Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 CO 239/2022-56

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Holzbauera a JUDr. Petry Flídrové, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. 8. 2022, č. j. -44,

takto:

Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že návrh žalobkyně, aby byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítl a žalobkyni zavázal k povinnosti nahradit žalované na nákladech řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění soud I. stupně zdůraznil, že za splnění podmínek ustanovení , (dále jen „“), rozhodl ve věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobkyně nevyzvala žalovanou k uzavření předmětné smlouvy včas, tudíž ve smyslu ustanovení , (dále jen „o. z.“) zanikla povinnost žalované smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřít. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastnicemi odůvodnil za použití ustanovení

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. V něm namítla, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jeho nesprávnost spočívá i v nesprávném právním posouzením. Soud I. stupně rozhodl bez nařízení jednání, ale takto může postupovat pouze tehdy, kdy má za to, že důkazy jsou úplné. Ukáže-li se, že účastník doposud nesplnil svou povinnost důkazní, musí soud I. stupně, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání vzdali, popř. souhlasili s projednáním bez jednání, vždy jednání nařídit, neboť účastníku řízení je třeba poskytnout poučení podle ustanovení Bez nařízení jednání nemůže soud svoji poučovací povinnost splnit – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. . Dle názoru žalobkyně došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí. Dále žalobkyně provedla hmotněprávní rozpor věci a závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že nahradí projev vůle žalované uzavřít smlouvu ve znění dle navrhovaného žalobního petitu.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z komentářové literatury se podává, že ustanovení znamená prolomení zásady ústnosti a přímosti a umožňuje soudu rozhodnout bez nařízení jednání, pouze na základě listinných důkazů, ve sporech, ve kterých rozhodnutí závisí na právním posouzení listin. Jde o ustanovení výjimečné – a takto je nutno k němu přistupovat. Povaha věci musí umožňovat, aby bylo rozhodnuto jen na základě listinných důkazů, což obvykle není případ řízení, v nichž je třeba účastníkům poskytnout poučení podle ustanovení (nejčastěji podle prvního a třetího odstavce tohoto ustanovení) – viz například závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. . Také ve sporném kontradiktorním řízení musí účastník dostat šanci dotvrdit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy, než je odsouzen k neúspěchu pro neunesení břemene. Srov. Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. -180 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 251 až 252 s .

7. Dále odvolací soud připomíná právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. , podle níž:„ Soud může bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení věc projednat a rozhodnout pouze za předpokladu, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn. Všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, musí být v takovém případě prokázány na základě předložených listin. Soud prvního stupně zde nemůže rozhodovat na podkladě nesplněné povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene.“

8. V návaznosti na výše uvedené pak též právní větu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. , ze které vyplývá:„ K projednání věci samé tedy není třeba ve smyslu nařídit u soudu jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl těmito důkazy (popřípadě též pomocí shodných tvrzení účastníků) zjištěn skutkový stav věci. V opačném případě nelze postupovat podle a soud musí nařídit jednání, i kdyby se účastníci práva účasti na projednávané věci vzdali anebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. Rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle tak nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. ).“

9. Po takto provedené rekapitulaci je zřejmé, že ve věci nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle ustanovení , neboť soud I. stupně žalobu zamítl, aniž žalobkyni poskytl řádné poučení podle ustanovení a 3 , čímž zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

10. Poučovací povinnost ve smyslu ustanovení je vybudována na objektivním principu, a proto poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud I. stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení o procesním právu či povinnosti poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo tak k porušení procesněprávních předpisů a řízení před soudem I. stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. . Současně platí, že tato poučovací povinnost má přednost před důsledky koncentrace řízení.

11. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci nemůže rozhodnutí soudu I. stupně obstát. Za tohoto stavu věci odvolacímu soudu nezbylo, než za použití ustanovení rozsudek soudu I. stupně zrušit a podle ustanovení věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Na soudu I. stupně v dalším řízení bude, aby ve věci nařídil jednání, žalobkyni poskytl potřebné poučení podle ustanovení a 3 a ve věci znovu rozhodl.

13. V novém rozhodnutí o věci soud I. stupně znovu rozhodne též o nákladech řízení, včetně náhrady nákladů tohoto odvolacího řízení (ustanovení ).

14. Právním názorem odvolacího soudu je soud I. stupně vázán (ustanovení ).

15. Výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (ustanovení ).