou k poštovní přepravě dne 24.5.2022 žalovaná ničeho žalobkyni nevrátila.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle , (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

23. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 25.7.2020 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou týdenních splátek.

24. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

25. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Žádosti o úvěr ze dne 25.7.2020 žalovaná ke svým poměrům uvedla, že byla svobodná, měla jednu vyživovanou osobu, byla na mateřské /rodičovské dovolené, žila s rodiči, měla učňovské vzdělání. Její čistý měsíční příjem činil 10 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti činily 2 500 Kč. Výdaje žalované byly„ odhadnuty“ na částku 5 000 Kč měsíčně. Příjem žalované byl předchůdkyní žalobkyně ověřován výplatními páskami za měsíc květen a červen 2020 a rozhodnutím o přiznané dávce ze dne 3.6.2020. Dále předchůdkyně žalobkyně ověřovala poměry žalované občanským průkazem a výpisy z bankovního účtu.

26. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisem z účtu, rozhodnutí o dávce, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě je ze Žádosti o úvěr ze dne 25.7.2020 patrné, že žalobkyně ověřovala příjmy žalované výplatními páskami a zároveň rozhodnutím o přiznání dávky a výpisem z bankovního účtu, ale žalobkyně tyto ověřovacíy soudu nepředložila. Navíc v Žádosti je deklarováno, že žalovaná byla v době rozhodné na mateřské, popř. rodičovské dovolené (tento údaj nebyl blíže a zcela konkrétně určen), bez vyznačeného údaje o jejím případném zaměstnavateli, přesto měly být příjmy žalované kromě rozhodnutí o přiznání dávky, ověřovány i ze dvou výplatních pásek. Zároveň ze Žádosti o úvěr ze dne 25.7.2020, popř. z jiného důkazu, neplyne, jaké zcela konkrétní výdaje jsou zahrnuty v částce 5 000 Kč, a jakým konkrétním způsobem byly tyto výdaje předchůdkyní žalobkyně ověřovány. Záznam o ověřování výdajů (zejména výdajů na bydlení, způsob uspokojování bytové potřeby, atd.) žádost o úvěr neobsahuje. Žalobkyně i přes výzvu soudu nedoložila např. potvrzení o tom, že žalovaná žila s rodiči a jak se podílela či nepodílela na nákladech spojených s bydlením. Nahlížení do různých interních či externích databází, je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně doložila toliko výpis z Centrální evidence exekucí, z nějž však plyne, že lustrace žalované proběhla nikoliv před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, ale až dne 22.8.2022, tj. k datu, které se shoduje s datem vyhotovení doplnění žaloby ze dne 22.8.2022, a zároveň tedy předmětnou lustraci neprovedla předchůdkyně žalobkyně, ale žalobkyně. Vyzdvihnout je dále třeba skutečnost, že žalobkyně nepředložila soudu ani v Žádosti o úvěr deklarované Výpisy z bankovního účtu žalované, a soud tak nemohl učinit skutková zjištění ohledně finanční gramotnosti žalované v době před uzavřením úvěrové smlouvy, tj. např. jaký byl počáteční a konečný zůstatek na účtu, dále o příjmech žalované. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že Žádost o úvěr se žalovanou sepisovala zástupkyně předchůdkyně žalobkyně jméno příjmení, a bylo tak na ní, aby jednak řádně zjistila zcela konkrétní výdaje žalované, a jednak tyto řádně ověřila, včetně tvrzených příjmů žalované. Návrh žalobkyně a provedení výslechu svědkyně jméno příjmení, která se žalovanou sepisovala Žádost o úvěr a měla potvrdit, jakým způsobem žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, je dle názoru soudu důkazem nehospodárným a neúčelným, když žalobkyně kromě zaškrtnutých políček v Žádosti o úvěr nepředložila i příslušnéy (tj. 2 výplatní pásky, rozhodnutí o přiznání dávky a výpisy z účtu), jimiž by doložila ověření zcela konkrétních příjmů. Co se týče ověřování výdajů žalované, tak v Žádosti není zaškrtnuto žádné příslušné políčko, popř. uveden zcela konkrétní dokument, z něhož by navrhovaná svědkyně ověřovala„ odhadované“ výdaje žalované. Pakliže tedy předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela toliko z informací o příjmech získaných od žalované, a to informací zároveň rozporných, a zcela rezignovala na zjišťování zcela konkrétních, pravidelných a nezbytných výdajů, když výdaje žalované pouze„ odhadla“ (částkou 5 000 Kč měsíčně), nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

28. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly její předchůdkyní poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila žalovanou vlastnoručně podepsanou Smlouvu o úvěru ze dne 25.7.2020, z níž má soud za prokázané, že žalobkyně obdržela od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 000 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně ve spojení s Přehledem plateb. Zbytek ve výši 8 000 Kč dosud nevrátila.

30. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 14 557,21 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20.5.2022, předanou k poštovní přepravě dne 24.5.2022, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 9.8.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.8.2022. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.8.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 13,75 % ročně (nař. vlády č. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 11.8.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

33. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Žalovaná byla ve věci více úspěšnější, a proto by měla právo na poměrnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.