Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 CO 98/2021-57

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa,

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,

sídlem adresa,

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa,

o 46 538,51 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2021, č. j. -31,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 573 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 573 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 20 426,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 3. 2020 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 26 112 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 913,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 883,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 643,01 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 026,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 940,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 724,91 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (II. výrok) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Soud z provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřel s žalovanou dne 22. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě, které jí byla poskytnuta půjčka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit prostřednictvím 60 týdenních splátek celkem částku ve výši 37 333 Kč, skládající se z jistiny 20 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 8 816 Kč, úroku 3 577 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč. Dne 20. 9. 2017 pak byla mezi stejnými subjekty uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit prostřednictvím 45 týdenních splátek celkem částku 20 779 Kč, skládající se z jistiny 12 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 778 Kč, úroku 1 597 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč. Z tabulek umoření soud prvního stupně zjistil, že žalovaná na smlouvu číslo uhradila pouze 7 498 Kč a na smlouvu číslo pak pouze 1 500 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dluhu. Stanovená lhůta k úhradě uplynula dne 2. 3. 2020. V návaznosti na skutečnost, že žalobce neoznačil žádné důkazy ke svému tvrzení o splnění povinnosti podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnuté půjčky. Předmětné smlouvy o zápůjčce z toho důvodu hodnotil ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné. Nárok žalobce proto posoudil s odkazem na ustanovení o. z. jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení vyšel ze skutkových tvrzení žalobce o sjednaném dluhu v celkové výši 58 112 Kč, od kterého odečetl žalobní požadavek na úhradu částky 43 538,51 Kč, a bez ohledu na učiněná skutková zjištění dovodil a označil za nesporné, že žalovaná na úvěr uhradila částku 11 573,49 Kč. Žalobě proto vyhověl pouze co do jistiny 20 426,51 Kč (32 000 Kč – ) spolu se zákonným úrokem z prodlení odvíjejícím se od data doručení výzvy k plnění. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle Úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud prvního stupně rozhodl tak, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.

2. Proti části druhého výroku rozsudku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení jistiny 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Vytkl soudu prvního stupně nesprávnost jeho skutkového závěru o údajné úhradě jistiny ve výši 11 573,49 Kč, ze kterého soud prvního stupně následně dovodil, že žalované zbývá na dluh zaplatit pouze částku 20 426,51 Kč. S uvedeným závěrem žalobce zásadně nesouhlasí. Skutkové zjištění soudu prvního stupně neplyne ani z tvrzení žalobce ani z jím předložených důkazů. Je přesvědčen, že tvrdil-li v žalobě, kolik bylo na úvěr uhrazeno a svá skutková tvrzení doložil dokladem, není soud oprávněn vedle tohoto dokladu sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního. V žalobním nároku totiž žalobce může část pohledávky prominout, případně je jeho právem žalovat částku nižší, než která mu byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měl nárok. Žalobce má za to, že mu náleží jistina celkem ve výši 23 002 Kč (ze smlouvy číslo: 12 000 Kč – 1 500 Kč, ze smlouvy číslo: 20 000 Kč – 7 498 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 002 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou ( ), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné ( , ) a bylo podáno včas ( ), v souladu s ustanovením a přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání ( ) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 18 426,04 Kč (dlužná jistina 11 290,05 Kč a poplatku 7 135,99 Kč) kapitalizovaného úroku z prodlení 1 913,63 Kč, kapitalizovaného úroku 4 883,89 Kč, úroku z prodlení ve výši ve výši 8,05 % z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že dne 20. 9. 2017 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě jí byla poskytnuta půjčka 12 000 Kč s úrokovou sazbou 29 %, kterou se zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 462 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze celkem 1 500 Kč. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 28 112,47 Kč (dlužná jistina 16 504,38 Kč a poplatek 11 608,09 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení 3 026,26 Kč, kapitalizovaného úroku 6 940,09 Kč, úroku z prodlení ve výši ve výši 8,05 % z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Uvedl, že žalované byla na základě další smlouvy o půjčce ze dne 22. 6. 2017, číslo poskytnuta půjčka 20 000 Kč, kterou se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Na dluh však uhradila pouze 7 498 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil po provedení dokazování u jednání konaného dne 17. 5. 2021.

6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla otázka, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení.

7. Odvolací soud vychází se závěru soudu prvního stupně o neplatnosti předmětných smluv o zápůjčce a dodává, že jde o absolutní neplatnost podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu. Odvolatel tento závěr v odvolání ani nezpochybňoval.

8. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Soud prvního stupně také správně dovodil, že plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacená povinna ochuzenému vydat, přičemž bezdůvodné obohacení představuje rozdíl mezi tím, co bylo žalované vyplaceno a co žalovaná vrátila.

9. Odvolací soud v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením zopakoval dokazování tabulkou umoření ke smlouvě číslo tabulkou k umoření ke smlouvě číslo.

10. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo předložené žalobcem má odvolací soud za prokázané tvrzení žalobce, že žalovaná na příslušnou půjčku uhradila celkem 7 498 Kč.

11. Z tabulky k umoření ke smlouvě číslo má pak soud prokázané tvrzení žalobce, že žalovaná na příslušnou půjčku uhradila celkem 1 500 Kč.

12. Odvolací soud dává za pravdu odvolateli, že závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná uhradila žalobci (či jeho právnímu předchůdci) částku 11 573,49 Kč, nemá oporu v provedeném dokazování, resp. je s ním dokonce v rozporu a nevyplývá ani z tvrzení žalobce, který uváděl a listinami dokládal úhradu pouze ve výši 8 998 Kč.

13. Soudem prvního stupně konstruovanou výši uhrazené částky pak nebylo možné označit za nespornou, neboť ani jeden z účastníků ji za nespornou neoznačil ani úhradu takové částky netvrdil.

14. Konstrukce této částky není ani logická z toho pohledu, že výše úhrady žalované je soudem dovozována de facto ze smluvního závazku žalované, to vše při současném závěru o absolutní neplatnosti obou předmětných smluv.

15. Žalobce poskytl žalované půjčky v celkové výši 32 000 Kč a z provedeného dokazování pak plyne, že žalovaná na obě půjčky uhradila celkem pouze částku 8 998 Kč. Žalobce tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 23 002 Kč. Žalobci však byla soudem prvního stupně přiznána pouze částka 20 426,51 Kč. Nárok žalobce uplatněný v odvolacím řízení ve výši 2 575,49 Kč je proto zcela důvodný, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení od 3. 3. 2020 do zaplacení. Ve vztahu k počátku prodlení odvolací soud odkazuje na odpovídající odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z.).

16. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené proto odvolací soud změnil dle ustanovení část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s  Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 17. 5. 2021 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ). V řízení před soudem prvního stupně zůstala úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované podle obsahu spisu žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení ve spojení s  Žalobce byl se svým odvoláním zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v :

i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč,

ii) odměně za zastoupení advokátem jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 2 575,49 Kč; sepis odvolání) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu,

iii) náhradě hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ad ii) dle § 13 advokátního tarifu,

iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 273 Kč ( a 3 );

celkem tedy 2 573 Kč Odvolací soud neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení (III. výrok tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání přípustné ( ).