Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 139/2022-70

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 33.030,05 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba se pro částku 33.030,05 Kč, pro úrok ve výši 19,56% ročně z částky 33.030,05 Kč od 1.1.2015 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 33.030,05 Kč od 1.1.2015 do zaplacení zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se pro částku 33.030,05 Kč, pro úrok ve výši 19,56% ročně z částky 33.030,05 Kč od 1.1.2015 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 33.030,05 Kč od 1.1.2015 do zaplacení zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 33.030,05 Kč s úrokem ve výši 19,56% ročně od 1.1.2015 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1.1.2015 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 3.7.2014 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky – úvěr ve výši 224.690 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla specifikovaného ve smlouvě. Strany si sjednaly úrok z úvěru ve výši 19,56% ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky uhradit formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 7.437 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, tím podstatně porušil ustanovení smlouvy. Právní předchůdce žalobce byl tak oprávněn odstoupit od smlouvy pro hrubé porušení VOP a požadovat okamžité splacení celého úvěru. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31.12.2014 písemném odstoupení. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky na základě zaslaného vyúčtování ze dne 5.1.2015. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 1.6.2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2015 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.3.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 33.030,05 Kč spolu s úrokem a úroky z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2019 společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v příloze A na žalobce. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v příloze pod číslo. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.3.2019.

Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 23.5.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

V podání ze dne 9.8.2022 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 7.7.2014 bezhotovostním způsobem částku 219.690 Kč, rovnající se výši poskytnutého úvěru 224.690 Kč poníženou o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 19,56% ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 7.437 Kč vždy k 3. dni kalendářního měsíce od 3.8.2014. Žalovaný uhradil celkem 38.200 Kč (8.8.2014 částku 4.500 Kč, 11.8.2014 částku 5.500 Kč, 2.9.2014 částku 5.000 Kč, 3.9.2014 částku 2.500 Kč, 30.9.2014 částku 3.500 Kč, 1.10.2014 částku 4.000 Kč, 31.10.2014 částku 5.000 Kč, 3.11.2014 částku 2.500 Kč, 2.12.2014 částku 7.700 Kč). Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval, že je svobodný, má vlastní bydliště, bez vyživovaných osob, pracovní poměr na dobu neurčitou, jeho příjem činila částka 21.500 Kč, v době žádosti o úvěr neměl žalovaný vůči koncernu jméno žádné závazky. V době žádosti o úvěr měl závazky v NRKI a BRKI ve výši 6.173 Kč. Právní předchůdce žalobce provedl kontrolu platnosti předložených dokladů totožnosti (bez negativního nálezu), aktuální a historické dlužnosti klienta (bez negativního nálezu), insolvence (bez negativního nálezu), kontrolu zaměstnavatele a jeho ověření, kontrolu příjmení příjmení (bez negativního nálezu), kontrolu četnosti a odlišnosti na žádostech (bez negativního nálezu), a kontrolu vozidla (cena, vhodnost zajištění). Banka vedle dalších vstupních údajů a informací zohlednila také pravidelné výdaje žalovaného v podobě životních nákladů, a to v rozsahu nákladů na bydlení a dalších nákladů k zajištění životních potřeb žalovaného. Výše těchto nákladů takto vstupujících procesu posuzování schopnosti splácet přitom vycházela z relevantních právních předpisů a byla mimo jiné odvislá od informací sdělených žalovaným, týkajících se velikosti jeho domácnosti a počtu jím vyživovaných osob.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 3.7.2014 má soud za prokázané, že dne 3.7.2014 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr na nákup vozidla značka automobilu anonymizována tři slova příjmení anonymizována tři slova jméno ve výši 224.690 Kč, kdy část úvěru ve výši 219.690 Kč byla zaplacena na účet prodávajícího vozidla a 5.000 Kč jsou náklady na sjednání úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách. Celková výše splátky 7.437 Kč (splátka úvěru 5.901,88 Kč, splátka nákladů na pojištění 1.535,12 Kč. Splatná vždy 3. dne v měsíci, první splátka splatná 3.8.204 a poslední 3.7.2019. Strany si smluvily úrok ve výši 19,56% ročně a RPSN 31,6%. Celková splatná částka 418.090,20 Kč. Podle smlouvy došlo k převzetí vozidla žalovaným dne 3.7.2014 ve 14:15 hodin.

Zy ze dne 3.7.2014 označené jako matriční list klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl své jméno, datum narození a bydliště. Předložil občanský průkaz a řidičský průkaz. Dále uvedl zaměstnavatele, datum nástupu do zaměstnání a čistý měsíční příjem ve výši 21.500 Kč.

Zy ze dne 5.1.2015 označené jako výsledné vyúčtování k zániku úvěrové smlouvy číslo z důvodu pojistné události soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému nesplacenou jistinu k datu 31.12.2014 ve výši 213.239 Kč, úroky od poslední zaplacené splátky do dne ukončení ve výši 3.199,39 Kč, dorovnání havarijního pojištění ve výši 1.066,29 Kč a dorovnání pojištění odpovědnosti za škodu ve výši 468,83 Kč Náklady za předčasné ukončení činí částka 2.132,39 Kč. Z celkové částky 220.105,90 Kč byly odečteny přeplatky ve výši 315 Kč a pojistné plnění ve výši 186.201 Kč. Vě je uvedeno, že v kalkulaci je zohledněna náhrada škody 186.201 Kč za pojistnou událost vyplacená příslušnou pojišťovnou.

Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 25.3.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka ve výši 33.030,05 Kč postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 27.2.2020 k zaplacení pohledávky v celkové výši 80.272,31 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 3.7.2014 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl poskytnut na nákup vozidla ve výši 224.690 Kč (částka 5.000 Kč byly náklady na úvěr a částka 219.690 Kč byla zaslána na účet prodávajícího). Žalovaný se zavázal splácet úvěr 60 měsíčními splátkami po 5.901,88 Kč spolu se splátkami nákladů na pojištění ve výši 1.535,12 Kč, kdy první splátka byla splatná 3.8.2014. Dle tvrzení žalobce právní předchůdce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 31.12.2014 (ten soudu předložen nebyl). Podle výsledného vyúčtování ze dne 5.1.2015 k zániku úvěrové smlouvy došlo z důvodu pojistné události a právnímu předchůdci žalobce bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 186.201 Kč. Žalovaný zaplatil splátky v celkové výši 38.200 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 25.3.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. -39).

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. ).

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z předložené smlouvy a matričního listu klienta vyplývá příjem žalovaného, ale nejsou zřejmé jeho výdaje. Příjem žalovaného není ověřen (alespoň žalobce netvrdí, že by právní předchůdce žalobce příjem žalovaného nějakým způsobem ověřoval). Pokud jde o výdaje žalovaného žalobce, uvedl, že banka vycházela z relevantních předpisů a byla mimo jiné odvislá od informací sdělených žalovaným. Žalobce ani neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce zjistil. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splatit.

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 219.690 Kč, která byla převedena na účet prodejce vozidla. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 219.690 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 38.200 Kč. Zy ze dne 5.1.2015 vyplývá, že právnímu předchůdci žalobce bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 186.201 Kč. Právní předchůdce žalobce tak obdržel celkem částku 224.401 Kč. Protože právní předchůdce žalobce obdržel částku vyšší, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.