Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 280/2021-63

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu:

název žalobkyně, organizační složka, IČO,

sídlem adresa,

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 319 650,56 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 93 581,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 294 164,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84 791,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 25 486,11 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 20. 8. 2019 do 19. 1. 2021 ve výši 13 798,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem za období od 20. 1. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 23 732,25 Kč, s běžícím úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 319 650,56 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 25 486,11 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 294 164,45 Kč od 2. 10. 2021 do 8. 10. 2021, se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 8 789,79 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 29. 8. 2019 do 11. 3. 2021 ve výši 5 748,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem za období od 20. 1. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 7 994,79 Kč, s běžícím úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 93 581,04 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 789,79 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 84 791,55 Kč od 2. 10. 2021 do 8. 10. 2021, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 39 660 Kč, k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Ustanovenému zástupci žalovaného, titul jméno příjmení, se za zastupování přiznává částka ve výši 30 840 Kč, která mu bude po právní moci rozsudku zaplacena Českou republikou - Okresním soudem v Kolíně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 294 164,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84 791,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 25 486,11 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 20. 8. 2019 do 19. 1. 2021 ve výši 13 798,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem za období od 20. 1. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 23 732,25 Kč, s běžícím úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 319 650,56 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 25 486,11 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 294 164,45 Kč od 2. 10. 2021 do 8. 10. 2021, se zamítá. IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 8 789,79 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 29. 8. 2019 do 11. 3. 2021 ve výši 5 748,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem za období od 20. 1. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 7 994,79 Kč, s běžícím úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 93 581,04 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 789,79 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 84 791,55 Kč od 2. 10. 2021 do 8. 10. 2021, se zamítá. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 39 660 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku. VI. Ustanovenému zástupci žalovaného, [titul] [jméno] [příjmení], se za zastupování přiznává částka ve výši 30 840 Kč, která mu bude po právní moci rozsudku zaplacena Českou republikou - Okresním soudem v Kolíně.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 319 650,56 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 20. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. číslo spolu s pojištěním proti neschopnosti splácet, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 340 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet vedený u žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli úvěr spolu s úroky ve výši 4,9 % ročně z dosud nesplacené jistiny v 96 měsíčních splátkách po 5 138,20 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto poskytovatel úvěru zesplatnil celou zbylou část úvěru dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalobce požaduje zaplatit částku 319 650,56 Kč jakožto dlužnou jistinu a poplatek ve výši 200 Kč, dále kapitalizovaný úrok za období od 20. 8. 2019 do 19. 1. 2021 (13 978,75 Kč), kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 20. 1. 2021 do 1. 10. 2021 (23 732,25 Kč), smluvní úrok ve výši 4,9 % ročně z částky 319 650,56 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 319 650,56 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.

2. Dále se žalobce žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 93 581,04 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 29. 8. 2019 smlouvu o úvěru č, číslo spolu s pojištěním proti neschopnosti splácet, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na bankovní účet vedený u žalobce. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli úvěr spolu s úroky ve výši 6,9 % ročně z dosud nesplacené jistiny v 84 měsíčních splátkách po 1 754,38 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto poskytovatel úvěru zesplatnil celou zbylou část úvěru ke dni 11. 3. 2021 dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalobce požaduje zaplatit částku 93 581,04 Kč jakožto dlužnou jistinu a poplatek ve výši 200 Kč, dále kapitalizovaný úrok za období od 29. 8. 2019 do 11. 3. 2021 (5 748,98 Kč), kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 20. 1. 2021 do 1. 10. 2021 (7 994,79 Kč), smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně z částky 93 581,04 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 581,04 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením tohoto soudu ze dne 7. 2. 2022, č. j. -13, byla spojena řízení vedená pod sp. zn. a sp. zn. o výše uvedených žalobách ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedena pod sp. zn. .

4. Žalovaný uvedl, že úvěry si bral z toho důvodu, že se dostal do tíživé finanční situace. Žalobce nezkoumal jaký je jeho běžný finanční život, jaký má měsíční příjem, jaké má měsíční náklady a výdaje a kolik mu skutečně zbývá na živobytí. Úvěrování proběhlo v rámci jednotek minut. Má za to, že uvedené smlouvy jsou absolutně neplatné. Zbylý dluh požadoval uhradit ve splátkách neboť pobírá invalidní důchod ve výši 6 454 Kč a má stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč na dvě nezletilé děti.

5. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:

6. Žalovaný a žalobce uzavřeli 20. 8. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 20. 8. 2019). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 340 000 Kč, přičemž celkem zaplatil 45 835,55 Kč (prokázáno historií úvěru číslo ze dne 26. 8. 2021). Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zesplatnil poskytovatel úvěru zbylou část úvěru dopisem ke dni 19. 1. 2021 (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 19. 1. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 319 650,56 Kč úroky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2021, podacím lístkem ze dne 5. 10. 2021).

7. Žalovaný a žalobce dále uzavřeli 29. 8. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 29. 8. 2019). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 100 000 Kč, přičemž celkem zaplatil 15 208,45 Kč (prokázáno historií úvěru číslo ze dne 26. 8. 2021). Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, zesplatnil poskytovatel úvěru zbylou část úvěru dopisem ke dni 19. 1. 2021 (prokázáno o odstoupením od smlouvy ze dne 19. 1. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 93 581,04 Kč úroky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2021 prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2021, podacím lístkem ze dne 5. 10. 2021).

8. Za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce soudu předložil výpisy z účtu žalovaného vedeného žalobcem. Z těchto bylo zjištěno, že za posledních 8 měsíců před poskytnutím úvěru činila příjmová stránka žalovaného průměrně cca 42 900 Kč, zatímco výdajová stránka rozpočtu žalovaného za stejné období přesahovala průměrně 42 000 Kč (prokázáno výpisem z mkonta žalovaného ze dne 26. 8. 2021). Z výpisů z bankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný měl využitý limit kreditní karty ve výši cca 65 000 Kč, ověřenou výši splátek 7 018 Kč a skóre platební schopnosti na úrovni C, důvěryhodnosti na úrovni B (prokázáno výpisem z bankovního registru klientských informací ze dne 20. 8. 2019).

9. Soudu je dále ze své úřední činnosti známo ( ), že vůči žalovanému jsou v současné době u zdejšího soudu vedena soudních řízení kvůli neplnění povinností ze smluv

o úvěru, popřípadě zápůjčce; a rovněž jsou u zdejšího soudu vedeny exekuce.

10. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

11. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 24.6.2022

č. j. -33, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 30.6.2022 (č. l. 36) sdělil, že při poskytování obou úvěrů vycházel jak z informací poskytnutých žalovaným, tak z informací získaných nahlédnutím do externích a interních databází. K tomu dále uvedl, že při poskytování úvěrů vycházel z příjmu žalovaného zjištěného výpisem z účtu žalovaného, a který byl určen ve výši 37 210,70 Kč měsíčně za posledních 6 měsíců před poskytnutím prvního úvěru a 37 425,70 Kč za posledních 6 měsíců před poskytnutím druhého z úvěrů. Dále žalobce zkoumal splátkové zatížení žalovaného, přičemž v době poskytnutí prvního úvěru činila celková výše splátek žalovaného 11 857 Kč měsíčně, před poskytnutím druhého úvěru pak 17 404,20 Kč měsíčně. Náklady žalovaného žalobce stanovil na základě statistických dat vždy na částku 3 410 Kč měsíčně.

12. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (v daném případě smlouva o zápůjčce) je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice 2008/48/ES“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.

17. V daném případě je výklad Směrnice 2008/48/ES ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008/48/ES:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

18. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a aby i bez námitky žalovaného posoudil smlouvu o zápůjčce jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.

19. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces ( d). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.

20. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

21. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v  , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. ).

22. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

23. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

24. Po zvážení všeho výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Základní podmínkou pro splnění této povinnosti je řádné přezkoumání příjmových i výdajových stránek rozpočtu žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ). Žalobce řádně přezkoumal příjmovou stránku rozpočtu, když shledal, že údaj uváděný žalovaným neodpovídá zcela realitě a pro výpočet se rozhodl využít (nižší) údaj získaný výpočtem na základě výpisu z účtu žalovaného. Tím spíše je však s podivem, že žalobce při přezkumu výdajové stránky, obzvláště u úvěrů dosahujících tak vysokých hodnot jako je tomu v posuzovaném případě, opět nenahlédl do účtu žalovaného, když měl tento navíc pohodlně k dispozici a z kterého by snadno zjistil, že příjmy a výdaje žalovaného tvoří takřka vyrovnanou bilanci, a tudíž by další zatížení mohlo žalovanému přivodit neschopnost splácet. Soud zde navíc nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů na částku 3 410 Kč měsíčně, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování, nikoli na statistice; nehledě na skutečnost, že se zjevně jedná o částku životního minima. Žalobci nemůže svědčit ani výsledek z bankovního registru, neboť tento dle svého obsahu zjevně pracuje výlučně se splátkovými výdaji a nadto obsahoval totožný výsledek i při poskytování druhého úvěru, tudíž je zřejmě nutné jej brát s rezervou. Jako konečný důkaz úplné rezignace na přezkum úvěruschopnosti pak soud považuje skutečnost, že druhý z úvěrů byl žalovanému poskytnut v řádech pouhých několika dnů po prvním, aniž by zde navíc proběhl hlubší přezkum toho, zda vůbec bude žalovaný tyto oba úvěry schopen splatit.

25. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.

26. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům a navázanému pojištění proti neschopnosti splácet. Žalovaný na první úvěr doposud uhradil celkem 45 835,55 Kč, z jistiny ve výši 340 000 Kč tak zbývá uhradit částku ve výši 294 164,45 Kč. Na druhý úvěr žalovaný doposud uhradil celkem 15 208,45 Kč, z jistiny ve výši 100 000 Kč tak zbývá uhradit částku ve výši 84 791,55 Kč. Žalovaný je rovněž povinen zaplatit úroky z prodlení z přiznaných částek v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalovaného podle data doručení předžalobní výzvy ( , , o. z., ). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle věta první za středníkem ,

27. Žalovaný sice požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách v řádech stokorun, soud však tomuto návrhu nevyhověl. Žalovaná částka je natolik vysoká, že by se žalobci nedostalo plnění v přiměřené lhůtě. Žalovaný od zesplatnění na žádný z dluhů neuhradil ničeho, přestože k jejich zesplatnění došlo již v lednu 2021. Pokud žalovaný možnost splácení dluhu mínil vážně, mohl začít dluh splácet již v průběhu řízení, čímž by část (přinejmenším dlužné jistiny) již uhradil. Soud má za to, že žalovanému nezbývá dostatečně vysoká částka na splátky tohoto dluhu, po odečtení výživného na děti a splátek, které již byly přiznány soudem v jiných řízení, na to, aby bylo žalovanému umožněno hradit dluh ve splátkách, když pobírá pouze invalidní důchod ve výši 6 500 Kč.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. -97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství ke dni rozhodnutí. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá.

29. Ohledně prvního z úvěrů měl žalobce úspěch ohledně celkové částky 294 164,45 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 78 765,70 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 372 930,15 Kč. Ohledně druhého z úvěrů měl žalobce úspěch ohledně celkové částky 84 791,55 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 28 846,40 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 113 637,95 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 55,76 %. Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 55,76 % z částky:

-) 12 787 Kč, 3 744 Kč (zaplacené soudní poplatky),

-) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění ( ; vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí u prvního úvěru (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 9 580 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí u druhého úvěru (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 4 860 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

-) 9 475,20 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle ).

30. Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 77,88% a žalovaný 22,12%. Celkové náklady řízení žalobce činí 71 126,20 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 55,76 % z této částky, tedy 39 660 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku ( , ).

31. Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva ( ). Soud neshledal jako účelný úkon právního zástupce žalobce písemné podání ze dne 30.6.2022, kterým žalobce doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

32. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2.5.2022, č. j. -24, ustanovil soud titul jméno příjmení zástupcem žalovaného v této věci.

33. Výše odměny ustanoveného zástupce je určena dle vyhl. č. a odvíjí se od tarifní hodnoty. Tou je v daném případě podle citované vyhlášky částka 413 231,60 Kč. Podle vyhlášky pak advokátu náleží odměna ve výši 9 980 Kč za úkon právní služby. Ustanovenému zástupci náleží náhrada za tři úkony právní služby dle vyhl. č. převzetí a příprava, vyjádření k žalobám a účast u jednání dne 11.8.2022 tedy 29 940 Kč. Podle vyhlášky jí dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč Celkem byla zástupci žalovaného přiznána odměna ve výši 30 840 Kč. Soud má za to, že účtovaný úkon nahlížení do spisu dne 7.6.2022 je podřazen pod úkon převzetí a příprava věci, z tohoto důvodu přiznal ustanovenému zástupci pouze výše uvedené tři úkony právní služby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.