Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
4 C 91/2020-129
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení
bytem adresa
o zaplacení 463 711,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 379 473,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 379 473,57 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 84 237,76 Kč, úrok ve výši 4,4 % p. a. z částky 463 711,33 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 84 237,76 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně 22,85 % nákladů řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením soudu I. stupně o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalované, a to do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně 77,15 % nákladů řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením soudu I. stupně o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalované, a to do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů.
V. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 54,3 % z nákladů řízení ve výši 118 571,45 Kč, tj. 64 384,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 379 473,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 379 473,57 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 84 237,76 Kč, úrok ve výši 4,4 % p. a. z částky 463 711,33 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 84 237,76 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně 22,85 % nákladů řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením soudu I. stupně o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalované, a to do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů. IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně 77,15 % nákladů řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením soudu I. stupně o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalované, a to do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů. V. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 54,3 % z nákladů řízení ve výši 118 571,45 Kč, tj. 64 384,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 463 711,33 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela nejprve dne 4. 7. 2016 smlouvu o stavebním spoření a následně dne 18. 8. 2016 na základě žádosti žalované smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření do výše 664 000 Kč. Jednalo se o úvěr na bytové potřeby bez zajištění zástavním právem. Žalovaná čerpala celkem 664 000 Kč. Žalovaná však sjednané splátky úvěru řádně neplatila, a žalobkyně proto dopisem ze dne 11. 6. 2019 odstoupila od smlouvy a celý dluh zesplatnila ke dni 30. 6. 2019. Na žalované se domáhala jednak zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 463 711,33 Kč, sjednaného úroku ve výši 4,4 % ročně z této částky za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení a zároveň i úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z této částky za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení. K okolnostem uzavření smlouvy, zejména k tomu, jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že žalovanou prověřila v registrech SOLUS a BRKI, z nichž zjistila, že žalovaná v době uzavření smlouvy neměla žádný závazek po splatnosti. Dále uvedla, že schválení žádosti bylo formou„ snadno a rychle“, u které žalovaná není povinna dokládat příjmy. Žalobkyně ale přesto zjistila, že čistý měsíční příjem žalované činil 25 600 Kč, že byla zaměstnána na dobu neurčitou ve službách a bydlí ve vlastním.
2. Protože pobyt žalované nebyl znám, soud jí ustanovil opatrovníka usnesením ze dne 17. 6. 2020 č.j. 4 C 91/2020 -47.
3. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka nárok žalobkyně v celém rozsahu odmítla a argumentovala neplatností úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované, uplatnila námitku nedostatku pasivní legitimace žalované, neboť dle názoru žalované nedošlo k podpisu smlouvy, neboť podpisy buď nejsou vůbec ověřeny, nebo jen pracovníkem žalobkyně. Není patrné, jaká částka byla čerpána a jakým způsobem a není dostatečně specifikována dlužná částka.
4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 16. 8. 2016, na základě které měl být žalované k její žádosti vyplacen meziúvěr ve výši 664 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do částky 431 600 Kč. Z článku II. bodu 1. smlouvy vyplývá, že k datu sepsání návrhu smlouvy bylo na účtu stavebního spoření žalované celkem 6805 Kč. V článku II. bodě 4. je sjednán úrok ve výši 3,6 % ročně, za správu meziúvěru a účtu byla sjednána úhrada ve výši 330 Kč ročně. V článku III. bodě 1. smlouvy bylo k zajištění splacení pohledávek žalobkyně zřízeno zástavní právo k pohledávce žalované na výplatu uspořené částky a záloh státní podpory s tím, že pro žalobkyni bylo sjednáno právo uspokojit své pohledávky přímo převodem z účtu žalované (zjištěno ze smlouvy ze dne 16. 8. 2016). Součástí smlouvy byly obecné úvěrové podmínky a všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření. Dne 22. 7. 2016 se strany dohodly na zvýšení cílové částky o 614 000 Kč na 664 000 Kč – přičemž úhrada za zvýšení činila 6 140 Kč (návrh na změnu smlouvy o stavebním spoření ze dne 22. 7. 2016 a potvrzení o zvýšení cílové částky ze dne 11. 8. 2016).
5. Dne 11. 7. 2016 byla se žalovanou sepsána žádost o poskytnutí meziúvěru. V obsahu žádosti je jako účel úvěru zaškrtnuta možnost„ údržba, rekonstrukce, změna, modernizace“ a dále je zaškrtnuta možnost, že se jedná o„ byt ve vlastnictví“. Jako způsob zajištění je pak zaškrtnuta možnost„ bez zajištění“. Ohledně žalované je v žádosti uvedeno, že je svobodná, státní příslušnosti České republiky, jako místo trvalého pobytu je uvedena adresa adresa, vzdělání středoškolské, typ kontraktu na dobu neurčitou, povolání pracovník ve službách, jako datum nástupu do zaměstnání, eventuálně zahájení podnikání je udán den 6. 2. 2006, průměrný čistý měsíční příjem je vyčíslen na 25 600 Kč (žádost ze dne 11. 7. 2016). Z přílohy k žádosti o poskytnutí meziúvěru soud zjistil, že zde jsou uvedeny výdaje žalované, přípis je podepsán pouze pracovníkem žalobkyně, nikoliv žalovanou. Žalovaná podepsala pouze potvrzení o příjmu a údajích o finanční situaci, v němž však není žádný údaj (příloha k žádosti a potvrzení). Žalobkyně dále předložila výpis z interní databáze ohledně příjmů žalované a hodnocení SOLUS A BRK.
6. Dne 14. 10. 2016 žalovaná podala žádost o čerpání úvěru, a to na částky 214 713,33 Kč, 206 136,78 Kč a zbývající částku, rozepsány byly i účty, na které částky převést a o čerpání těchto prostředků bylo žalované dne 25. 10. 2016 zasláno oznámení (žádost a oznámení). Průběh splácení meziúvěru je zachycen ve výpise z meziúvěrového účtu (výpis).
7. Přípisem ze dne 6. 3. 2017 žalobkyně oznámila žalované zvýšení úrokové sazby na 4,40 % z důvodu, že nebyla dodržena podmínka sjednání a trvání smlouvy o pojištění (přípis ze dne 6. 3. 2017). Přípisem ze dne 11. 6. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy v důsledku nesplácení úvěru (přípis s dodejkou). Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána k plnění (výzva ze dne 25. 10. 2019 s poštovním podacím archem).
8. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 206 136,78 Kč na účet vedený u Raiffeisen stavební spořitelny dne 21. 10. 2016 a téhož dne částku 243 149,89 Kč na účet právnická osoba; oba účty korespondují s účty uvedenými v žádosti o poskytnutí meziúvěru (přípis ze dne 5. 1. 2021 a 6.1 2021). A dále dne 20. 10. 2016 připsala částku 214 713,33 Kč na účet žalované vedený u žalobkyně související se starší úvěrovou smlouvou žalované, v níž se strany dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 215 000 Kč (výpis z účtu za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 a smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 15. 12. 2015, údaje o věřiteli a události ke smlouvě).
9. Opatrovník žalované zpochybnil podpis žalované na smlouvě o poskytnutí meziúvěru, který je předmětem tohoto řízení, neboť se nejedná o úředně ověřený podpis, pouze o ověření pracovníkem žalobkyně; s ohledem na následné hodnocení věci a hospodárnost řízení však nebylo zapotřebí provádět dokazování ohledně této skutečnosti a proto soud další dokazování v podobě znaleckého posudku na pravost podpisu žalované zamítl.
10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalované poskytla vyplacením na 3 účty specifikované žalovanou celkem částku 664 000 Kč. Soud nemá pochybnosti o tom, že se tak stalo na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru, byť nebylo znalecky zjištěno, zda žalovaná tuto smlouvu podepsala, neboť žalobkyně jistě neposkytovala tyto peněžní prostředky nenávratně a jiný důvod, než zcela obvyklý důvod poskytování finančních prostředků stavební spořitelnou, není myslitelný. Je také zřejmé, že žalobkyně neměla žádný jiný důvod zasílat své finanční prostředky na účty žalované u jiných subjektů, když není ani zřejmé, jak jinak by se tyto účty žalobkyně dozvěděla, nebýt žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Navíc smlouva o úvěru nemusí být písemná. Tato okolnost však nebyla pro věc podstatná, když bylo zjištěno, že smlouva o poskytnutí úvěru je neplatná pro řádné neposouzení úvěruschopnosti žalované, když žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně sama tvrdila, že se jednalo o formu snadno a rychle, u které není klient povinen dokládat příjmy. To však, s ohledem na nemalou výši poskytnutého úvěru mnohonásobně převyšující udávaný příjem žalované a na skutečnost, že žalovaná měla u téhož subjektu jiný, starší a nesplácený úvěr, soud neakceptoval. Z poskytnuté částky žalovaná vrátila žalobkyni pouze 241 804,43 Kč zúčtováním finančních prostředků z vkladového účtu a ve splátkách zaplatila 42 722 Kč, což bylo tvrzeno žalobkyní, aniž by to strana žalovaná zpochybnila.
11. Smlouva uzavřená mezi účastnicemi je smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku . Zároveň se na tuto smlouvu vztahují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 11. 2016, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Tento zákon upravuje práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, přičemž úvěrová smlouva sjednaná mezi účastnicemi spadá do kategorie spotřebitelského úvěru vymezené v § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nevztahuje se na ni žádná z výjimek uvedených v § 2 tohoto zákona, když se nejednalo o platbu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti.
12. Žalobkyně proto byla při uzavírání smlouvy povinna postupovat v souladu s úpravou provedenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Ten mimo jiné v § 9 odst. 1 věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy ukládá zkoumat úvěruschopnost spotřebitele:„ (1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Zákon o spotřebitelském úvěru tedy žádá, aby věřitel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupoval s odbornou péčí, a v § 22 odst. 5 dokonce stanoví vyvratitelnou právní domněnku, podle níž, není-li prokázán opak, se má za to, že věřitel svou povinnost nesplnil.
13. Pro posouzení úvěruschopnosti je nepochybně podstatné porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. V projednávané věci nelze nevidět, že žalobkyně dostatečně nezjistila příjmy ani výdaje žalované, ani je nezjišťovala s ohledem na poskytnutí úvěru„ snadno a rychle“. Vycházela pouze z údajů, které měla k dispozici pravděpodobně z předchozího úvěrového vztahu, soudu však nepředložila žádný důkaz o pravdivosti a aktuálnosti žalobkyní uváděných údajů, když listin y, které žalobkyně předložila, ani neobsahovaly podpis žalované. Nedostatky v postupu žalobkyně shledává soud i při zjišťování výdajů žalované, když tyto taktéž nebyly nijak ověřeny žalobkyní.
14. S ohledem na výše uvedená zjištění a při zohlednění výše poskytnuté částky 664 000 Kč, výši dohodnuté měsíční splátky 4 780 Kč a faktu, že žalovaná měla u žalobkyně sjednaný starší úvěr, který uhradila právě z nově poskytnutého úvěru, má soud za to, že žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, neboť si neopatřila dostatečné podklady pro to, aby mohla učinit závěr, že žalovaná bude schopna splátky úvěru splácet. Na uzavřenou smlouvu je tedy nutné ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na smlouvu neplatnou a žalobkyně se může na žalované domáhat pouze vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku , dle kterého:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“
15. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 463 711,33 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 4,4 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení. Při zohlednění toho, co bylo poskytnuto (664 000 Kč) a co žalovaná již zaplatila (284 526,43 Kč tj. 42 722 Kč a 241 804,43 Kč) k úhradě zbývá částka 379 473,57 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal. Ohledně zbývající částky jistiny 84 237,76 Kč a příslušenství proto byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení není oprávněna žádat sjednaný smluvní úrok, ale pouze úrok z prodlení, byla žaloba zamítnuta i v části, v níž žalobkyně požadovala tento smluvní úrok. Žalobkyni bylo vedle práva na zaplacení zbylé části jistiny, přiznáno pouze právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Nárok z bezdůvodného obohacení je nárokem, jehož splatnost nastává na výzvu, za tuto výzvu je možné považovat oznámení žalobkyně o odstoupení od smlouvy, v němž žalovanou zároveň vyzvala, aby dlužnou částku uhradila do 30. 6. 2019. K tomuto datu se tedy stal závazek žalované splatným a od 1. 7. 2019 žalobkyni náleží úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala v zákonné výši 10 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), a ohledně tohoto nároku tedy soud žalobě vyhověl, ve zbylé části pak žalobu zamítnul, tak jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku.
16. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. má právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Při porovnání míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud nároky žalobkyně kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (tj. k 4. 2. 2021) k tomuto datu žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 463 711,33 Kč, dále úroku ve výši 32 701,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 74 320,85 Kč (celkem 570 733,35 Kč) a přiznáno jí bylo právo na zaplacení částky 379 473,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60 819,73 Kč (celkem 440 293,30 Kč). Úspěch žalobkyně tedy představuje 77,15 %, úspěch žalované 22,85 % a žalobkyně má tudíž právo na náhradu nákladů řízení odpovídající v procentech výši rozdílu uvedených částek (77, 15-22), tedy právo na náhradu 54,30 % nákladů řízení.
17. Tyto náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 549 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 463 711,33 Kč sestávající z částky 10 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 090 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 11. 2019, z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 10. 2020, z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 11. 2020, z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 12. 2020, z částky 10 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 12. 2020 a z částky 10 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 2. 2021 včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 913,18 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 10. 2020 náhrada 1 307,54 Kč za 146 ujetých km v částce 907,54 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 12. 2020 náhrada 1 307,54 Kč za 146 ujetých km v částce 907,54 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 2. 2021 náhrada 1 298,10 Kč za 146 ujetých km v částce 898,10 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 82 663,18 Kč ve výši 17 359,27 Kč. Z celkové částky 118 571,45 Kč má žalobkyně právo na poměrnou část 54,30 %, tj. 64 384,30 Kč (výrok V.).
18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
19. V řízení byl žalované ustanoven opatrovník z důvodu jejího neznámého pobytu. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu. Podle § 148 o. s. ř. o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto soud rozhodl o povinnosti obou účastníků zaplatit náklady státu, které budou stanoveny samostatným usnesením soudu o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, a to dle jejich neúspěchu ve věci, tj. žalobkyně je povinna zaplatit 22,85 % těchto nákladů a žalovaná 77,15 % (výrok III., IV rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnosti stanovené tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/01 Sb.