Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 261/2021-28

Zmenené rozhodnutím 25 CO 205/2022-67
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: ; [[anonymizováno]] [[právnická osoba]], [[IČO]] sídlem [[adresa]] zastoupené advokátem JUDr. [[jméno]] [[příjmení]], [[IČO]] sídlem [[adresa]] proti; žalované: ; [[jméno]] [[příjmení]], narozená dne [[datum]] bydliště [[anonymizováno]] hlášena k pobytu na adrese [[anonymizována dvě slova]] [[územní celek]] [[anonymizováno]], [[anonymizována dvě slova]] o zaplacení 18 461,18 Kč s příslušenstvím o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 15 C 261/2021-28 ze dne 16. 3. 2022, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 461,18 Kč a částku 1 393,66 Kč s úrokem ve výši 22,68 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. 1. 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 5 865 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce."

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO

sídlem adresa, číslo obec

proti

žalované: osobní údaje žalované

hlášena k pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny anonymizována tři slova

o zaplacení 18 461,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 18 461,18 Kč a částky 1 393,66 Kč s úrokem ve výši 22,68 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. ledna 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. ledna 2021 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 18 461,18 Kč a částky 1 393,66 Kč s úrokem ve výši 22,68 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. ledna 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 755,83 Kč za období od 29. ledna 2021 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 11. května 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 3. srpna 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 461,18 Kč, představující v částce 15 755,83 Kč nevrácený úvěr a v částce 2 705,35 Kč smluvní poplatky. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle smlouvy žalované a společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ banka“ či„ úvěrující“) o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo uzavřené dne datum, se banka měla zavázat poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 18 tis. Kč a žalovaná se měla zavázat tento úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 2 % čerpaného úvěru a platit bance dále úroky podle úrokového lístku a poplatky a smluvní pokuty podle podmínek k úvěru a sazebníku banky.

Žalovaná své povinnosti nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr. Banka proto podle smlouvy prohlásila dopisem ze dne 30. listopadu 2019 úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná měla s bankou uzavřít dohodu, v níž výslovně uznala svůj dluh a zavázala se jej splácet. Ani tu však podle žalobkyně nedodržela a celý dluh nesplatila. Žalovaná tak dluží žalobkyni, která svou aktivní legitimaci odvozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi žalobkyní a bankou, na jistině 15 755,83 Kč, smluvní poplatky 2 705 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. ledna 2021 ve výši 1 393,66 Kč a běžící úrokové příslušenství podle výroku I. Smluvní poplatky žalobkyně specifikovala jako poplatky za vedení karty po 49 Kč měsíčně, účtované od 31. května do 30. listopadu 2019, poplatky za upomínku účtované po 600 Kč ve dnech 18. května, 8. července 25. října a 1. prosince 2019 a poplatky za přečerpání úvěrového rámce účtované po 300 Kč ve dnech 31. října a 30. listopadu 2019. Z celkové sumy těchto poplatků pak žalobkyně odečetla částku 637,65 Kč jako splátku 1 tis. Kč. Vedle uvedených částek se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku 22,68 % a úroku z prodlení podle výroku I. Úrok z prodlení představovala také částka 1 393,66 Kč, jež měla být kapitalizací tohoto příslušenství z neuvedené jistiny v neuvedeném poměru za dobu od neuvedeného počátku do 28. ledna 2021. Nárok na placení úrokového příslušenství nebyl blíže odůvodněn.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) a její zástupce se nedostavila ani k jednání před soudem, nařízenému na den 16. března tr.

3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle , , (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení (i s ohledem na jeho výsledek) nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení věta první soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v  .

4. Nejprve soud zjišťoval, zda skutečně došlo k (hmotněprávnímu) uznání žalovaného nároku žalovanou, jak tvrdila žalobkyně. Ve smyslu , , (dále jen„ OZ“) by pak totiž svědčila žalobkyni domněnka existence dluhu žalované. Z písemnosti označené jako dohoda o splátkách soud však zjistil, že ohledně uznávaných pohledávek banky obsahuje pouze obecný odkaz na smlouvu číslo celkovou výši pohledávek 20 461,18 Kč. Žalované pohledávky jsou ovšem zjevně různého druhu a jsou založeny také různými skutečnostmi. Nejde proto o uznání pohledávek co do jejich důvodu tak, jak má na mysli odkazované ustanovení . Soud se proto zabýval dalšími tvrzeními žalobkyně a jejich prokazováním.

5. Již z rozsahu žalobních tvrzení bylo zřejmé, že nebylo možné vyhovět žalobě na placení úroku z prodlení v částce 1 393,66 Kč. Žalobkyně totiž neuvedla, z jaké jistiny, v jakém poměru a za jakou dobu byl kapitalizovaný úrok z prodlení počítán. Soud proto nemohl posoudit správnost žalované výše tohoto příslušenství.

6. Nedostatek žalobních tvrzení se projevil také ohledně samotného úvěru. O tom, že by snad žalované byl poskytnut úvěr, tedy že by využila svého práva na poskytnutí úvěrových peněz do výše úvěrového limitu, se žalobkyně zmínila jen mimochodem, v souvislosti s hodnocením o porušení její povinnosti poskytnutý úvěr splácet. Kdy měl být úvěr poskytnut a v jaké výši, se ale žalobkyně již nezmínila. Není proto možné právně hodnotit, zda žalovaná jistina 15 755,83 Kč, představuje nevrácený úvěr ve smyslu a násl. nebo jde o jinou právní povinnost žalované. Z žaloby se tak nedá zjistit ani výše minimální splátky úvěru a proto nebylo posoudit, zda žalovaná vůbec porušila nějakou smluvní povinnost a zda proto bance vzniklo právo na okamžité vrácení úvěru, o němž se žalobkyně zmínila.

7. Vedle této nesplněné povinnosti tvrzení žalobkyně nesplnila ani povinnost důkazní. Písemná smlouva totiž neobsahovala ujednání o výši úvěru. Žalobkyní tedy nebylo prokázáno tvrzení o sjednání jakéhokoli úvěru, protože z vyplývá nezbytnou ujednání vždy o určité výši úvěrované částky.

8. Ohledně žalovaných poplatků soud z písemné smlouvy banky a žalované zjistil, že ustanovení o poplatcích bylo provedeno pouze odkazem na přílohu smlouvy, označenou jako produktové podmínky (1. odstavec podmínek úvěru ve spojení se 4. odstavcem úvodních ustanovení). Ani v produktových podmínkách ovšem nebyly konkrétní poplatky uvedeny a bylo v nich odkazováno na další přílohu smlouvy – sazebník banky. Tento postup je ovšem ve spotřebitelských vztazích nepřípustný, jak vyjádřil Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 28. ledna 2015, čj. -52, jakožto soud odvolací ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. , nebo v rozsudku ze dne 13. ledna 2015, čj. -58, jakožto rozhodnutí soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. . S odkazem na lze uzavřít, že ujednání o poplatcích obsažené v podmínkách mimo vlastní text smlouvy o hlavním závazku (zde úvěru) je platné jen tehdy, byla-li žalovaná, jakožto slabší strana smlouvy s obsahem ujednání a jeho významem výslovně seznámena. Nic takového tvrzeno nebylo když žalobkyně jen obecně odkazovala na závaznost příloh smlouvy.

9. Neprokázáno zůstalo také tvrzení o sjednání smlouvy o postoupení pohledávek. Soud totiž z této písemné smlouvy zjistil, že měla být jménem žalobkyně, jakožto postupníka podepsána jejím zástupcem. Doklad o tomto zastoupení však nebyl k důkazu označen a zjevně proto ani nebyl soudu předložen.

10. Nakonec soud po dokazováním nezjistil ani to, že by došlo k přenechání jakýchkoli peněz žalované. Výpis z účtu byla zjevně jen soukromá písemnost banky, neboť na ní nebyl uveden žádný orgán veřejné správy, který by písemnost vytvořil. Protože správnost obsahu této písemnosti nebyl jakkoli potvrzována žalovanou (hmotněprávně, či procesně) nebylo možné jí použít proti žalované ve smyslu a násl. , resp. podle .

11. Ze skutkových tvrzení žalobkyně tedy vyplynulo, že základ vztahu účastnic by se měl řídit ustanoveními a násl. . Ve smlouvě mělo být podle tvrzení žalobkyně obsaženo ujednání úvěrující a úvěrované o tom, že se úvěrující zavazuje poskytnout úvěr do výše 18 tis. Kč a že se žalovaná zavazuje úvěr splácet a platit úrok a poplatky. Poskytnutí úvěru mělo být podle žalobkyně vázáno na další jednání žalované (čerpání prostřednictvím kreditní karty). Teprve po takovémto předání úvěrových peněz by žalovaná byla povinna úvěr vrátit a platit z něj úrok. Pokud by žalované své platební povinnosti nesplnila, byla podle povinna platit úvěrující dále úrok z prodlení. Práva z těchto pohledávek by pak svědčila žalobkyni po sjednání smlouvy o postoupení pohledávek s úvěrující. Nic z toho ovšem soudem zjištěno nebylo. Soud proto výrokem I. žalobu jako nedůvodnou zamítl pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyní, když nezjistil právní důvod, pro který by byla žalovaná povinna žalobkyni cokoli z žalovaných peněz zaplatit.

12. V souvislosti s rozsahem skutkových tvrzení a označení důkazů je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení o skutečnostech, na nichž žalobkyně staví nárok na placení poplatků a břemeno důkazní týkající se pozitivní skutečnosti (sjednání příslušné smlouvy a poskytnutí peněz) tíží ve smyslu a žalobkyni, nikoli žalovanou, po níž nelze požadovat, aby tvrdila, že se žádná z tvrzených skutečností nestala. V této souvislosti lze odkázat na závěry, vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. , zveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, str. 372, nebo ze dne 30. května 2006, sp. zn. , nebo ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. , anebo ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. ; všechna rozhodnutí zveřejněna i na webových stránkách Nejvyššího soudu: http://www.nsoud.cz). Opačný přístup by umožnil domoci se při procesní pasivitě žalovaného (což je v řízeních o těchto nárocích velice časté) peněžitého plnění jen na základě vlastních tvrzení o výši žalované pohledávky, dokládaných vlastními záznamy, resp. záznamy věřitele o finančních obratech. Procesní předpisy ovšem takový postup umožňují pouze za splnění poměrně přísných podmínek, mezi něž patří prokazatelné seznámení žalovaného s uplatněným nárokem (při vyhovění žalobě pro uznání nebo fikci uznání), anebo naopak zvýšená procesní aktivita žalobce (pro kontumační rozhodnutí). Nic z toho se v projednávané věci nestalo.

13. Soud byl připraven na jednání žalobkyni poučit v souladu s  a 3 o tom, že dosud uvedená tvrzení nebyla úplná a že uplatněná tvrzení nebyla prokázána s výzvou ke splnění těchto procesních povinností. Poučení podle soud poskytuje zásadně při jednání, nikoli před ním (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. října 2006, sp. zn. ; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search). To platí zvláště u advokátně zastoupeného účastníka (viz ). Ostatně potřeba doplnění důkazních návrhů vyplyne najevo pravidelně právě až na jednání poté, co soud provede dokazování podle dosud uplatněných návrhů. Výsady této výzvy se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila (viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. -37).

14. Výrokem II. soud pak rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s  , podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí pod lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím soudu zdejšího ( ).