Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 212/2022-31
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 33 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 800 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 17 900 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 152,22 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 5 294,47 Kč,
-) úroku 24,6 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od datum do datum ve výši 10 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 10 250 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %,
-) částky 7 100 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 811,24 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 4 509,99 Kč,
-) úroku 24,9 % ročně z částky 9 761,17 Kč od datum do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 9 761,17 Kč od datum do datum ve výši 10 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 4 311,17 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 332 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 17 900 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 152,22 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 5 294,47 Kč, -) úroku 24,6 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 10 250 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, -) částky 7 100 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 811,24 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 4 509,99 Kč, -) úroku 24,9 % ročně z částky 9 761,17 Kč od [datum] do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 9 761,17 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 4 311,17 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 332 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácených zápůjček včetně poplatků a příslušenství, které žalované poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“), dne datum na základě smlouvy číslo ve výši 13 000 Kč, dne datum na základě smlouvy číslo ve výši 10 000 Kč. Původní věřitelka měla před poskytnutím zápůjček posoudit úvěruschopnost žalované způsobem, zachyceným v Kartě zákazníka.
2. Žalovaná k věci uvedla, že si je svých dluhů vědoma, že nicméně ponechá konečné rozhodnutí na soudu a žádá o splátkový kalendář, což zdůvodnila tím, že nemá žádný příjem a malou dceru, která ještě nenastoupila do školky. Své sociální poměry, rozhodné pro případné rozložení do splátek, nedoložila.
3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum na základě smlouvy o úvěru číslo původní věřitelka žalované poskytla částku 13 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit v 60 týdenních splátkách spolu s poplatkem a úrokem, dne datum pak na základě smlouvy o úvěru číslo částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit také ve splátkách spolu s poplatkem a úrokem (jednotlivé smlouvy o úvěru). Při rozhodování o žádostech o úvěr původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké má žalovaná dluhy. Dále nezkoumala okolnost, jaké jsou sociální poměry partnera, s nímž měla žalovaná bydlet a zda s ním žalovaná sdílí společnou domácnost. Žalovaná navíc uvedla, že pobírá dávky v celkové výši 8 400 Kč měsíčně a její měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž pečuje o 2 nezaopatřené osoby (karta zákazníka). Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná zaplatila na první zmíněný úvěr 2 750 Kč před postoupením pohledávek, na druhý 5 450 Kč před postoupením pohledávek (tvrzení žalobkyně). Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno původní věřitelkou vystaveným dopisem, doporučeně odeslaným dne datum, v němž byla žalovaná zároveň vyzvána k vyrovnání celkového dluhu do 10 dnů od jeho doručení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení ani meritum sporu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne datum na základě smlouvy o úvěru číslo původní věřitelka žalované poskytla částku 13 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit v 60 týdenních splátkách spolu s poplatkem a úrokem, dne datum pak na základě smlouvy o úvěru číslo částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit také ve splátkách spolu s poplatkem a úrokem. Při rozhodování o žádostech o úvěr původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké má žalovaná dluhy. Dále nezkoumala okolnost, jaké jsou sociální poměry partnera, s nímž měla žalovaná bydlet a zda s ním žalovaná sdílí společnou domácnost. Žalovaná navíc uvedla, že pobírá dávky v celkové výši 8 400 Kč měsíčně a její měsíční výdaje činí 5 000 Kč, přičemž pečuje o 2 nezaopatřené osoby. Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná zaplatila na první zmíněný úvěr 2 750 Kč před postoupením pohledávek, na druhý 5 450 Kč před postoupením pohledávek. Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno původní věřitelkou vystaveným dopisem, doporučeně odeslaným dne datum, v němž byla žalovaná zároveň vyzvána k vyrovnání celkového dluhu do 10 dnů od jeho doručení. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.
5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1 , 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“).). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelské úvěry v právní formě zápůjček (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ § 2390n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smluv zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. ve spojení s § 421 odst. 1 o. z.), což naopak neplatilo o žalované (§ 3 písm. a) z. s. ú.). Přenechala jí přímo tou kterou smlouvou k dočasnému užívání určité částky, které jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Původní věřitelka však ani v jednom z obou případů nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované tak, aby byla její rozhodnutí zápůjčky poskytnout informovaná v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalované posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že zápůjčky neměly být poskytnuty, pročež jsou obě smlouvy neplatné (§ 86 odst. 1 druhá věta, § 87 odst. 1 první a druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byly smlouvy neplatné absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouvy tak byly absolutně neplatné, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou zůstatků jistin a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení jednotlivých částek zápůjček tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1 , 1887 o. z.). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení obou pohledávek již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne datum, přičemž třetí pracovní den nastal datum a lhůta dalších 10 dnů, tedy do datum (neboť datum byla sobota – viz § 607 o. z.), odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávky staly splatnými datum a že od datum byla žalovaná v prodlení. V prvním případě žalobkyně žalované poskytla 13 000 Kč, žalovaná vrátila 2 750 Kč, pročež jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 250 Kč, ve druhém případě žalovaná obdržela 10 000 Kč a vrátila 5 450 Kč, takže rozdíl ve výši 4 550 Kč představuje její bezdůvodné obohacení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 11,75 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušných částí žalovaných pohledávek. Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni součet zůstatků jistin obou zápůjček a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k rozložení plnění do splátek, neboť nepřiznal žalobkyni celou žalovanou částku, žalovaná měla na splnění dluhů dost času a své nepříznivé sociální poměry neprokázala. Na druhou stranu soud stanovil delší lhůtu 30 dnů, aby žalované na splnění dluhu poskytl více času.
6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smluv.
7. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 332 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 660 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 1 328 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a) ), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a) ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j) ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p.
8. Výrok IV. odpovídá ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , protože čistý procesní úspěch žalované převyšuje 50 %, pročež by proti žalobkyni měla právo na náhradu příslušného procenta nákladů řízení, jejichž náhradu však nepožadoval. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalobkyně či žalovaná povinnost uloženou v tomto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.