Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 CO 66/2021-166

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, PSČ obec a číslo,

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení,

sídlem adresa,

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa,

zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení,

sídlem adresa,

o zaplacení 463 711,33 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 2. 2021, č. j. -129,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném I. a V. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném III. výroku mění tak, že žalobci se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení vzniklé vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, neukládá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném IV. výroku mění tak, že žalované se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení vzniklé vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, neukládá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 490,40 Kč, která bude určena v písemném vyhotovení rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek za odvolání ve výši 18 974 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném I. a V. výroku potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném III. výroku mění tak, že žalobci se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení vzniklé vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, neukládá. III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném IV. výroku mění tak, že žalované se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení vzniklé vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, neukládá. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 490,40 Kč, která bude určena v písemném vyhotovení rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek za odvolání ve výši 18 974 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 379 473,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení (I. výrok) a zamítl žalobu o zaplacení částky 84 237,76 Kč, úroku ve výši 4,4 % ročně z částky 463 711,33 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 237,76 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení (II. výrok). Žalobci uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně 22,85 % nákladů řízení vzniklých vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka (III. výrok), žalované pak uložil uhradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně zbývajících 77,15 % takových nákladů řízení (IV. výrok). Žalované současně uložil uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 64 384,30 Kč (V. výrok). Po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 16. 8. 2016 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované meziúvěr ve výši 664 000 Kč. Měl za prokázané, že žalobce vyplatil žalované v souladu s příslušnou žádostí o čerpání úvěru dne 20. 10. 2016 částku 214 713,33 Kč na účet žalované vedený u žalobce související se starší úvěrovou smlouvou, dne 21. 10. 2016 částku 206 136,78 Kč na účet vedený u právnická osoba a dne 21. 10. 2016 částku 243 149,89 Kč na účet právnická osoba Úvěrovou smlouvu však posoudil jako neplatnou pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. To vše za situace, kdy žalobce nezjistil dostatečným způsobem příjmy ani výdaje žalované. V důsledku právě uvedeného posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení . V návaznosti na zjištění, že žalovaná vrátila žalobci celkem částku 284 526,43 Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 379 473,57 Kč (664 000 Kč – 284 526,43 Kč) spolu s úrokem z prodlení odvíjejícím se od výzvy ze dne 11. 6. 2019. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. S ohledem na své závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy soud prvního stupně neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k ověření pravosti jejího podpisu na úvěrové smlouvě z důvodu hospodárnosti. O náhradě nákladů vzniklých vyplacením odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka rozhodl s odkazem na ustanovení , přičemž každému z účastníků uložil uhradit citované náklady v poměru jejich procesního úspěchu a neúspěchu. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení V návaznosti na zjištěný poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení soud prvního stupně přiznal žalobci právo na náhradu 54,30 % vzniklých nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 549 Kč, odměny za zastoupení advokátem za sedm úkonů právní služby po 10 180 Kč, odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby ve výši 5 090 Kč, osmi náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas 1 200 Kč, cestovného 2 713,18 Kč a náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 17 359,27 Kč.

2. Proti I., III., IV. a V. výroku podala žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka dne 1. 3. 2021 blanketní odvolání, které doplnila podáním ze dne 19. 3. 2021. Vytkla soudu prvního stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalovanou navržené důkazy, ve vztahu k pravosti jejího podpisu na úvěrové smlouvě. V tomto směru namítla nepřezkoumatelnost rozsudku. Dále soudu vytkla, že se nezabýval otázkou její pasivní legitimace, kdy bylo na žalobci, aby prokázal, že předmětné finanční prostředky zaslal do její sféry. Zdůraznila, že za tímto účelem navrhovala, aby soud prvního stupně provedl zjištění, zda bankovní účty, na které byly předmětné finanční prostředky zaslány, jsou bankovní účty s dispozicí žalované, či jiné osoby. V předmětné věci došlo pouze ke zjištění, že předmětné finanční prostředky byly zaslány na předmětné bankovní účty, přičemž pouze ohledně částky 214 713,33 Kč je prokazatelné, že se finanční prostředky dostaly do sféry žalované, neboť se jednalo o její účet vedený u žalobce. Setrvala dále na svém návrhu na provedení dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k ověření pravosti jejího podpisu na úvěrové smlouvě, to vše za situace kdy ověření podpisu ze strany zaměstnance žalobce nelze považovat za dostatečně relevantní důkaz pravosti jejího podpisu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce se v replice k odvolání ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odvolání žalované označil za účelové, neboť se všemi námitkami žalované se již vypořádal soud prvního stupně. Rekapituloval veškeré skutečnosti vztahující se k podpisu žalované na žádosti o poskytnutí meziúvěru a na úvěrové smlouvě, jakož i ke způsobu ověření totožnosti žalované prostřednictvím občanského průkazu. Poukázal na logicky navazující kroky žalované spočívající v žádosti o čerpání úvěru při opětovném ověření totožnosti žalované. Znovu zrekapituloval jednotlivá dílčí čerpání úvěru, kterými byla v úplnosti čerpána úvěrovou smlouvou předpokládaná částka 664 000 Kč. Požadavek na provedení důkazu znaleckým posudkem označil za irelevantní a nehospodárný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2019 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 463 711,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4,4 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 18. 8. 2016 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo do výše 664 000 Kč. Žalovaná úvěr v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná nesplácela řádně úroky z meziúvěru a nečinila pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření. Žalobce proto od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 11. 6. 2019. Pohledávka se stala splatná 30. 6. 2019. Usnesením ze dne 17. 6. 2020, č. j. -47, soud ustanovil žalované z důvodu jejího neznámého pobytu opatrovníka příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa. Jeho prostřednictvím žalovaná nárok neuznala. Namítla platnost úvěrové smlouvy dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Poukazovala na nepřiměřenou výši požadovaného smluvního úroku a zpochybnila pravost svého podpisu na úvěrové smlouvě. Zpochybnila dále čerpání úvěru v rozsahu tvrzeném žalobcem. Soud prvního stupně po provedení dokazování listinnými důkazy na třetím jednání dne 4. 2. 2021 vyhlásil rozsudek. Následným usnesením ze dne 7. 4. 2021 soud prvního stupně rozhodl o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkovi žalované ve výši 51 304 Kč.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem ( ), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné ( , ), a že bylo podáno včas ( ), v souladu s ustanovením a , přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání ( ) dospěl k závěru, že odvolání žalované do věci samé důvodné není.

6. Odvolací soud vyšel z pravomocného II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 84 237,76 Kč, úroku ve výši 4,4 % ročně z částky 463 711,33 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 84 237,76 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení.

7. S ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy (srpen 2016) soud prvního stupně správně posuzoval daný vztah podle , , za současného použití , o spotřebitelském úvěru.

8. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce (poskytovatel úvěru) nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované (spotřebitele). Pro stručnost odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Žalobce tento závěr soudu prvního stupně ani nesporoval (odvolání nepodal).

9. Zcela správný je i závěr soudu prvního stupně, že plnění z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

10. Odvolací soud v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením zopakoval dokazování výpisem z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, zprávou právnická osoba ze dne 5. 1. 2021 a zprávou právnická osoba ze dne 6. 1. 2021.

11. Z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 bylo prokázáno, že na tento účet byla dne 20. 10. 2016 připsána částka 214 713,33 Kč. Majitelem účtu byla žalovaná.

12. právnická osoba ze dne 5. 1. 2021 má odvolací soud prokázáno, že dne 21. 10. 2016 byla na účet č. bankovní účet připsaná částka 243 149,89 Kč. Majitelem účtu byla žalovaná.

13. právnická osoba ze dne 6. 1. 2021 má pak odvolací soud prokázáno, že dne 21. 10. 2016 byla na účet číslo připsána částka 206 136,78 Kč. Majitelem účtu byla žalovaná.

14. Odvolací soud má na podkladě zopakované části dokazování za správný skutkový závěr soudu prvního stupně o poskytnutí celé úvěrovou smlouvou předpokládané částky 664 000 Kč žalované. Provedeným dokazování byly rozptýleny veškeré pochybnosti žalované o poskytnutí předmětné částky do její dispozice.

15. Za situace, kdy žalovaná na podkladě neplatné úvěrové smlouvy objektivně převzala od žalované celou úvěrovou částku, lze přitakat závěru soudu prvního stupně o nadbytečnosti zkoumání pravosti podpisu žalované na úvěrové smlouvě. I za situace, že by hypoteticky znalec z oboru písmoznalectví uzavřel, že podpis žalované pod úvěrovou smlouvou není jejím pravým podpisem, právní posouzení sporu by bylo v konečném důsledku identické.

16. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud odvoláním napadený I. výrok soudu prvního stupně dle ustanovení jako věcně správný potvrdil, stejně jako V. nákladový výrok, kterým bylo rozhodnuto o správné výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku).

17. Podle byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

18. Dle zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

19. V rozsudku ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ R 109/2010“), Nejvyšší soud vysvětlil, že osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v ustanovení účastník řízení i tehdy, byl-li v řízení zastupován advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu ustanovení Požadavek ustanovení o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší soud přihlásil např. též v rozsudku ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 32/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a aplikoval jej (pro rozhodování o nákladech dovolacího řízení) např. též v usnesení ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. .

20. V literatuře není pochyb o tom, že stejný postup se uplatní nejen tehdy, půjde-li o zastoupení advokátem podle , nýbrž i tehdy, zastupoval-li ve sporném řízení účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení opatrovník pro řízení ustanovený soudem z řad advokátů (v obou případech jde o zastoupení na základě rozhodnutí soudu); srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009 (dále jen„ Komentář“), str. 1003. Z ustanovení tedy plyne, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle , nebo opatrovníkem účastníka podle , má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srov. opět Komentář, str. 1003). V takovém případě soud rozhodující o nákladech řízení nevydává samostatné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, nýbrž (v souladu s  a závěry R 109/2010) v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi spornými stranami zaváže protistranu zaplatit tu část náhrady nákladů řízení zastoupeného účastníka, kterou tvoří náhrada hotových výdajů a odměny za zastupování ustanoveného advokáta, státu (České republice) srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla v řízení převážně úspěšná a žalobci byly přiznány náklady řízení, nenastaly podmínky pro uložení povinnosti nahradit náklady, vzniklé vyplacením odměny a hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, žádnému z účastníků. Podle ustanovení proto odvoláním napadený III. a IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobci ani žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení vzniklé vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, neukládá (II. a III. výrok tohoto rozsudku).

22. Takový závěr je třeba přijmout s ohledem na výsledek řízení i ve vztahu k odvolacímu řízení, přičemž odvolací soud nerozhodoval o této náhradě negativními výroky a zmiňuje tuto skutečnost postačujícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení ve spojení s ustanovením Žalovaná nebyla se svým odvoláním (ve věci samé) úspěšná. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z:

i) odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 9 820 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 379 473,57 Kč; sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu 22. 6. 2022) dle , a k) ,

ii) náhrady hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) a ii) dle ,

iii) náhrady DPH v sazbě 21% ve výši 4 250,40 Kč ( a 3 );

celkem tedy 24 490,40 Kč (IV. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení

24. Odvolací soud dále podle ustanovení ve spojení s  o soudních poplatcích uložil žalované uhradit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek za odvolání ve výši 18 974 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné ( ).