Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 20/2022-69

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 20 480,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 6 827 Kč,

b) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 827 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení,

c) částku 5 907 Kč,

d) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 907 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 118,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 918,60 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 35,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 31,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 23,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 20,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 17,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 5,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 2,94 Kč, částky 1 460,40 Kč, částky 2 395,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 395,49 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a částky 1 772,41 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 582 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta, sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 6 827 Kč, b) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 827 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, c) částku 5 907 Kč, d) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 907 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 118,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 918,60 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 35,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 31,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 23,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 20,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 17,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 5,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 2,94 Kč, částky 1 460,40 Kč, částky 2 395,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 395,49 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení a částky 1 772,41 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 582 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném

a) zaplacení částky 8 945,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení (vždy počítaných ze splátek ve výši 420 Kč, a to od 16. dne měsíců květen 2020 až únor 2021 do 18. 3. 2021). V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. SU 4002824250 ze dne 6. 3. 2020, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným - ostatní černé elektroniky. Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem, právnická osoba anonymizováno (dále též„ prodejce“). Úvěr poskytnutý žalovanému byl určen výhradně na nákup předmětu financování. Žalobkyně dne 13. 3. 2020 poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši 7 247 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 420 Kč splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce - první splátka byla splatná dne 15. 4. 2020. Úrok z úvěru činil 32,96 % ročně při stanovené RPSN ve výši 38,43 %. Žalovaný neuhradil splátku č. 2 splatnou dne 15. 5. 2020, pročež porušil svou povinnost řádně a včas splácet. Dlužná částka vyplývající z této smlouvy činí 9 028,60 Kč a sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním smlouvy ve výši 4 200 Kč (10 splátek po 420 Kč měsíčně), zesplatněné jistiny 4 546 Kč, účelně vynaložených nákladů na oznámení o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 83 Kč (ohledně tohoto jediného zjevně žaloba podána nebyla, pozn. soudu);

b) smluvní pokuty ve výši 1 460,40 Kč ze smlouvy č. SU 4002824250 Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z dlužné částky 8 745,60 Kč od 19. 3. 2021 do dne podání žaloby, tj. do 6. 12. 2021, částku 2 300,09 Kč. Žalobkyně v rámci proklientského přístupu požaduje pouze 1 460,40 Kč;

c) zaplacení částky 8 302,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. SU 4002674848 ze dne 3. 12. 2019, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným - televizoru. Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem. Úvěr poskytnutý žalovanému byl určen výhradně na nákup předmětu financování. Žalobkyně dne 16. 12. 2019 poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši 7 799 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 473 Kč splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce - první splátka byla splatná dne 15. 1. 2020. Úrok z úvěru činil 37,59 % ročně při stanovené RPSN ve výši 44,79 %. Žalovaný neuhradil splátku č. 5 splatnou dne 15. 5. 2020, pročež porušil svou povinnost řádně a včas splácet. Dlužná částka vyplývající z této smlouvy činí 8 302,49 Kč a sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním smlouvy ve výši 3 311 Kč (7 splátek po 420 Kč měsíčně) a zesplatněné jistiny 4 991,49 Kč;

d) smluvní pokuty ve výši 1 772,41 Kč ze smlouvy č. SU 4002674848 Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z dlužné částky 8 302,49 Kč od 22. 12. 2020 do dne podání žaloby, tj. do 6. 12. 2021, částku 2 905,87 Kč. Žalobkyně v rámci proklientského přístupu požaduje pouze 1 772,41 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z y označené jako smlouva o úvěru č. SU 4002824250 ze dne 6. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím prodejce úvěr 7 247 Kč určený na nákup ostatní černé elektroniky. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 24 měsíčními splátkami po 420 Kč vždy 15. dne kalendářního měsíce od 15. 4. 2020 do 15. 3. 2022. Celková částka splatná žalovaným činí 10 080 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,96 %, RPSN činila 38,43 % O žalovaném je uveden název zaměstnavatele, pracovní pozice, celkový čistý měsíční příjem 16 450 Kč, měsíční příjem domácnosti 31 450 Kč, splátky ostatních úvěrů 473 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a počet vyživovaných osob - 1.

4. Z výpisu z účtu se podává, že žalobkyně zaplatila dne 13. 3. 2020 na účet prodejce pod variabilním symbolem č. 4002824250 částku 7 247 Kč.

5. Z přehledu plateb pro smlouvu č. SU 4002824250 soud zjistil, že žalovaný dne 26. 3. 2020 uhradil žalobkyni částku 420 Kč, jinak na danou smlouvu neuhradil ničeho.

6. Z y označené jako smlouva o úvěru č. SU 4002674848 ze dne 3. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím prodejce úvěr 7 799 Kč určený na nákup televizoru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 24 měsíčními splátkami po 473 Kč vždy 15. dne kalendářního měsíce od 15. 1. 2020 do 15. 12. 2021. Celková částka splatná žalovaným činí 11 352 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 37,59 %, RPSN činila 44,79 % O žalovaném je uveden název zaměstnavatele, pracovní pozice, celkový čistý měsíční příjem 18 000 Kč, měsíční příjem domácnosti 33 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a počet vyživovaných osob - 1.

7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaplatila dne 16. 12. 2019 na účet prodejce pod variabilním symbolem č. 4002674848 částku 7 799 Kč.

8. Z přehledu plateb pro smlouvu č. SU 4002824250 plyne, že žalovaný ve dnech 23. 1. 2020, 20. 2. 2020 26. 3. 2020 a 22. 4. 2020 uhradil žalobkyni 4 x 473 Kč, celkem 1 892 Kč, jinak na danou smlouvu neuhradil ničeho.

9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v obou případech projevena vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelské úvěry ve smyslu , o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 byla věta druhá § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru změněna tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Obě předmětné smlouvy sice byly uzavřeny před 29. 5. 2022 a žalovaný neplatnost smluv nenamítl, nicméně soud k ní (navzdory znění zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédl z úřední povinnosti.

14. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

15. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

16. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

17. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.).

19. V úvěrových smlouvách je sice uvedeno, že měsíční příjem žalovaného činí 16 450 Kč, resp. 18 000 Kč, příjem domácnosti činí 31 450 Kč, resp. 33 000 Kč, a výdaje na bydlení dosahují pouze 3 000 Kč, nicméně žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádné y, z nichž by se podávalo, že tyto údaje odpovídají skutečnosti.

20. K tomu soud konstatuje, že žalobkyně svoje tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného nikterak neprokázala, a proto jej soud bez dalšího nemůže považovat za pravdivé. Není prokázáno, zda žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy ověřovala majetkové poměry žalovaného a správnost uvedených údajů o příjmech a výdajích žalovaného a jeho domácnosti z jím předložených dokladů. Lustrace v dostupných systémech je dle závěru soudu ze shora uvedených důvodů nedostatečná. Bylo nezbytné ověřovat úvěruschopnost žalovaného i z žalovaným předložených dokumentů, např. z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, výpisů z účtu apod. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokázala, že by takové ověřování úvěruschopnosti v daném případě učinila.

21. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ). Částky 7 247 Kč a 7 799 Kč, které žalobkyně zaplatila žalovanému na účet prodejce (za účelem financování žalovaným nakoupené elektroniky), proto představují bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.).

22. Z dokumentů předložených žalobkyní plyne, že žalovaný již vrátil žalobkyni 420 Kč, resp. 1 892 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 827 Kč a 5 907 Kč. K tomu je třeba přiznat žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z těchto částek ( , ), a to od data 19. 3. 2021, resp. 22. 12. 2020, tj. ode dnů následujících po splatnosti výzev k úhradě (oznámení o zesplatnění pohledávek), jež žalobkyně žalovanému prokazatelně zaslala. Jelikož se jednalo o bezdůvodné obohacení, žalobkyně nemá právo na sjednané úroky ani na nárokované smluvní pokuty. Ve zbývajících částech proto žalobu zamítl.

23. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ). Žalobkyně ani přes výzvu soudu netvrdila ani neprokázala, kdy poprvé žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Proto soud vycházel v případě smlouvy o úvěru č. SU číslo z výzvy včetně doručenky přiložené k žalobě a dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení bylo splatné až ke dni 18. 3. 2021 uvedenému ve výzvě ze dne 26. 2. 2021. Z tohoto důvodu žalobkyni nepřiznal požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení za období do 18. 3. 2021.

24. Žalobkyně měla v řízení ke dni vydání rozsudku procesní úspěch (úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. ; soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ) co do 62,8 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 37,2 %. Žalobkyni náleží dle , , (dále též „ “), právo na náhradu 25,6 % nákladů řízení (62,8 % minus 37,2 %). Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 820 Kč a náklady zastoupení advokátem podle , advokátního tarifu, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 300 Kč ( ), 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč ( ) a částka 252 Kč odpovídající 21% DPH dle Lze podotknout, že byť žalobkyně žalobu nepodala jakožto návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, nepochybně tak učinila n ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. , , nebo ), pročež došlo k naplnění podmínek advokátního tarifu. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů (po zaokrouhlení) 582 Kč (25,6 % z částky 2 272 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně ( ).

25. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce 3 dnů ( ). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.