Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 113/2022-66

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 16 950,97 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 450,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 450,13 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 4 694,47 Kč.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 450,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 450,13 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 4 694,47 Kč.</b>

Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 16 950,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru anonymizována dvě slova č. anonymizováno dne datum. Žalovaný byl zároveň seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů v anonymizováno, Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob (dále jen "VOP") a Sazebníkem bankovních poplatků v anonymizováno, přičemž se je zavázal dodržet dle odst. 8.2. Smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Dle Smlouvy výše jistiny úvěru činila 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dle Smlouvy tento úvěr splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 921,98 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Dle odst. 5.1. Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 7,90 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dle Smlouvy a Podmínek se žalovaný dále zavázal zaplatit žalobci též poplatky účtované dle Smlouvy a stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Protože žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, žalobkyně od smlouvy odstoupila a prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaná však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila.

K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle , řádně neomluvila se a nepožádala o odročení jednání. K žalobě se nevyjádřila.

Žalobkyně po poučení doplnila, že náležitě prověřovala schopnost splácet úvěr žalovanou, když vycházela z údajů žalovanou sdělených, a dále že žalovaná zaplatila celkem 4 549,87 Kč.

Soud provedl následující důkazy, a poštovní podací arch, transakční historii od datum do datum, historii úvěru, žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, smlouvu o vedení účtu u anonymizováno, smlouvu o hotovostním úvěru, potvrzení o zřízení účtu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, poslední výzvu k úhradě/odstoupení od smlouvy, dodejku, předžalobní upomínku, obchodní podmínky a sazebník žalobkyně.

Podle (, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý úvěr 20 000 Kč, když žalovaná již jiný úvěr splácela.

Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení ani přes poučení dle a 3 před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, ale že se spokojil s údaji sdělenými žalovanou, zejména pokud jde o příjem žalované i domácnosti, počet osob, náklady na bydlení, další závazky apod.

Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení odst. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.

S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně částku ve výši 20 000 Kč žalované poskytla bez právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně a z transakční historie, žalovaná uhradil žalobkyni částku 4 549,87. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 15 450,13 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle a od fikce doručení předžalobní upomínky.

Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne datum za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (st. 1 ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních až 151 (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí , právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Protože žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 82,29%, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 82,29% z částky, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle vyhl. , 3x režijní paušál á 100 Kč dle vyhl. , (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), za 1 úkonu právní služby á 1 780 Kč dle vyhl. , 1x režijního paušálu á 300 Kč dle vyhl. , (účast při jednání dne datum), náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč při celkovém počtu 6 půlhodin a cestovném veřejnou dopravou Busline na trase obec obec a zpět v celkové výši 210 Kč a dále 21% DPH dle ve výši 814,80 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 4 694,47 Kč.

Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. -143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a z titulu neuhrazeného revolvingového úvěru a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Dle je žalovaný povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( z.č. , v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.