Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 324/2021-75

Zmenené rozhodnutím 17 CO 172/2022-90
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] sídlem [[adresa]] zastoupená advokátem JUDr. [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] bytem [[adresa]] zastoupený opatrovnicí [[příjmení]] [[jméno]] [[příjmení]], advokátkou sídlem [[adresa]] o [[částka]] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [[datum]], č.j. 55 C 324/2021-75 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V. mění tak, že se žalobkyni neukládá povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši [[částka]]. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [[částka]] do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. [[jméno]] [[příjmení]]."

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 49 579,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 303,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 303,46 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 746,28 Kč, částky ve výši 1 275,67 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % p. a. z částky 48 303,46 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 48 303,46 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 086,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Ustanovené zástupkyni žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává odměna za právní zastupování žalovaného ve výši 12 360 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit země náklady řízení ve výši 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 303,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 303,46 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba co do částky kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 746,28 Kč, částky ve výši 1 275,67 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % p. a. z částky 48 303,46 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 48 303,46 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 086,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Ustanovené zástupkyni žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za právní zastupování žalovaného ve výši 12 360 Kč. V. Žalobkyně je povinna zaplatit [země] náklady řízení ve výši 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 23. 8. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty číslo která je smlouvou o úvěru (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím své kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z vyčerpané části úvěru a dalšími poplatky a náklady podle obchodních podmínek a ceníku, které byly součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný svoji povinnost porušil, když čerpaný úvěr řádně a včas nesplácel. S ohledem na uvedené přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni 18. 1. 2020. Celková výše dlužné částky sestává z nesplacené jistiny ve výši 48 303,46 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 746,28 Kč a z poplatků ve výši 1 275,67 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. číslo jednací, opatrovnici příjmení jméno příjmení.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím své ustanovené opatrovnice s tím, že vznesený nárok neuznává a požaduje, aby soud žalobu zamítl. Dále nesouhlasí s tím, že v případě úspěchu žalobkyně, by jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení právního zastoupení, a to z toho důvodu, že žalobkyně mohla pohledávku vymáhat sama prostřednictvím svého aparátu.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 7. 10. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že žalobkyně uvádí, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy a tedy nezná konkrétní okolnosti, které by se týkaly posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

5. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům.

6. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 1. 2022, ke kterému se dostavila právní zástupkně žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Žalobkyně byla v souladu s  poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle S ohledem na uvedené žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k doplnění důkazů, a to o 20 dnů. Soud žalobkyni vyhověl a poskytl jí lhůtu k doplnění dokazování v délce 20 dnů. Jednání bylo odročeno na den 10. 2. 2022. Žalobkyně podáním ze dne 27. 1. 2022 doplnila žalobu o mimořádný výpis z účtu číslo, ze kterého jsou patrné příjmy žalovaného před poskytnutím úvěru právní předchůdkyní žalobkyně. Z mimořádného výpisu však nevyplývají pravidelné výdaje žalovaného a zůstatky na účtu.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

8. Dne 23. 8. 2019 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků spolu s poplatky a náklady podle obchodních podmínek a ceníku, jež byly součástí smlouvy o úvěru. Žalovaný se taktéž zavázal hradit z vyčerpané části úvěru úrok ve výši 23,99 % ročně. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty anonymizováno).

9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Na základě tvrzení žalobkyně dostatečně právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě její vlastní analýzy a tvrzení žalovaného. Příjmy žalovaného před poskytnutím úvěru posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně z mimořádného výpisu z účtu. (Zjištěno z podání žalobkyně ze dne datum, podání žalobkyně ze dne datum a mimořádného výpisu z účtu).

10. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas.

11. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek).

13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

16. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

17. Podle an. , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž , o spotřebitelském úvěru.

24. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila dostatečně schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet. Nad to soud uvádí, že žalobkyni byla na jednání konaném dne 13. 1. 2022 poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně v této dodatečné lhůtě doplnila žalobu o mimořádný výpis z účtu žalovaného (za období před poskytnutím úvěru), ze kterého jsou patrné příjmy žalovaného a taktéž splátky jistiny po splatnosti, nikoliv však výdaje a zůstatky žalovaného. Žalobkyně soudu nedoložila žádné y, ze kterých by bylo patrno, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného.

25. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

26. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

27. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

28. Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z poskytnutých údajů žalovaného. Tyto údaje, které žalobkyně uvádí ve svém vyjádření ze dne datum a ze dne datum, měly být podloženy listinami; uvedené y však soudu nebyly předloženy v rámci dokazování žalobkyní. Ze strany žalobkyně byl soudu předložen pouze mimořádný výpis z účtu žalovaného za období před uzavřením smlouvy o úvěru, ze kterého jsou sice patrné příjmy žalovaného nikoliv však jeho výdaje; dále nebylo doloženo ničeho. Pokud žalobkyně y soudu nepředložila z toho důvodu, že je nemá, odkazuje soud na zákon o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly ( , odst. 2 písm. b/, odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, kterými měly být prověřeny majetkové poměry žalovaného (jako spotřebitele) před poskytnutím úvěru, má soud nadále za neprokázané, zda k prověření úvěruschopnosti žalovaného došlo. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), a přesto mu poskytla spotřebitelský úvěr. S ohledem na to je tato smlouva o úvěru neplatná ( a 86 odst. 1 ZoSÚ).

30. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

31. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 48 303,46 Kč, kdy na tento úvěr neuhradil ničeho. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

32. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 21. 12. 2020. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno v pondělí dne 21. 12. 2020. Z pravidelného chodu věcí a podle § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek 28. 12. 2020 a dne 29. 12. 2020 započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 8. 1. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 48 303,46 Kč.

33. Soud proto žalobě co do částky 48 303,46 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 8. 1. 2021 podle o. z. ve spojení s  , podle něhož je výše úroku za uvedené období stanovena na 8,25 % ročně.

34. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , kdy procesně úspěšnější byla žalobkyně, a právě procesní úspěch ve věci je klíčový pro rozhodování o nákladech řízení. Žalobkyně tak byla úspěšná v 65,95 % věci a žalovaný byl úspěšný v 34,05 % věci, a tedy jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 31,91 % (65,95 % - 34,05 %). Náklady pak sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 984 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 579,13 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle a. t. a dále podle , a. t. z částky 3 100 Kč za dva úkony právní služby (účast na jednání konaném dne 13. 1. 2022 a účast na jednání konaném dne 10. 2. 2022) spolu s náhradou hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 600 Kč Celkem tak náklady ve stoprocentní výši představují částku 10 584 Kč. Poměrná část ve výši 31,91 % z uvedené částky pak činí částku 3 377,35 Kč. Žalobkyně je plátcem DPH, proto jí soud přiznal ještě DPH ve výši 21 %. Celková částka tak činí 4 086,59 Kč vč. DPH.

36. Soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 12 360 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 13. 1. 2022 a dne 10. 2. 2022), náleží jí podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. ve výši 49 579,13 Kč ve výši 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů - ve smyslu § 12a odst. 1 a. t. je třeba odměnu ponížit o 20 %, tj. celkem odměna za dva úkony činí 4 960 Kč (2 480 Kč/úkon). Dále opatrovnici náleží odměna podle § 7 a. t. za dva úkony provedené po 1. 1. 2022 (účast na soudním jednání dne 13. 1. 2022 a 10. 2. 2022), a to v celkové výši 6 200 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 1 200 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. (4 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovnice žalovaného není plátcem DPH, nepřiznal jí soud DPH. Celkem opatrovnici náleží částka ve výši 12 360 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.