Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 113/2022-50
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 98 576,12 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 864,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 864,12 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 12 712 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 456,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 039,63 Kč, s úrokem ve výši 21,7 % ročně z částky 96 752,12 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 96 752,12 Kč od 17. 9. 2021 do 13. 5. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 888 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 891 k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 864,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 864,12 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 12 712 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 456,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 039,63 Kč, s úrokem ve výši 21,7 % ročně z částky 96 752,12 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 96 752,12 Kč od 17. 9. 2021 do 13. 5. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 888 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 891 k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.3.2022, doplněnou podáním ze dne 17.5.2022, ze dne 30.6.2022 a ze dne 5.8.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 98 576,12 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21.8.2019 Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 84. měsíčních splátkách po 2 555,10 Kč, počínaje dnem 12.9.2019. Předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, neboť řádně a včas úvěr nevrátil a žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 16.6.2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem částku 96 752,12 Kč na jistině, smluvní poplatky ve výši 1 824 Kč, dále úroky z úvěru a úroky z prodlení. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 21.8.2019 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 21,70 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 84 splátkách po 2 555,10 Kč, počínaje dnem 12.9.2019 peněžní prostředky měly být poukázána na běžný účet č. bankovní účet Smlouva je opatřena elektronickým čitelným podpisem žalovaného pomocí SignPad.
5. Ze Základních produktových podmínek účinných od 1.8.2017 plyne úprava podmínek spotřebitelského splátkového úvěru.
6. Z Výpisu z úvěrového účtu č. 2019 ze dne 30.8.2019 plyne, že dne 21.8.2019 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Z Výpisu z úvěrového účtu č. 2021 ze dne 20.9.2021 plyne, že dluh na jistině činí 96 752,12 Kč.
7. Z Oznámení ze dne 18.6.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16.6.2020.
8. Ze Žádosti o úvěr ze dne 21.8.2019 plyne, že žalovaný byl svobodný, neměl žádnou vyživovanou osobu, měl základní vzdělání. Od 1.3.2018 pracoval na neurčito u společnosti právnická osoba s příjmem 25 707 Kč čistého. Měl jede zdroj příjmu. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 45 000 Kč Hlavní příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu. Neměl žádné srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky. Žádost byla žalovaný podepsána elektronicky jeho čitelným podpisem pomocí SignPad.
9. Z Vyhodnocení klienta plyne, že měsíční příjem žalovaného činil 25 707 Kč a jeho životní náklady činily 6 846,95 Kč.
10. Z Vyjádření předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16.5.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně měla úvěruschopnost žalovaného hodnotit individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi její společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházeli ze Žádosti o úvěr ze dne 21.8.2019. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, atd. Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta, částkou normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků. Příjem žalovaného činilo 25 707 Kč, který byl ověřován z běžného účtu vedeného u úvěrujícího. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou. Počet zdrojů byl jeden. Čistý měsíční příjem domácnosti činil 45 000 Kč. Žalovaný byl svobodný, bydlel ve vlastním domě/bytě. Jeho podíl na nákladech na bydlení činil 57,13 %. Neměl žádnou vyživovanou osobu, žádné interní ani externí splátky, ani jiné výdaje.
11. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru.
12. Z Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava práv a povinností pro veškeré smluvní vztahy mezi bankou a klienty tykající se bankovních služeb a obchodů.
13. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen 2020 plyne, že počáteční zůstatek na účtu č. bankovní účet činil mínusovou částku 376,50 Kč a konečný zůstatek rovněž mínusovou částku 466,23 Kč. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2020 plyne, že počáteční zůstatek na účtu č. bankovní účet činil mínusovou částku 288,86 Kč a konečný zůstatek rovněž mínusovou částku 376,50 Kč.
14. Z Výzvy ze dne 12.11.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 12.11.2021, jak plyne z poštovního podacího archu.
15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021 včetně Přílohy č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
16. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 4.10.2021, jak plyne z poštovního podacího archu.
17. Z platební historie ze dne 16.5.2022 plyne, že dne 21.8.2019 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný celkem vrátil předchůdkyni žalobkyně 14 135,88 Kč.
18. Skutkový závěr: Dne 21.8.2019 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 21,70 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dne 21.8.2019 předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný jí vrátil pouze částku 14 135,88 Kč, zbytek nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021 postoupila předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně, předanou k poštovní přepravě dne 12.11.2021, žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
26. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
27. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 21.8.2019 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek.
28. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
29. V té souvislosti má soud za prokázané, že v Žádosti o úvěr ze dne 21.8.2019 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že byl od března 2018 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba s příjmem 25 707 Kč měsíčně. Měl jeden zdroj příjmů a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 45 000 Kč Hlavní příjem žalovaného měl být předchůdkyní žalobkyně ověřován běžným účtem žalovaného.
30. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech a výdajích, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami nebo výpisem z běžného účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice předchůdkyně žalobkyně v Žádosti o úvěr zaznamenala, že hlavní příjem žalovaného (25 707 Kč) byl ověřen z běžného účtu žalovaného, ale k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný relevantní důkaz. Předložené výpisy z účtu žalovaného za období září a října roku 2020, tedy za období více jak jeden rok od uzavření smlouvy o úvěru, nemají ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žádnou relevanci. Samotná Žádost o úvěr vykazuje rozpor, když na jedné straně je zde deklarován pouze jeden zdroj příjmu žalovaného (ve výši 25 707 Kč) a na straně druhé je zde deklarován celkový příjem domácnosti 45 000 Kč. Co představuje rozdíl těchto dvou částek (ve výši 19 293 Kč) však žalobkyně netvrdila a nedoložila. Zároveň žalobkyně netvrdila, že by zkoumala zcela konkrétní výši nákladů žalovaného na bydlení a nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování jeho bytové potřeby (bydlení ve vlastním domě/bytě) a výši jeho nákladů na bydlení. Nahlížení do různých interních či externích databází, je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nedoložila, že by do uváděných registrů vůbec před uzavřením úvěrové smlouvy nahlížela. Dále soud uvádí, že žalobkyně nepředložila ani výpisy z běžného účtu žalovaného za období před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, i přesto, že jimi její předchůdkyně (banka) musí disponovat, a soud tak nemohl učinit žádná skutková zjištění ohledně finanční gramotnosti žalovaného v době rozhodné. Oba dva předložené výpisy z účtu žalovaného č. bankovní účet za období měsíce září a října 2020 nemají ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žádnou relevanci a navíc oba dva vykazují mínusové počáteční a konečné zůstatky. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že Žádost o úvěr se žalovaným sepisoval zaměstnanec předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na něm, aby jednak řádně zjistil zcela konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, a jednak tyto řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho příjmů a nákladů na bydlení a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21 , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 anonymizována dvě slova) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
32. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 100 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z úvěrového účtu žalovaného, z něhož má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému dne 21.8.2019 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 14 135,88 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně. Zbytek ve výši 85 864,12 Kč dosud nevrátil.
34. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 85 864,12 Kč (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 12 712 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, smluvních poplatků, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
35. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 12.11.2021, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 12.5.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 13.5.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 14.5.2022, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 864,12 Kč od 14.5.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
36. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 89 628,02 Kč (tj. jistina 85 864,12 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 3 763,90 Kč; 58,73 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 62 971,20 Kč (tj. jistina 12 712 Kč + úroky a úroky z prodlení dle výroku II. rozsudku kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí celkovou částkou 50 259,20 Kč; 41,27 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 17,46 % z celkových nákladů řízení žalobkyně (58,73 % - 41,27 % = 17,46 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 929 Kč, odměnou advokátky žalobkyně v celkové výši 20 240 Kč za 4 úkony právní služby po 5 060 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen (vyhláška“), 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokátka žalobkyně u jednání soudu dne 21.7.2022), náhradou za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 769 Kč za cestu osobním automobilem právního zástupce žalobkyně tov. zn. Volvo V70 z obec do Chomutova k jednání soudu dne 21.7.2022 a zpět, při celkové vzdálenosti 220 km, průměrné spotřebě vozidla žalobkyně 7,10 litrů motorové nafty na 100 km, vyhláškové ceně tohoto paliva 47,10 Kč za 1 litr (vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb. ) a pevné sazbě cestovní náhrady 4,70 Kč za 1 km (vyhl. č. 511/2021 Sb. ) a 21% DPH z částky 23 809 Kč, tj. ve výši 4 999,89 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení v částce 5 891 Kč, jež odpovídá 17,46 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
38. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 17.5.2022, 30.6.2022 a ze dne 5.8.2022, jakož i odměnu za účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 20.10.2022, neboť tyto úkony nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z písemných podání žalobkyně neplynou žádné skutečnosti, které nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě a zároveň u jednání soudu dne 20.10.2022 nebylo řešeno nic, co by nemohlo a nemělo být řešeno již u předchozího jednání, když žalobkyně již před prvním jednáním ve věci byla soudem písemné vyzývána k doplnění skutečností a navržení důkazů ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného.
39. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.