Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 CO 289/2022-86

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. příjmení Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky částka,

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -69,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit žalované částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky představující dle žalobních tvrzení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení související s jemu již (v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. ) pravomocně přiznanou částkou náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. . Uvedený žalobní požadavek žalobce zdůvodnil tvrzením, že dospěl-li by stát již na počátku kompenzačního řízení k výši náhrady nemajetkové újmy, která byla shledána oprávněnou až po pěti letech jeho trvání, konkrétně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. -253, dostalo by se mu ve výsledku přiznané finanční kompenzace a příslušné náhrady náhradu nákladů řízení v jím uvedené celkové výši částka nikoli až v návaznosti na zmíněný rozsudek odvolacího soudu, ale již dne datum, kdy předmětné kompenzační řízení bylo zahájeno. Žalovaná částka proto odpovídá výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka za dobu od datum do datum, včetně.

3. Soud prvního stupně, který s odkazem na ustanovení rozhodl ve věci bez nařízení jednání, žalobou uplatněný nárok zamítl, ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s vlastní náhradou nemajetkové újmy s poukazem na žalovanou důvodně vznesenou námitku promlčení a ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s žalobci v kompenzačním řízení přiznanou náhradou nákladů řízení z důvodu absence prodlení žalované.

4. V případě požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s vlastní náhradou nemajetkové újmy soud prvního stupně poukázal na zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. pravomocně skončilo dne datum rozhodnutí. Pakliže tedy žalobce svůj požadavek na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s nárokem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu podle věty druhé a třetí , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), předběžně uplatnil u žalované až dne datum, učinil tak podle názoru soudu prvního stupně až po marném uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty podle OdpŠk, jejíž běh se počítá právě ode dne pravomocného skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V souladu se závěry ustálené judikatury totiž platí, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, a že tímto dnem zároveň počíná u tohoto práva běžet též promlčecí doba, jejímž uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek. Soud prvního stupně nepřisvědčil tvrzení žalobce, že se o své (imateriální) újmě dozvěděl až z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. -321. Nemajetková újma v případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouhém řízení je totiž dána nejistotou stran výsledku dotčeného (nepřiměřeně dlouhého) soudního řízení. Okamžikem, kdy toto řízení skončilo, tj. dne datum, byl žalobce této nejistoty zbaven, resp. v tento okamžik měl žalobce vědomost o utrpěné nemajetkové újmě. Vyčíslení uvedené nemajetkové újmy pak podle názoru soudu prvního stupně samostatnou otázkou, při jejímž řešení je soudu vymezen velký prostor pro uvážení. Nicméně podle jeho názoru není namístě zaměňovat nejistotu ohledně způsobené újmy samotné s nejistotou ohledně výše zadostiučinění, které bude nakonec žalovanou vyplaceno. Soud prvního stupně dále připomněl, že žalobci nic nebránilo v tom, aby se již v samotném kompenzačním řízení domáhal též zaplacení úroků z prodlení z žalované částky. Jestliže se rozhodl tímto způsobem nepostupovat, vystavil se tím riziku, že jeho nárok bude promlčen, k čemuž také nakonec i došlo.

5. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s žalobci v kompenzačním řízení přiznanou náhradou nákladů řízení soud prvního stupně shledal nedůvodným s odkazem na zjištění, že žalobci v uvedeném řízení pravomocně přisouzená náhrada byla žalobci vyplacena k tomu určené patnáctidenní pariční lhůtě dne datum, tedy řádně a včas, neboť rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. -253, byl žalobci doručen dne datum.

6. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ust. a ve věci zcela procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v částce částka, představující v daném případě paušalizovanou náhradou nákladů řízení (za písemné vyjádření k žalobě), která podle , ve spojení s , náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Napadené rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za chybné, především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o promlčení (části) jeho nároku, neboť má za to, že jej vůči žalované uplatnil včas, v rámci všech v úvahu přicházejících promlčecích lhůt. Kromě toho připomněl, že nárok na zaplacení žalovaného úroku z prodlení učinil již součástí svého dovolacího návrhu podaného v předmětném kompenzačním řízení, jemuž však Nejvyšším soudem nebylo vyhověno. Nelze tedy tvrdit, že by s uplatněním uvedeného nároku vyčkával až do datum. S odkazem na shora uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud cestou změny napadeného rozsudku jeho žalobě vyhověl.

8. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( , , 5 ), a poté, co se souhlasem obou procesních stran podle projednal věc bez nařízení jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku s odkazem na ust. § 32 odst. 3 OdpŠk správně konstatoval, že nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem definovaným v § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk se promlčuje v subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůtě, jejíž běh se dle výslovného zákonného znění počítá ode dne skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Na podkladě akcentovaných skutkových zjištění proto soud prvního stupně zcela po právu shledal požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s vlastní náhradou nemajetkové újmy, který je svou povahou příslušenstvím předmětné pohledávky, za promlčený. Správně přitom uvedl, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek. Ačkoli uvedené právní názory Nejvyšší soud zaujal v řízení týkajícím se obchodněprávního vztahu, později se k nim přihlásil též v poměrech – ustanovení obč. zák. (srov. např. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , uveřejněná pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž ústavní stížnost podanou proti posléze citovanému rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne datum, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ) a jsou beze zbytku aplikovatelné i pro účely rozhodování o nárocích uplatněných podle (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ), který v  OdpŠk subsidiárně na hmotněprávní úpravu v výslovně odkazuje. Námitku žalobce, že požadavek na zaplacení žalovaného úroku z prodlení učinil součástí dovolacího návrhu podaného v rámci jím vedeného kompenzačního řízení, je třeba považovat pro účely posouzení této věci za irelevantní, zvláště za situace, kdy sám uvedl, že tomuto nároku nebylo vyhověno. Ostatně vyhověno mu ani být nemohlo, neboť v dovolacím řízení je v souladu s ust. výslovně vyloučena možnost změny návrhu ve věci samé podle , a tedy uvedený nárok se v uvedené fázi řízení bez dalšího nemohl stát jeho předmětem. Nutno zdůraznit, že za situace, kdy žalovaná využila svého práva vznést námitku promlčení, k níž soud z úřední povinnosti jinak nepřihlíží, soud prvního stupně postupoval správě, pokud v rámci právního posouzení věci samé upřednostnil řešení této námitky, neboť v případě její důvodnosti nelze žalobě vyhovět, protože důvodným uplatněním této námitky, jak již bylo zmíněno výše, dochází k zániku autoritativní vynutitelnosti práva.

11. Rovněž tak právní posouzení požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení souvisejícího s jemu v kompenzačním řízení přiznanou náhradou nákladů řízení považuje odvolací soud za správné. Je právní notorietou, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. . Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C číslo). Vyšlo-li v řízení najevo, že žalobci v uvedeném řízení pravomocně přisouzená náhrada mu byla žalovanou vyplacena k tomu určené pariční lhůtě, žalovaná se tak nedostala s uvedeným peněžitým plněním do prodlení, a tudíž v dané souvislosti žalobci žádný nárok na zaplacení úroku z prodlení již z povahy věci vzniknout nemohl.

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek v souladu s ust. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

13. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle , ve spojení s  a a contrario, neboť žalované, která byla i v této fázi řízení zcela procesně úspěšná, a tudíž by měla nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné ( ).