Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 129/2022-22
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalované: ;
celé jméno žalované, datum narození,
bytem adresa,
o zaplacení 27 600 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 225 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 225 Kč od 11.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 3 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15.6.2021 do 10.2.2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 775 Kč od 11.2.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 082,19 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 225 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 225 Kč od 11.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 3 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15.6.2021 do 10.2.2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 775 Kč od 11.2.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 082,19 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 22.12.2021, doplněnou podání ze dne 31.5.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 27 600 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 15.4.2020 byla mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svou vůli ji uzavřít projevila tzv. verifikační platbou ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 774 Kč Smlouvou ze dne 11.6.2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho neuhradila.
2. Pravomocným usnesením ze dne 15.6.2022 č.j. 21C 129/2022-17 soud řízení částečně zastavil co do smluvní pokuty ve výši 7 600 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 661 Kč, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 31.5.2022. Nadále žalobkyně požadovala po žalované úhradu částky 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. a II. výroku tohoto rozsudku.
3. K soudnímu jednání nařízenému na den 15.9.2022 se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaná se bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 8.8.2022). Proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
6. Z Předsmluvního formuláře ze dne 16.4.2021 plyne, úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru.
7. Z Prohlášení klienta ze dne 16.4.2021 plyne, že se žalovaná seznámila s informacemi o spotřebitelském úvěru pro klienty poskytovanými žalobkyní. Tato listina je ve svém závěru v kolonce Klient opatřena jedinečným kódem: číslo.
8. Z hodnocení klienta ze dne 16.4.2021 plyne, že„ zprostředkovatel úvěru“ zjistil, že žalovaná měla ze zaměstnání příjem 20 190 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalované činily životní minimum 3 860 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 2 603 Kč, ostatní náklady 0 Kč. Žalovaná byla svobodná, pracovala u právnická osoba, obec, od 2.2.2020. Vzdělání měla ukončené maturitou, bydlela u rodičů. Tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale kódem: číslo.
9. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet č. 2020 plyne, že tento bankovní účet je veden na jméno jméno příjmení (tj. žalovanou).
10. Z Dokladu o vyplacení úvěru plyne, že dne 19.4.2021 byla na vrub účtu č. bankovní účet poukázána částka 20 000 Kč.
11. Z kopie občanského průkazu žalované plynou osobní údaje o žalované.
12. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 15.4.2020 plyne, že tato listina není ve svém závěru v kolence klient opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalované. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 298,08 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 490 Kč, a to do 30 dnů. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet.
13. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 26.4.2020 – dodatku plyne, že tato listina není ve svém závěru v kolence klient opatřena vlastnoručním, ani jiným, podpisem žalované. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr v navýšené částce 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 360,67 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit předchůdkyni žalobkyně celkem částku 24 285 Kč, a to do 30 dnů. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet.
14. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů. Tato listina není opatřena žádným podpisem žalované.
15. Z výpisu účtu č. bankovní účet za období od 1.1.2019 do 31.1.2019 plyne, že dne 2.1.2019 byla na tento účet připsána platba ve výši 1 Kč, a to z účtu číslo s názvem příjmení jméno, dnes příjmením celé jméno žalované, jak plyne z výpisu z CEO.
16. Z výpisu účtu č. bankovní účet za období od 1.4.2020 do 30.4.2020 plyne, že dne 16.4.2020 byla z tohoto účtu na účet č. bankovní účet, s názvem jméno příjmení, odepsána platba ve výši 2 000 Kč, pod variabilní symbol, dále dne 20.4.2020 platba ve výši 15 500 Kč, pod variabilní symbol a dne 27.4.2020 platba ve výši 2 500 Kč, pod variabilní symbol.
17. Z upomínky ze dne 30.5.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu dluhu ve výši 24 595 Kč.
18. Z opakované výzvy ze dne 16.6.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu dluhu ve výši 24 984 Kč.
19. Z předžalobní výzvy ze dne 27.6.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu dluhu ve výši 24 954 Kč.
20. Z dohody o postoupení pohledávek, včetně přílohy, ze dne 4.6.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
21. Z Oznámení ze dne 25.6.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 29.6.2021, jak plyne z podacího archu.
22. Z předžalobní výzvy ze dne 9.11.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 11.11.2021.
23. Skutkový závěr: Žalovaná uhradila z účtu č. bankovní účet dne 2.1.2019 na účet předchůdkyně žalobkyně částku 1 Kč. Následně dne 16.4.2020 obdržela žalovaná od žalobkyně na svůj účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a dne 20.4.2020 peněžní prostředky ve výši 15 500 a dne 27.4.2020 ve výši 2 500 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně celkem 3 774 Kč. Výzvou ze dne 9.11.2021, předanou k poštovní přepravě dne 11.11.2021, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.
24. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
25. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
26. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
27. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
28. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
30. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
31. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
32. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla v dubnu roku 2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, dle tvrzení žalobkyně měla být uzavřena v elektronické podobě.
33. Ani další listinné důkazy (Obchodní podmínky) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
34. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Svou nepřítomností u jednání soudu se žalobkyně vzdala svého práva na poučení ze strany soudu o označení důkazu na podporu tvrzení, že smlouvy byla uzavřena se žalovanou (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
35. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu,…) tak nelze považovat za důvodné.
36. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, se soud dále nezabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalované úvěr splácet.
37. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
38. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z účtu za období měsíce dubna 2020, z něhož má soud za prokázané, že žalované byla dne 16.4.2020 vyplacena částka 2 000 Kč, dne 20.4.2020 částka 15 500 Kč a dne 27.4.2020 částka 2 500 Kč, a to na její účet č. bankovní účet. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč žalované vyplatila, a ta se tak na její úkor bezdůvodně obohatila (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že předchůdkyni žalobkyně byly vráceny peněžní prostředky ve výši 3 775 Kč (tj. verifikační platba ve výši 1 Kč + úhrada ve výši 3 774 Kč) a zbytek dosud vrácen nebyl, čímž žalovaná porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil jí soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 16 225 Kč (výpočet: 20 000 Kč – 3 774 Kč – 1 Kč = 16 225 Kč). Co do zbytku požadované částky ve výši 3 775 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
39. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
40. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 9.11.2021, jež byla dne 11.11.2021 předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 9.2.2022, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.2.2022. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.2.2022 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně z částky 16 225 Kč od 11.2.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
41. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
42. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 189,60 Kč (tj. jistina 16 225 Kč + úroky z prodlení uvedené v I. výroku tohoto rozsudku a kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 964,60 Kč; 52,30 Kč). Žalovaná byla úspěšná co do částky 15 663,09 Kč (jistina 3 775 Kč, smluvní pokuta 7 600 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 2 082,19 Kč + kapitalizovaný úrok 661 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 1 320,50 Kč a 224,40 Kč; 47,70 %). Vzhledem k tomu, že úspěch obou účastníků řízení je téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
43. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.