Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 67/2022-58

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 52 950,81 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

a) částku 11 186 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení,

b) částku 12 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 302,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 768,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 531,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 661,32 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 11 186 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 475,32 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 661,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částky 20 162,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 673,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 987,39 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 300 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 687,39 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 987,39 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 11 186 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení, b) částku 12 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 302,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 768,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 531,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 661,32 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 11 186 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 475,32 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 661,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částky 20 162,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 673,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 987,39 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 300 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 687,39 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 987,39 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované:

a) zaplacení částky 20 488,80 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 15. 5. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 545021917. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 12 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku 12 400 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč a pojistné, bylo-li sjednáno. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 407 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 7. 2020. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku žalovaná uhradila 31. 5. 2019. Ke dni 8. 10. 2019 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 11 661,32 Kč a dlužný poplatek 8 827,48 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 814 Kč. Po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, kterou byla předmětná pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, již na předmětnou pohledávku nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá celkové dlužné částky ve výši 20 488,80 Kč sestávající z dlužné jistiny 11 661,32 Kč a dlužné částky poplatku 8 827,48, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 531,20 Kč jakožto úroku ve výši 29 % ročně počítaného z dlužné jistiny ve výši 11 661,32 Kč od 9. 7. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 18. 12. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 768,63 Kč jakožto zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 11 661,32 Kč od 8. 6. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 18. 12. 2020, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 11 661,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 11 661,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu; a

b) zaplacení částky 32 462,01 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 18. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 543373232. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 22 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku 22 013 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 6 742 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 530 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 741 Kč a pojistné, bylo-li sjednáno. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách po 441 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2020. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku žalovaná uhradila 10. 5. 2019. Ke dni 8. 10. 2019 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 16 987,39 Kč a dlužný poplatek 15 474,62 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 9 300 Kč. Po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, kterou byla předmětná pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, již na předmětnou pohledávku nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá celkové dlužné částky ve výši 32 462,01 Kč sestávající z dlužné jistiny 16 987,39 Kč a dlužné částky poplatku 15 474,62 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 673,04 Kč jakožto zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 16 987,39 Kč od 18. 5. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 18. 12. 2020, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 16 987,39 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 16 987,39 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Zy označené jako smlouva o zápůjčce č. 545021917 ze dne 15. 5. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalované zaplatil 12 000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit poplatek ve výši 10 600 Kč (z toho úrok 2 146 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 916 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 538 Kč). Žalovaná měla splatit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 407 Kč, poslední splátka činila 387 Kč. Dále celková částka pojistného byla sjednána ve výši 1 800 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně, RPSN činila 238,1 %.

4. V zákaznické kartě ze dne 15. 5. 2019 je uvedeno, že čistý příjem žalované činí 8 100 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 26 000 Kč, celkem 34 100 Kč. Ve výdajích je uvedena interní splátka 441 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuta potvrzení o příjmu (duben, květen 2019) a dále výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

5. Z tabulky umoření k zápůjčce ze dne 15. 5. 2019 plyne, že žalovaná celkem zaplatila na této zápůjčce 814 Kč.

6. Zy označené jako smlouva o zápůjčce č. 543373232 ze dne 18. 1. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalované zaplatil 22 000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit poplatek ve výši 22 013 Kč (z toho úrok 6 742 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 530 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 741 Kč). Žalovaná měla splatit celkovou dlužnou částku ve 100 týdenních splátkách po 441 Kč, poslední splátka činila 354 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně, RPSN činila 126,98 %.

7. V zákaznické kartě ze dne 18. 1. 2019 je uveden čistý měsíční příjem žalované 8 100 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti 22 000 Kč, celkem 30 100 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuta potvrzení o příjmu (listopad, prosinec 2018) a dále výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

8. Z tabulky umoření k zápůjčce ze dne 18. 1. 2019 plyne, že žalovaná celkem zaplatila na této zápůjčce 9 300 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z oznámení právního předchůdce žalobkyně ze dne 6. 1. 2019 plyne, že předmětné pohledávky byly z právního předchůdce žalobkyně postoupeny na žalobkyni, což bylo následně žalované oznámeno.

10. Z dopisu ze dne 9. 11. 2021 plyne, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení.

11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu a násl. , (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

15. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

16. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

17. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

18. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětné smlouvy byly uzavřeny v roce 2019.

20. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2019 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

22. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

23. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovanou poskytnuté informace o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, ze zákaznických karet se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smluv majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory a z potvrzení o příjmu. Dále žalobkyně uvedla, že ona ani její právní předchůdce nemá k dispozici kopie dokladů žalované.

24. K tomu soud konstatuje, že žalobkyně svoje tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalované (právním předchůdcem žalobkyně) nikterak neprokázala, a proto je soud bez dalšího nemůže považovat za pravdivé. Není prokázáno, zda právní předchůdce žalobkyně při sjednávání předmětných smluv ověřoval majetkové poměry žalované z jí předložených dokladů. I kdyby však žalovaná při sjednávání smlouvy odpovídající dokumenty předložila, čemuž nasvědčují podpisy obou smluvních stran na zákaznických kartách, skutečnost, že je žalobkyně, resp. její právní předchůdce nearchivuje, popř. je odmítá předložit soudu, nasvědčuje tomu, že se jedná spíše o kontrolu formální, pokud vůbec nějakou. Úvahy žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce o schopnosti žalované splácet zápůjčky učiněné před uzavřením předmětných smluv proto nemohou být přezkoumány soudem. Za přijetí argumentace žalobkyně by věřitelům stačilo poskytnout soudu zákaznické karty, v nichž je uvedeno, že doklady svědčící o majetkové situaci dlužníka byly předloženy, aniž by tyto doklady byly předloženy soudu (a aniž by bylo zřejmé, zda je věřitel skutečně řádně zkoumal a zabýval se jimi), a bez dalšího by podmínka ověřování úvěruschopnosti musela být považována za splněnou. V takovém případě by však posuzování podmínky předchozího ověřování úvěruschopnosti věřitelem bylo ryze formální a soud by nemohl splnit svoje poslání ochrany základních práv a svobod, jak vyplývá z y. Z tohoto důvodu nemůže obstát blíže neodůvodněný opačný závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97 (viz bod 17), na nějž odkázala žalobkyně a jímž se zdejší soud ze shora vyložených důvodů necítí být vázán. V odkazovaném rozsudku nadto dlužník neměl podstatné a blíže nespecifikované„ další příjmy domácnosti“ ve výši 26 000 Kč, resp. 22 000 Kč měsíčně, díky nimž celkové příjmy domácnosti žalované byly podstatně vyšší než uvedené příjmy žalované 8 100 Kč měsíčně (přičemž rovněž odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 3 000 Kč, resp. 2 000 Kč, jak jsou uvedeny v zákaznických kartách, se soudu zdají být v současné době i v době uzavření předmětných smluv přinejmenším nepravděpodobné a příliš nízké), čímž se odkazovaný rozsudek (viz jeho bod 18) zásadně skutkově odlišuje od nyní posuzované věci.

25. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ).

26. Částky 12 000 Kč (smlouva ze dne 15. 5. 2019) a 22 000 Kč (smlouva ze dne 18. 1. 2019) proto představují bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Nelze proto přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. na úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, odměnu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a pojistné.

27. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že odměny za administrativní činnost a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení považuje s ohledem na jejich značnou výši (ve vztahu k jistině) fakticky za skrytý úrok. Výše plnění nárokovaného žalobkyní po žalované (srov. sjednaná RPSN ve výši 238,1 %, resp. 126,98 %) je natolik nemravná, že soud tomuto požadavku žalobkyně nemůže přiznat ochranu. K tomu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud shledal oprávněnou požadované a rozhodcem přiznané plnění u úvěru se sjednanou RPSN ve výši 75,08 % (tj. ještě výrazně nižší než v nyní posuzované věci) za natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že bylo namístě dle Nejvyššího soudu exekuci dle , (dále též„ “), zastavit. I z hlediska nepřiměřeně vysokých plnění, k nimž se žalovaná jako slabší smluvní strana při uzavírání smluv s profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů zavázala, je proto třeba dané smlouvy hodnotit jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu o. z.

28. Jelikož předmětné smlouvy jsou absolutně neplatné, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč a 22 000 představující jistinu poskytnutou žalované. Ze samotných tvrzení žalobkyně i z tabulky umoření se však podává, že žalovaná ke dni 31. 5. 2019 zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu ze dne 15. 5. 2019 částku v celkové výši 814 Kč a ke dni 10. 5. 2019 zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu ze dne 18. 1. 2019 částku v celkové výši 9 300 Kč. Část bezdůvodného obohacení tedy byla žalovanou vydána a žalobkyně má nárok na jistiny ve výši 11 186 Kč (smlouva ze dne 15. 5. 2019), resp. ve výši 12 700 Kč (smlouva ze dne 18. 1. 2019).

29. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ). Žalobkyně ani přes výzvu soudu netvrdila ani neprokázala, kdy poprvé žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky. Proto soud vycházel z (k žalobě přiloženého) oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení pohledávek z obou smluv. Dle předloženého podacího lístku byl tento dopis odeslán žalované poštou dne 25. 1. 2021, bezdůvodné obohacení tak bylo splatné desátý den po doručení dopisu - dopis soud považuje za doručený žalované dnem 28. 1. 2021 (§ 573 o. z.), bezdůvodné obohacení tak mělo být nejpozději vydáno dne 7. 2. 2021. Bezdůvodné obohacení je proto splatné až od 8. 2. 2021 - teprve od tohoto data lze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužných částek 11 186 Kč a 12 700 Kč ( o. z., ). Tento zákonný úrok z prodlení v prvním pololetí roku 2021, kdy se žalovaná fakticky dostala do prodlení, představoval 8,25 % ročně, nikoliv žalobkyní požadovaný úrok z prodlení 9,75 % ročně.

30. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl.

31. V daném sporu byla více procesně úspěšná žalovaná, pročež by jí náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu Ze spisu se však podává, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal.

32. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce 3 dnů ( ). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.