Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 CO 119/2022-67

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky

mBank S. A., IČO,

sídlem adresa,

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení,

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa,

o zaplacení 252 745,67 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 6. 2022, č. j. -51,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 837,40 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 837,40 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci částku 232 350,86 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 500 Kč (I. výrok), řízení zastavil co do částky 10 199 Kč (II. výrok) a žalobu zamítl co do částky 10 195,81 Kč, 6,9% úroků z částky 272 844,33 Kč od 22. 1. 2020 do 25. 2. 2020, z částky 267 841,67 Kč od 26. 2. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 252 745,67 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení a co do 10% úroků z prodlení z částky 273 044,33 Kč od 22. 1. 2020 do 25. 2. 2020, z částky 267 841,67 Kč od 26. 2. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 252 745,67 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení (III. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 625 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (IV. výrok). Dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru č. anonymizováno uzavřené mezi účastníky 14. 7. 2019 a jako důvodný posoudil pouze nárok žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 10 199 Kč, kterou žalovaný uhradil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s  Uzavřel, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 66 %, žalovaný v rozsahu 34 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 32 % nákladů řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného poplatku ve výši 10 110 Kč, odměny za dva úkony právní služby po 9 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) dle vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen „ “), odměny (v rozsahu jedné poloviny) za jeden úkon právní služby (jednoduchá předžalobní výzva k plnění) dle advokátního tarifu, náhrady za tři režijní paušály po 300 Kč dle advokátního tarifu a náhrady za DPH (21 %). Vzhledem k tomu, že soud vyhověl žádosti žalovaného o povolení plnění ve splátkách ve vztahu ke splácení jistiny, stanovil delší lhůtu k plnění i ve vztahu k náhradě žalobci přiznaných nákladů řízení.

2. Proti IV. výroku rozsudku podal odvolání žalobce s tím, aby byl odvolacím soudem změněn a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 33 140,10 Kč. Uvedl, že se neztotožňuje se způsobem výpočtu výše náhrady nákladů řízení ( ). Je přesvědčen, že jeho úspěch ve skutečnosti činil 92 % a mělo mu tak být přiznáno právo na 84 % nákladů řízení, což při tarifní hodnotě věci 252 745,67 Kč a úkonech právní služby dle zjištění soudu odpovídá právě částce 33 140,10 Kč. Soud prvního stupně při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci vycházel ze součtu žalované jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku. Podle názoru žalobce je takový postup zásadně chybný, neboť otevírá cestu ke zcela nové soudní praxi, kterou by okamžitě využili ve svůj prospěch žalobci, kteří by si mohli navýšit požadované náklady řízení a tyto počítat nejen z jistiny, ale právě i z příslušenství. To však odporuje výslovnému znění vyhl. č. , . Z tohoto ustanovení vyplývá, že příslušenství pohledávky v případě, že netvoří samostatný předmět řízení, nemůže mít vliv na stanovení sazby odměny advokáta. Postup soudu prvního stupně je nesprávný i s ohledem na zákona o soudních poplatcích, z něhož vyplývá, že příslušenství pohledávky, pokud netvoří samostatný předmět řízení, nemá vliv na výši soudního poplatku. Je tedy možné uzavřít, že není-li zákonem o soudních poplatcích ani k výši příslušenství přihlíženo, neměl by být podle příslušenství ani poměřován úspěch účastníků ve věci dle Nadto k výši úrokového příslušenství by soud neměl přihlížet ani z důvodu jeho neurčitosti. Z pohledu hmotného práva není důvod pro kapitalizaci úroků ke dni vydání napadeného rozsudku, neboť takovýto postup má za následek ovlivňování výše tarifní hodnoty věci soudem prvního stupně tím, kdy ve věci samé rozhodne. V praxi jsou zcela běžné případy, kdy průtahy v řízení způsobí značný nárůst úrokového příslušenství žalované jistiny a šlo by proti smyslu ustanovení o náhradě nákladů řízení, aby takové průtahy v řízení byly přičítány k tíži kterékoliv ze stran sporu. Žalobce považuje úvahu soudu prvního stupně za vedoucí k absurdním závěrům, kdy i samotná délka trvání soudního řízení v nemalé míře rozhoduje o úspěchu či neúspěchu ve věci. Žalobce je tak krácen na svém právu na náhradu nákladů řízení nikoliv vlastním zaviněním, ale pouhým během času.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem ( ), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné ( , ) a že bylo podáno včas ( ), v souladu s  a přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu bez nařízení jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není ve své podstatě důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném 17. 8. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 252 745,67 Kč s příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení) z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. anonymizováno uzavřené 14. 7. 2019, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 277 200 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným, který nahradil řádně a včas sjednané splátky, žalobce od smlouvy ke dni 21. 1. 2020 odstoupil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dlužná částka má představovat půjčku, kterou si jako dlužník půjčil a žalobci nevrátil. Jeho poměry mu však nyní nedovolují celou částku ihned uhradit z důvodu ztráty práce v období koronavirové pandemie. Protože nyní je už znovu zaměstnán, požádal o povolení plnění ve splátkách po 5 500 Kč a 1 000 Kč (na náklady řízení). Dále uvedl (a doložil), že na svůj dluh žalobci uhradil další tři platby. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného potvrdil, že žalovaný uhradil dne 15. 6. 2021 částku 5 499 Kč, dne 22. 8. 2021 částku 3 000 Kč a dne 28. 9. 2021 částku 1 700 Kč a v tomto rozsahu (10 199 Kč) vzal žalobu zpět. Soud ve věci postupoval podle a rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

6. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

7. Podle , jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , konstatoval, že„ odvíjí-li se posouzení náhrady nákladů řízení podle od úspěchu ve věci a rozumí-li se věcí předmět řízení (sporu), potom je jedině důsledné, vezme-li se v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tj. též stran příslušenství pohledávky“. Současně Ústavní soud uzavřel, že proti tomu nelze argumentovat , o soudních poplatcích, ani vyhl. č. , neboť„ v obou případech se jedná o specifickou úpravu, týkající se pouze výše soudního poplatku a paušálně stanovené výše odměny za zastupování, jíž nelze povyšovat na úroveň pravidla modifikujícího posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci (u citované vyhlášky je to obtížně představitelné už jenom z důvodu její nižší právní síly)“. Dále Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že„ neobstojí ani argument neurčitosti či neurčitelnosti výše úroků z prodlení tam, kde jsou požadovány od určitého data až do zaplacení; při absenci jiného výslovného pravidla soud vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí ( )“.

9. Od uvedených závěrů se Ústavní soud neodklonil ani v rozhodnutí ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. , a vycházel z nich rovněž Nejvyšší soud (např. rozhodnutí ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. ).

10. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci zohlednil i žalobou uplatněný nárok na příslušenství. Odvolací soud poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení před soudem prvního stupně přepočítal a dospěl k závěru, že žalobce byl úspěšný co do částky 232 350,86 Kč a částky 4 700 Kč (k zastavení řízení v tomto rozsahu došlo z důvodu platby žalovaného po podání žaloby) a jeho úspěch tak činí 66,6 %. Neúspěšný byl v rozsahu 33,4 %, tj. co do částky 10 195,81 Kč a částky 5 499 Kč (žalovaným uhrazena již před podáním žaloby a žalobce tak zavinil zastavení řízení v tomto rozsahu), úroků kapitalizovaných ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně částkou 42 050,60 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně částkou 60 944,82 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu 33,2 % účelně vynaložených nákladů řízení ( a ).

11. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z:

-) soudního poplatku ve výši 10 110 Kč,

-) odměny za dva úkony právní služby po 9 340 Kč (tarifní hodnota 252 745,67 Kč), a to za převzetí věci a podání žaloby, dle ve spojení s  a d) vyhl. č. , (dále jen„ advokátní tarif“),

-) odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 4 670 Kč (tarifní hodnota 252 745,67 Kč), a to za jednoduchou předžalobní výzvu k plnění, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu,

-) odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 540 Kč (tarifní hodnota 10 199 Kč), a to za částečné zpětvzetí žaloby, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,

-) náhrady za čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,

-) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 5 478,90 Kč ( a 3 ).

Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 41 678,90 Kč, z nichž bylo přiznáno 33,2 %, tj. 13 837,40 Kč.

12. Odvolací soud proto podle změnil IV. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 837,40 Kč, a to ve lhůtě šesti měsíců od právní moci tohoto usnesení.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle ve spojení s  Žalobce měl v odvolacím řízení úspěch pouze v nepatrné části, a proto by byl povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v průběhu odvolacího řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

14. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně úspěšnějším žalobce a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal důvody pro aplikaci

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné ( ).