Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 CO 231/2022-78

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Ilony Lövyové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupená obecným zmocněncem titul jméno příjmení

bytem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa, PSČ obec

zastoupená advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 110 871,62 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2022, č. j. -56,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 133 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 133 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 871,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 4. 2021 do zaplacení (výrok I), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení zaplacením částky 28 266 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v katastru nemovitostí je evidováno vlastnictví pro žalobkyni v případě pozemku p. č. st. číslo v katastrální uzemí a pro žalovanou v případě budovy bez č. p/č. e. postavené na tomto pozemku. Pozemek se nachází v areálu bývalé rafinérie minerálních olejů v obec, jeho současný stav vylučuje jakékoliv funkční využívání,„ odhad nákladů na nápravná opatření reprezentuje částku 1 454 480 tisíců Kč na úrovní cen roku 2012. V ohniscích znečištění zasahuje kontaminace i do větších hloubek kvartérního profilu, jehož celková mocnost je na lokalitě typicky do 10 m.“ Pozemky žalobkyně nacházející se v tomto areálu, tedy i pozemek p. č. st. číslo v katastrální uzemí,„ nelze v současné době nijak, tím méně ekonomicky, využívat, jejich samostatná sanace bez sanace celého území je neproveditelná“. Stav kontaminace od nejúplnějšího průzkumu lokality v roce 1994 do ověření stavu z roku 2013 byla„ v podstatě tatáž“.

3. Na zjištěný skutkový stav navázal právní posouzení s tím, že s ohledem na specifické okolnosti konkrétní věci nebylo vůbec možné v relevantním období pozemek pronajmout. Užívací právo mělo nulovou hodnotu, pročež se žalovaná bezdůvodně neobohatila (odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz).

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla zcela. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem, v důsledku čehož nemůže obstát ani právní posouzení. Nesouhlasila zejména se závěrem„ o nulové ekonomické využitelnosti“ svého pozemku, zvláště vyšlo-li v řízení najevo, že na základě kupní smlouvy ze dne datum byla stavba žalované prodána za cenu 25 000 Kč. Žalovaná tedy užívala pozemek žalobkyně„ minimálně pro uskladnění stavebního materiálu“, a to starých pálených cihel, které následně prodala.„ Otázka, zda se jednalo o pouhý stavební materiál, nebo stavbu, a jakou část žalobcova pozemku stavba zabírala, měla být vyřešena soudním znalcem“. Dodala, že znalec by měl zjistit„ skutečný stav zbytků budovy“ a„ zejména případnou existenci či neexistenci staré ekologické zátěže (pokud soud vycházel z deset let starých podkladů, je pravděpodobné, že tyto podklady již neposkytují věrný obraz skutečnému stavu nemovitostí).“ Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem ztotožnila, zejména pak se zjištěním, že znečištění pozemku je extrémní a bez dekontaminace celého území, včetně předmětných pozemků tyto nelze jakkoliv využívat, proto navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ( věta prvá, , 3 a 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 110 871,62 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jakožto bezdůvodného obohacení za užívání jejího pozemku (p. č. st. číslo v katastrální uzemí) bez právního důvodu za dobu od 16. 7. 2018 do 14. 4. 2021.

8. Procesní obrana žalované je předně postavena na argumentaci, že na pozemku žalobkyně se nachází torzo původního obvodového zdiva, pročež žalovaná její pozemek užívala v rozhodné době pouze zčásti, dále rozporovala výši výpočtu žalované částky a zejména poukázala na to, že s ohledem na ekologickou zátěž pozemek nelze jakkoliv využít.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. ), neboť nelze přisvědčit odvolací námitce týkající se tzv. opomenutých důkazů.

10. Ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k této otázce plyne, že podle není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s  v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ve své konstantní judikatuře Ústavní soud k posuzování tzv. opomenutých důkazů, tj. důkazů, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazů, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, uvádí, že typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. ).

11. Jak dále poukázal Nejvyšší soud např. v již zmíněném usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. ).

12. Znalecké zkoumání za účelem zjištění obvyklé výše nájemného za pronájem stavebního pozemku nezbytně předpokládá funkční využití tohoto pozemku, a to právě za účelem jeho pronájmu. Pokud soud z následně provedených důkazů zjistil, že funkční využití pozemku žalobkyně je vzhledem k specifickým okolnostem, a to staré ekologické zátěži, vyloučeno, opodstatněně neprovedl žalobkyní navržený důkaz, neboť za dané situace nemůže disponovat vypovídací potencí (není-li pozemek způsobilý k pronájmu, není možné se smysluplně vyjádřit k výši obvyklého nájemného, resp. formální závěr by se fakticky vztahoval (vyjadřoval) absenci tohoto předpokladu). O opomenutý důkaz nejde, na což korekce zdůvodnění (viz bod 11 napadeného rozsudku) vliv nemá, a proto napadený rozsudek splňuje též požadavky stanovené nálezovou judikaturou Ústavního soudu sumarizované výše.

13. V dalších částech odvolací argumentace (předposledním a posledním odstavci vlastní argumentace) žalobkyně ve skutečnosti napadá pravdivost (správnost) listin (Vyhodnocení ekologických závazků areálu bývalé rafinérie minerálních olejů obec – název společnosti z února 2012 a Závěrečnou zprávu o ověření současného stavu kontaminace horninového prostředí obec – název společnosti ze srpna 2013), avšak nedůvodně. Argumentace hodnotou cihel po demolici zbytků obvodového zdiva nic nevypovídá o aktuálně funkční využitelnosti pozemku a již vůbec nelze tuto situaci připodobnit závazku o skladování. Předestřená argumentace pro svou mimoběžnost není způsobilá věrohodnost těchto důkazů zpochybnit, stejně jako pouhý poukaz na datum jejich vyhotovení, zvláště bylo-li zjištěno, že stav je bez provedení sanace„ v podstatě“ neměnný.

14. Pokud žalobkyně během jednání odvolacího soudu navrhla, aby byl k důkazu proveden znalecký posudek zpracovaný znalcem titul jméno. příjmení č. 1927 číslo ze dne datum, jehož předmětem bylo stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí„ zapsaných na list vlastnictví v k. ú. část obce“, tedy na pozemku žalobkyně, jde o důkaz nepřípustný. Tento důkaz (odlišný od dříve navrženého znaleckého zkoumání) nebyl navržen do nastoupivší koncentrace. Navíc skutkové tvrzení, k jejímuž ověření je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.

15. Podle , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

17. Judikatura Nejvyššího soudu je pro výjimečné případy, které se vyznačují tím, že užívaná věc (hodnota statku uzurpovaná obohaceným) je zcela nezpůsobilá pronájmu, a užívací právo k ní proto nemá žádnou tržní hodnotu, je ustálena v závěru, že v tomto případě povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nevzniká (k tomu srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. , ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. ). Odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu.

18. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, napadený rozsudek byl podle potvrzen.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je vzhledem k úspěchu žalované odůvodněn , Účelně vynaložené náklady se za tuto fázi řízení sestávají z odměny za zastupování žalované advokátem a jeho hotových výdajů. Zástupce žalované učinil dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání ve věci samé podle  ) a účast u jednání odvolacího soudu podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalované advokátem podle advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 5 540 Kč, celkem 11 080 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 600 Kč podle advokátního tarifu. Protože zástupce žalované prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 11 680 Kč navýšena o odpovídající náhradu, tj. o částku 2 453 Kč. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů za odvolací řízení činí 14 133 Kč.

20. V souladu s  je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám zástupce žalované.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle věta před středníkem , neboť nebyly shledány okolnosti pro prodloužení pariční lhůty, případně pro stanovení, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.