Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 117/2022-47
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 9 946,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V části požadující zaplatit 1 888,56 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 303 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 7 635,56 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10,55 Kč od 16. 6. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75 Kč od 16. 7. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6,56 Kč od 16. 8. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4,37 Kč od 16. 9. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2,26 Kč od 16. 10. 2021 do 16. 11. 2021, částku 90 Kč, částku 1 368,22 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. V části požadující zaplatit 1 888,56 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 303 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 7 635,56 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10,55 Kč od 16. 6. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75 Kč od 16. 7. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6,56 Kč od 16. 8. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4,37 Kč od 16. 9. 2021 do 16. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2,26 Kč od 16. 10. 2021 do 16. 11. 2021, částku 90 Kč, částku 1 368,22 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 17. 6. 2022, domáhala zaplacení částky 9 946 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobkyně uvedla, že na základě Smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 8. 2. 2021, poskytla žalované úvěr ve výši 7 659 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 36 měsíčních splátkách po 303 Kč, celkem se zavázala vrátit 10 908 Kč. Žalovaná nezaplatila 4. splátku splatnou dne 15. 6. 2021. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila dopisem ze dne 27. 10. 2021. Žalovaná dlužná částka je tvořena splatnými splátkami před zesplatněním smlouvy ve výši 1 515 Kč, jistinou 6 423,56 Kč, úrokem z prodlení 22 Kč, poplatky za upomínky 350 Kč, poplatek za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, smluvní pokutou za prodlení se splátkami 198 Kč. Podáním ze dne 4. 10. 2022, žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o skutečnosti, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Vycházela z vlastního šetření v registrech vedených bankovními i nebankovními subjekty, v insolvenčním rejstříku, trestním rejstříku, registru hledaných osob, ARES, CRIBIS apod. Dále žalobkyně vycházela z údajů, které jí poskytla žalovaná sama ohledně svých příjmů a výdajů. Na základě těchto údajů provedla dle vlastních algoritmů stanovení minimální volné částky, která by měla žalované po započítání splátek úvěru zůstat, vyšla jí částka 700 Kč, jako dostatečný disponibilní zůstatek pro schválení úvěru.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o úvěru číslo anonymizováno ze dne 8. 2. 2021, soud zjistil, že žalovaná sjednala se žalobkyní, prostřednictvím prodejce právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 7 659 Kč, splatný ve 36 splátkách po 303 Kč měsíčně. Ve vlastním textu smlouvy jsou výslovně upraveny smluvní pokuty či sankční poplatky v části A.
7. Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně návrh žalované akceptovala a poslala na účet prodejce dne 10. 2. 2021, částku 7 659 Kč.
8. Z dopisu ze dne 27. 10. 2021 je zřejmé, že byl úvěr pro prodlení žalované zesplatněn ke dni 16. 10. 2021 (dopis doložen včetně dokladu o doručení – dodejky).
9. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalovaná řádně poskytnutý úvěr nesplácela.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalované doručována na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání).
11. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění.
12. Na právní posouzení věci tak dopadají následující zákonná ustanovení.
13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).
14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
16. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
17. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
18. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Nebylo prokázáno, že by před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila doklady, kterými by si mohla ověřit tvrzení žalované o výši a pravdivosti jí tvrzených příjmů a výdajů.
21. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 656 Kč, žalovaná zaplatila 1 059 Kč, jak vyplývá z přehledu plateb.
22. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014).
23. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
28. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.
30. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
31. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).
32. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
33. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).
34. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí.
35. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
36. Na základě výše uvedeného dospěl zdejší soud k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyni nelze přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení jí může vzniknout až v době, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se splácením jistiny úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalované musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.
37. Vztaženo na daný případ, žalobkyni proto byl přiznán jen nárok na zaplacení částky 6 600 Kč, která je rozdílem mezi poskytnutou částkou 7 659 Kč a žalovanou zaplacenou částkou ve výši 1 059 Kč, která dosud žalobkyni nevydána, v této výši vzniklo žalované bezdůvodné obohacení.
38. S ohledem na shora uvedené pak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí, když uložil žalované zaplatit pouze to, co získala již bez kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu, kdy nebyla v prodlení a smluvními nároky, kterými jsou náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky, dále bez povinnosti zaplatit nároky vzniklé z neplatné smlouvy, kterými jsou poplatky a smluvní pokuta, jakož i kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení. Žalovaná nepožadovala umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech dlužníka zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, náklady na vymáhání, smluvní pokutu, kapitalizovaný úrok z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl (výrok II).
39. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3 x 200 Kč (převzetí zastoupení, písemná výzva, podání žaloby,) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, celkem tedy částkou 1 489 Kč. Předmětem řízení bylo plnění nepřevyšující 50 000 Kč, žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, obdobném jako v řízeních, vedených u zdejšího soudu, proto soud rozhodl o odměně advokáta podle § 14b AT, nikoli podle § 7 AT.
40. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.
41. Lhůtu k plnění stanovil soud dle zákona (§160 o.s.ř.), neboť z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení povinnosti v delší lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.