Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
12 C 56/2022-48
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 62 434,49 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Návrh žalobce na zaplacení 62 434,49 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh žalobce na zaplacení 62 434,49 Kč s příslušenstvím, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení celkové částky 62 434,49 Kč s příslušenstvím. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba uzavřel s žalovanou datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 62 434,49 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr prostřednictvím webové stránky webová adresa. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované tím, že porovnal dosažitelné příjmy a výdaje, kde ponechával rezervu ve výši 10 % a půjčená částka v době splatnosti musela být maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných i interních systémech ISIR, příjmení, CKRI, EUCB. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do datum. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data nevrátila. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované činí celkem 62 434,49 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne datum.
2. Zástupce žalobce byl soudem vyzván dne datum k doložení listin prokazujících, že předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované a současně nechť k doložení listin prokazující, kdy a jakým způsobem žalovaná čerpala úvěr v žalované výši. Na tuto výzvu zástupce žalobce nijak nereagoval.
3. Dne datum bylo nařízeno soudní jednání ve věci, kdy byl zástupce žalobce, spolu s předvoláním, opětovně vyzván k doložení listin podle bodu 2 odůvodnění.
4. Přípisem ze dne datum se zástupce žalobce omluvil z nařízeného jednání, neboť nepovažoval svoji účast u jednání za nutnou a nechtěl navyšovat náklady řízení. Současně požádal, aby v případě, že když by soud nemohl jeho nároku vyhovět, kupříkladu protože by žalovaná tvrdila nové skutečnosti, nechť je před jednáním vyzván k doplnění důkazů a důkazních tvrzení. Zástupce žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, neoznačil nebo nedoložil žádné nové důkazy. Ani se nevyjádřil se k úvěruschopnosti a jeho přezkumu ani k tomu, kdy a jaké platby byly žalované zasílány.
5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.
6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru společnost právnická osoba postoupil pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně příslušenství se všemi právy s nimi spojenými žalobci, a to smlouvou o rámcovém postoupení pohledávek ze dne datum. Na základě této smlouvy si strany domluvily, že budou opakovaně odkupovat i budoucí pohledávky od právního předchůdce žalobce.
7. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalované. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalované, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne datum, zveřejněna pod číslo Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky (v souladu s čl. 13 odst. 1 obchodních podmínek poskytovatele úvěru) a pohledávka vznikla v České republice.
8. Soud provedl v projednávané věci dokazování a to:
9. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum, Obchodními podmínkami společnosti právnická osoba, Standardní informací o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalované byl poskytnut revolvingový úvěr do výše 80 000 Kč. Strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu 11,99 % a poplatek z čerpání úvěru ve výši 0 %. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky společnosti právnická osoba a Standardní informace o spotřebitelském úvěru.
10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná byla informována o tom, že její pohledávka ve výši 62 119,93 Kč byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Současně byla žalované zaslána výzva k úhradě tohoto dluhu před podáním žaloby. Podacím poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalované bylo oznámení a výzva zaslány.
11. Listino u označenou jako jméno application info, má soud za prokázané, že žalovaná měla žádat o 2 900 Kč dne datum.
12. Platební informací variabilní symbol má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sdělil žalované, že je dni datum činí její celková dlužná částka 62 434,49 Kč, kdy úroky činí 13 526,08 Kč a zůstatek po poslední platbě činí 48 158,41 Kč. K čerpání zbývalo 0 Kč.
13. Přehledem od společnosti právnická osoba, variabilní symbol, byla vyčíslena celková dlužná pohledávka žalované k datu splatnosti ve výši 46 262,97 Kč.
14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na ze společnosti právnická osoba na žalobce.
15. Výpisem z insolvenčního rejstříku má soud za prokázané, že žalovaná byla v insolvenci (oddlužení od roku 2012). Žalovaná splnila oddlužení a dne datum, č.j. insolvenční spisová značka číslo byla žalovaná osvobozena od zbývajících pohledávek.
16. právnická osoba má soud za prokázané, že bankovní účet č. bankovní účet je u této banky veden na jméno žalované.
17. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel dne datum revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč. Úvěr byl uzavírán přes dálkový způsob komunikace, úvěruschopnost nebyla nijak ověřována, nebyly činěny dotazy na žalovanou ohledně její schopnosti hradit úvěr, když před dvěma lety prošla oddlužením. Nebyly prokazatelně zkoumány a ověřovány její výdaje a příjmy. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupená na žalobce. Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužné částky.
18. Soud nařídil na datum ústní jednání, kdy jednal v nepřítomnosti žalované i žalobce, který se z jednání omluvil. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu nedostalo příslušeného poučení (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010 ). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle předmětného ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ). S uvedeným závěrem se ve své judikatuře ztotožnil rovněž Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10 , nebo ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 100/02 , nebo nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 68/97 ). Způsobil-li tedy účastník svojí nepřítomností u soudu, že se mu příslušného poučení nedostalo, a soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, mohl soud věc projednat a rozhodnout, přičemž v takové situaci se vychází z obsahu spisu a z provedených důkazů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 ).
19. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
22. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne datum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ). Dále soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce s žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. ZoSÚ. Právní předchůdce žalobce jednal při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) ZoSÚ, zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry dále potvrdil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, jsou nepochybně použitelné i režimu ZoSÚ., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Rezignoval-li věřitel na prověření úvěryschopnosti dlužníka tím, že se toliko spokojil s pouhým doložením příjmů dlužníka, avšak neprověřoval již jeho závazky, náklady a další výdaje, je spotřebitelská smlouva absolutně neplatná (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 Co 133/2020 ).
26. V tomto ohledu je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.
27. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
28. V projednávané věci žalobce pouze tvrdil, že prověřoval úvěruschopnost žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází a porovnávání jejích výdajů a příjmů, což však žalobce nijak neprokázal, když k uvedenému nepředložil žádné listin y. Ostatně žalobce nevysvětlil ani jak skutečnost, jako zohlednil, že žalovanou bylo možno dohledat v ISIR jako osobu, která v roce 2018 byla ještě v úpadku (a úspěšně prošla oddlužením), ale kdy je zřejmé z předchozího počínání žalované, že se jedná o osobu, která je značně riziková a již v minulosti měla problémy se splácením svých závazků. Žalobce rovněž nijak neprověřoval příjmy a výdaje žalované. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnil své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzoval úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ.
29. Žalobci by tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § číslo a násl. o. z, když právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně ve smyslu výše uvedené judikatury. S ohledem na tyto závěry by tak žalobce neměl nárok na úhradu jiných plateb než zapůjčené (úvěrované) jistiny a úroků z prodlení. Žalobce však soudu nedoložil žádné listinné či jiné důkazy, které by prokázaly, jaké částky byly právním předchůdcem žalobce na účet žalované zaslány a kdy. Není ani zřejmé, kolik a zda vůbec na jistinu něco žalovaná uhradila či nikoli. Protože žalobce v žalobním návrhu uvedl, že k výzvě soudu je připraven uvedené doložit, tak byl soudem 2x vyzván. Žalobce však i přes výzvy zůstal zcela nečinný. Proto bylo ve věci nařízeno ústní jednání za účelem objasnění skutečné výše bezdůvodného obohacení na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Protože se však žalobce nedostavil k tomuto jednání, tak nemohl být soudem řádně poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. ve smyslu judikatury uvedené v bodě 18 tohoto odůvodnění. Proto má soud za to, že žalobce neunesl své břemeno tvrdit a prokázat, v jaké výši na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení.
30. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnut a rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. by, s ohledem na zásadu úspěchu, měla nárok na nákladu nákladů řízení žalovaná. Ta však zůstala zcela pasivní, neučinila žádný úkon ve věci a lze uzavřít, že ji v souvislosti žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodnul tak, že žádnému z účastníků náhrada nákladů v tomto řízení nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím soudu podepsaného.